Odpověď na ni byla překvapivá – s číslem patnáct vyběhl v základní sestavě poprvé v kariéře osmnáctiletý Radim Nepožitek (*1988). Mezi protivníky zkušeně vozil míč připíchnutý k noze, snad jen v okolí šestnáctky ho chvílemi dostihl ostych. Čtyři minuty před koncem ale mohla jeho rána rozhodnout, brankář Baránek ji ale nadvakrát s obtížemi zkrotil. I tak si ale mladý záložník mohl po utkání říct: „Na premiéru to bylo docela dobré. Snad dostanu ještě šanci.“ Ta šance přijde, jméno Nepožitek je dobré si zapamatovat.

Rozhovor

* Kdy jste se dozvěděl, že budete hrát za áčko?

Bylo to den před utkáním, seděl jsem doma a najednou mi zavolal trenér, že je za půl hodiny trénink. Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě dělá srandu některý ze spoluhráčů z béčka, ale pak mi došlo, že to asi legrace nebude a že mám skutečně přijet.

* Cítil jste před utkáním nervozitu?

Ze začátku jsem trochu nervózní byl, ale mladší i starší kluci mě uklidňovali a v áčku se hraje fotbal, na jaký jsem zvyklý. To znamená pěkně po zemi, jak nás to v Sigmě učili už od mladších žáků.

* Hrál jste ve středu zálohy vedle kapitána Filipa Rýdela, pomáhal vám?

Hráli jsme spolu už před třemi dny v Jihlavě za béčko. Už jsme si na sebe trochu zvykli a mluvili jsme na sebe, tak to bylo dobré. Někdy mě musel usměrnit, protože jsem nevěděl, kde mám být. Přece jen je to rozdíl mezi dorostem i béčkem, druhá liga je podlemě trochu silovější, první zase techničtější.

* Trenér Petržela vás nechal na hřišti celých devadesát minut, nebylo toho na vás už trochu moc?

Ze začátku jsem to musel trochu rozdýchávat, přece jen bylo dusno. Ale ve druhém poločase už se spustil déšť a večer se trochu ochladilo, tak už to bylo lepší.

* Přišlo mi, že jste se dostával do střeleckých pozic, ale raději jste v nich přihrával spoluhráčům…

To mi trenéři taky vyčítají, že moc nestřílím. Na tréninku mi to taky moc nejde, ale před dvěma lety mi to ještě šlo, nevím, čím to je. Snad se to ještě zlepší, přece jenom mezi muži hraju teprve půl roku.

* Čtyři minuty před koncem jste dělovkou po zemi natáhnul brankáře Baránka. Co chybělo, aby premiéra byla ještě sladší?

Spíš to trochu zvednout. Snažil jsem se to sklopit, abych nepřestřelil, ale dal jsem nohu moc do země. Mělo to letět tak metr nad zemí. V autobuse jsem si říkal, že kdyby se mi podařilo dát góla, tak bych to pořádně oslavil, ale tak snad příště.

* Zápas stáhly všechny sázkové kanceláře, věděli jste to?

To jsme s klukama vůbec netušili,myjsme si hlavně chtěli zahrát fotbal, ale to se nám teda dařilo až ve druhém poločase. Vprvním to byla spíš honička, trenéři nás upozorňovali na vysoké hráče v obraně Zlína, tak balon jen létal z jedné strany na druhou. Po přestávce už jsme si zvykli a dokázali jsme si lépe přihrát.

* Ale i tak, když se podíváte na svůj výkon, jste se sebou spokojený?

No, na to, že to byla premiéra, tak to bylo celkem dobré. Ale snad dostanu ještě šanci a bude to ještě lepší.