Král je z Olomouce, jmenuje se Jakub Plšek a v uplynulém ročníku vystřílel Sigmu z postu středního záložníka osmnácti góly zpátky mezi elitu.

„Přitom trenér Hřebík mě v mládežnické reprezentaci stavěl na stopera,“ směje se v obsáhlém rozhovoru pro Deník nadějný třiadvacetiletý fotbalista.

Cítíte se jako nejlepší hráč uplynulé sezony Fortuna národní ligy?
Cítím se jen jako její nejlepší střelec, ale za takové ocenění jsem samozřejmě strašně rád. Když člověk dostane takové ocenění, je to povzbuzení do další práce.

Zvolil byste sám sebe?
Ne. Za jarní část jednoznačně Chorase (spoluhráče Tomáše Chorého). A za celkovou sezonu? Těžko vybrat, je tam fakt plno skvělých fotbalistů. Na mě to vyšlo jen díky těm gólům. Čím víc jich člověk dá, tím víc je na očích.

Jeden z trenérů Vlašimi, Miloslav Brožek, nám řekl, že mu připomínáte záložníka Josefa Hušbauera z mistrovské sezony 2013/14, kdy v dresu Sparty vstřelil také 18 branek. Napadla vás taková spojitost?
No, je to pěkné. Ale je to hlavně o tom, abych to teď potvrdil v první lize. Přece jen je mezi soutěžemi velký rozdíl.

V čem?
Těžko se to takhle porovnává, protože v lize hrajete třeba střed tabulky nebo o záchranu, kdežto ve druhé lize musíte hrát každý zápas na vítězství. V tomhle je to po psychické stránce daleko náročnější paradoxně ve druhé lize. Ale zase musím říct, že zápasy s Baníkem nebo Opavou splňovaly parametry první ligy. Tam už moc velký rozdíl není.

Bude muset po postupu Olomouc posílit kádr?
Těžko se to porovnává, ale nebudeme si nic nalhávat, musí se kádr posílit. Jakmile se zraní dva, tři hráči, lepíme to horko těžko. A my se nechceme v lize plácat okolo dvanáctého místa, chceme hrát důstojnou roli.

Před dvěma roky jste ve druhé lize nasázel rovných deset branek, teď jste metu zvýšil. Jaký byl hráč Jakub Plšek předtím a jaký je teď?
Hráč Plšek předtím byl na hraně základní sestavy a střídačky. Jednou jsem hrál , podruhé zase ne. Blížilo se Euro jednadvacítek, vypadl jsem ze základu, necítil jsem se moc dobře… A je třeba říct, že z těch deseti gólů bylo šest nebo sedm z penalt, takže to bylo hodně díky tomu. Teď cítím podporu od trenéra, protože hrávám každý zápas. Mužstvo si sedlo a vedlo to k postupu. Fakt je to teď fajn.

Snad budu v Olomouci chodit na extraligový Vsetín

Přítelkyně vám každý zápas v dresu Sigmy fandí. Může za vaším výkonnostním vzestupem stát i ona?
Je to jeden z hlavních faktorů, přítelkyně je můj druhý manažer a největší opora. Strašně to se mnou prožívá a díky ní a rodině, která se mnou po utkání s Baníkem slavila vítězství v soutěži přímo na hřišti, mám zázemí. Cítím se dobře, mám čistou hlavu na fotbal, nemusím řešit žádné zbytečnosti. Když se podíváte na můj instagram, kde jsou jídla, co mi vaří, uvidíte, že se o mě skvěle stará (úsměv).

Takže sem tam zhřešíte v životosprávě?
To ne, ona vaří zdravě, třeba z bezlepkových surovin a podobně. Je to fantazie.

Jakožto rodákovi z malé obce Jasenná nedaleko Vsetína vám jistě dělali radost i hokejisté, kteří postoupili do WSM ligy. Fandil jste?
Je to super, jsem Vsetíňák, takže mě to těší. Zrovna teď jsem na finále nebyl ani na jednom zápase, ale před rokem či dvěma jsem vždycky jel na výjezd – ať už do Frýdku nebo Přerova – a nepostoupilo se. Teď jsem přestal jezdit a postoupilo se, takže bych asi měl skončit (úsměv). Nicméně určitě se pojedu podívat na Vsetín do Přerova nebo Prostějova. Moc se těším, protože když si vzpomenu na tu sezonu před dvěma roky, kdy jsem chodil do sektoru vlajkonošů, bylo to neuvěřitelné. Šlo o první postup do finále a bylo fajn vidět, že Vsetín zase stoupá. Teď jsem zvědavý, jak klub posílí, ale doufám, že za dva roky už budu chodit v Olomouci na extraligový Vsetín! 

První vzor byl táta

Kouč Martin Hašek prohlásil, že kdybyste byl rychlejší, byl byste už dávno někde výš. Kde vidíte své přednosti a nedostatky vy sám?
Nerad se hodnotím, je to spíš otázka pro trenéry nebo lidi, co to vidí z tribuny. Vím, že mi hodně chybí taková větší agresivita, dravost, rychlost. Zase si ale myslím, že to na hřišti nahradím takovým větším přehledem i těmi góly.

Takže váš fotbalový vzor je nějaký technický špílmachr?
Když jsem byl malý, tak to byl můj tata. Hrál sice maximálně divizi, jinak se plácal okolo Vsetína, ale vyhrával každou hlavu, rozehrával míče a na hřišti měl přehled. To se mi líbilo, i když hrál takovou ťapku ve středu zálohy nebo na stoperu. Postupně jsem přešel na Tottiho nebo Lamparda a teď už si spíš všímám v těch nejlepších evropských soutěžích toho, jak pracují hráči na mé pozici.

Na černou obrannou práci moc nejsem

Ještě zpět k anketě. Většina druholigových trenérů v mailu psala, že „dát tolik gólů z pozice defenzivního záložníka je obdivuhodné“. Olomoucký kouč Jílek vás však jako klasický štít nevidí. Jak to tedy je?
Jednu dobu to v mládeži vypadalo, že půjdu na stopera. V repre jsem to pod trenérem Hřebíkem hrával, takže už jsem se viděl jako obránce. Trenér Pivarník mě pak dával na desítku, ale teď jsem asi našel takový ideál. Nejsem tam pod takovým drobnohledem obránců, takže využívám toho, že si mě obránci moc nevšímali. I když na jaře už si na mě dávali pozor dost. Co se týče toho označení „defenzivní záložník“, na tu černou obrannou práci moc nejsem… (smích) Ale v tom našem rozestavení, kdy hrajeme na dvě šestky, to máme vyvážené. Jeden musí podporovat ofenzivu a druhý zajišťovat prostor. Střídáme se, i když častěji asi dopředu chodím já, což mi vyhovuje a funguje to.

Jen aby to vyhovovalo i Davidu Houskovi, vašemu parťákovi ze středu zálohy…
Samozřejmě, že si taky postěžuje, že musí bránit za mě, ale pak ho nechám taky zaútočit a je to v klidu (smích).

Zmínil jste, že jste se před dvěma roky, na rozdíl od spoluhráčů Housky a Reichla, nedostal do nominace na Euro U21. Kousal jste to těžko?
V jednu chvíli jsem byl obrovsky zklamaný, že jsem nejel. Ale když se na to teď podívám zpětně, byl bych v širší nominaci a neměl bych žádnou dovolenou… Kluci, kteří tam byli, šli po dvou dnech hned do přípravy a necítili se dobře. Pak se to na nich v soutěži podepsalo, sami přiznali, že se jim nedařilo. Já byl na dovolené, odpočinul si, dobře potrénoval, neměl jsem žádné zranění a začal jsem sezonu v základu. Na druhou stranu bych zažil atmosféru turnaje v České republice, je to tak padesát na padesát, mělo to své pro i proti.

Po odfláknuté penaltě jsem už nechtěl kopat

Nicméně vy už jste v roce 2010 podobný turnaj zažil – mistrovství Evropy do 17 let v Lichtenštejnsku.
To už je strašně dávno, byl to můj první reprezentační sraz. Zpětně jsem se od spoluhráčů dozvěděl, že oni si tu kvalifikaci vykopali a já jel na Euro jen slíznout smetanu (úsměv). Sice tam na malé lichtenštejnské stadionky nechodilo moc lidí, ale bylo to pěkné. V nominaci jsem skoro ani neměl být, ale přišel první zápas proti Anglii a já jí v sedmé minutě střílím gól! Borcům, na které jsme čuměli jako blázen, protože někteří z nich už měli starty v Lize mistrů. Rozhlížel jsem se kolem sebe, jestli je to vůbec pravda, připadal jsem si jako ve snu.

V tom ročníku s vámi byli třeba Tomáš Kalas nebo Michael Krmenčík, kteří jsou již v seniorském národním týmu. Nečekal jste, že se vaše kariéra bude vyvíjet také rychleji?
Čekal, nečekal… Spíš se každou sezonu snažím odvést maximum, odehrát každý zápas naplno a posunout se někam dál. Nechávám tomu otevřený průběh, nejsem takový, že bych se za každou cenu tlačil a říkal jsi, že už chci být někde jinde a stavěl si kvůli tomu hlavu.

Co udělat pro to, aby vás fanoušci neměli zaškatulkovaného jen jako skvělého druholigového fotbalistu?
Potvrdit to v následující sezoně. Samozřejmě hlavně herně, a když to půjde, tak věřím, že se budu do zakončení dostávat dál a bude to pokračovat i střelecky. Nečekám, že dám v nové sezoně stejný počet gólů, to bych byl blázen. Ale věřím si.

Budete si věřit dál i na penalty, nebo po té poslední odfláknuté už ne?
Po té poslední jsem říkal, že už v životě nepůjdu, protože jsem ji hrozně podcenil. Ale nedali i větší frajeři ve světě. Dáme si na tréninku soutěž o to, kdo na ni půjde. A uvidíme (úsměv).

Chci hrát zápasy jako s Baníkem

Bude to v dresu Sigmy? Určitě řešíte velký zájem odjinud, ne?
Neříkám, že to neřeším. Rozhodně to pociťuju, ale řeší to spíš manažer, ten to má na starosti. Já mám čistou hlavu, až se vrátím z dovolené v Turecku, sedneme si, řekneme, co je, co není a bude se to řešit.

Neříkejte, že váš sen není zkusit zahraniční angažmá.
Chtěl bych hrávat takové zápasy, jako byly teď proti Baníku a Opavě. Je to krásné a hráčům je vlastně jedno, komu ti lidi fandí, hlavně že je tam super atmosféra. To bych chtěl zažívat co nejčastěji.

Třeba tady jednou budou zase evropské poháry se Sigmou?
Kdo ví. A každého láká zahraničí, neznám nikoho, kdo by si to nechtěl zkusit. Je potřeba postupně pracovat a třeba se to jednou podaří.

Trenér Olomouce Václav Jílek o Plškovi: „Pokud bude hrát Kuba v první lize jako v posledních dvou měsících, tak bude mít problém. Závěr mu nevyšel, věřím tomu, že nejlépe si to uvědomuje on sám. Musí přidat. Jednoznačně má potenciál, pracuje na sobě, ale měl jsem od něj v závěru větší očekávání. Na druhou stranu po většinu ročníku ukazoval, že je schopen si to místo ve vápně najít a situaci správně a gólově vyřešit. Má hodně běhavých úkolů, občas si uleví směrem dopředu, ale zase nám to vracel vepředu. Osmnáct vstřelených branek hovoří za vše.“