Tak třeba hned v tom největším, kterým je olomoucká Sigma, nemají problém žádný. „V současné době pozorujeme trend, že rodiče vedou své malé děti k pohybu více. Minimálně u pohybové školičky, kterou pro ty nejmladší organizujeme, pozorujeme v posledních letech spíše zvyšování počtů dětí," říká šéftrenér sigmácké mládeže Michal Hrubý.

„V ní evidujeme 50 dětí, z nichž nám stabilně trénuje okolo 35. V každé z těch dalších kategorií, tedy U7 až U11, jich máme 20 až 25 podle toho, který ročník byl zrovna silnější a který slabší," dodává.

To ale není vše. Možná ještě o něco lépe jsou na tom totiž v Nových Sadech. Klub z olomouckého sídliště i přes to, že nevypisoval žádné nábory, byl nucen založit dva nové týmy přípravek. V této chvíli už má tedy čtyři a se staršími přípravkami dohromady šest. Co se pak týče dětí pod devět let, tak těch je v klubu okolo 80. Dle šéftrenéra mládeže Zbyňka Kurfürsta je to takové ocenění za dobrou práci.

„Může to být tím, že s dětmi v klubu pracujeme dobře, chováme se k nim slušně a máme pro ně i dobré zázemí. Navíc díky tomu, že disponujeme třemi hracími plochami, tak nevzniká ani stres z toho, že by najednou nebylo kde trénovat," říká.

I tak to ale nebere jako samozřejmost. „Abych řekl pravdu, tak jsme k tomu byli spíše skeptičtí. Mysleli jsme, že se lidé po pandemii začnou pohybu spíše stranit. Proto nás to opravdu mile překvapilo. Tím spíš, že jsme ani nepořádali žádný nábor. Rodiče s dětmi prostě začali chodit sami od sebe," přiznává.

Fotbalisté Kozlovic porazili doma Nové Sady 3:2.
Mariáš, červená i sporný gól. Kozlovice ukončily neporazitelnost Sadů

Stěžovat si nemohou ani u divizních rivalů Nových Sadů z Holice. „Počty malých dětí u nás naštěstí rostou. Sice na nich po covidu bylo znát, že se dva roky nehýbaly, nyní se už ale vše vrátilo do normálu. Máme kategorie U7-U11 a pod nimi ještě pohybovou školičku, kde jsou děti od tří do šesti let. V té je zhruba 30 dětí a stále přichází nové," pochvaluje si šéftrenér přípravek HFK Olomouc Tomáš Dutszak.

Ani on ale neskrývá původní obavy o budoucnost. „Doba bez sportu byla dost dlouhá. Zachránilo nás možná to, že v těchto kategoriích hrajeme vysoké soutěže, a tak byly děti navyklé na důslednější režim," myslí si.

A v podobně příznivé situaci, co se přírůstků nových nadějí týče, jsou i na samotném okraji města, ve Slavoníně.

„Situace je poměrně dobrá. Myslím si, že tomu přispívá i fakt, že ve Slavoníně přibývá stále více novostaveb a i v okolí je poměrně dost sídlišť. Nyní zakládáme i ročníky 2016 a mladší," říká spokojeně sekretář oddílu Martin Zabák a dodává: „Přípravku jsme zakládali před dvanácti lety a teď už máme své odchovance v dorostech. V současné době má náš klub 162 aktivních členů, z nichž je nějakých 35 - 40 v přípravkách."

David Kobylík
David Kobylík opouští Frenštát, skončil na vlastní žádost

I on přiznává, že ho doba covidová i začátek té postcovidové poměrně strašil ve snech. „Obavy jsme měli. Někteří hráči také skutečně skončili. Byli to ale spíše ti v dorosteneckém věku, což jsou spíše přirozené úbytky. I rodiče jsou rádi, že jejich děti mohou být znovu venku a mít přirozený pohyb," popisuje.

Trenéři jako nedostatkové zboží, pomáhat musí rodiče

S malými nadějemi by tedy problém nebyl. Ten totiž přichází odjinud. Nedostatkovým, až vzácným zbožím se totiž stávají jejich trenéři, kteří během pandemie ve velké míře zjistili, že mohou svůj čas trávit i jinak.

„Ohledně trenérů jsme pocítili po covidu jistý úbytek a dostat trenéry zpátky do akce nebylo vždy úplně jednoduché, zejména ty starší, kteří už mají rodiny," přiznává Michal Hrubý ze Sigmy.

„Jedná se o trenéry, kteří u nás fungovali na dobrovolnické bázi. Jejich rodiny si při covidu zvykly, že je mají častěji doma a tráví spolu čas. V našem případě se jedná pouze o jednotky. I tak je ale jejich nepřítomnost už trochu znát," říká.

SK Červenka - FC Sigma Hodolany
OBRAZEM: Stovka se zatím nekoná. Červenka obrala o bod Hodolany

Obdobný problém je i ve všech ostatních dotázaných klubech. A jelikož se jedná o oddíly neporovnatelně menší, trápí je o to citelněji.

„Naši současní trenéři to teď mají skutečně náročné. A to i přes to, že nám permanentně na webu i facebooku visí inzerát. Zájem ale o to není. Naštěstí jsou ale v tomto ohledu nápomocní i mnozí tatínkové, za což jsme rádi," lomí rukama novosadský Zdeněk Kurfürst.

Hodně podobně se problém snaží řešit ve Slavoníně a Holici. „Nemůžeme trenéry adekvátně zaplatit, takže se toho často musí chopit samotní rodiče. Aktuálně hledáme jednoho až dva profesionální trenéry," říká Martin Zabák.

„Snažíme se aktivně oslovovat i rodiče či mladé studenty z fakulty. Problém je ale komplikovanější. Do sportu teď proudí čím dám méně peněz a dneska už si každý spočítá, o kolik přijde, když bude místo práce u nás na tréninku," doplnil ho na závěr Tomáš Dutszak z olomouckého HFK.