Bylo to tak správné, vždyť teprve větší časový úsek ukáže a zobecní nejen základní příčiny stavu, ale i vnitřní problémy, které k tomu vedly.

Mé důvody odchodu i korupce v roce 2009 jsem podrobně popsal již v roce 2017 v článku Šťastný už jsem byl. Je si ho možné pod tímto titulkem pohodlně „vygooglit“, aby bylo jasné, že mé názory mají kontinuitu. Dnes bych rád ukázal na hlavní příčiny toho, co se v Sigmě stalo.

Začnu krátkým časosběrným odkazem na známá fakta. Začal jsem pracovat v klubu za tuhého socialismu v roce 1984, kdy klub nevlastnil žádný majetek a čerstvě postoupil do první ligy.

Za tu dobu po opakovaném úspěšném působení v evropských pohárech postavil z vlastních zdrojů a úspěšných přestupů svých odchovanců stadion v hodnotě cca 350 milionů.

Když jsem z klubu v roce 2010 odcházel, klub jako jeden z mála svůj stadion vlastnil a to na lukrativním místě ve středu města a za 26 let ani jedenkrát nesestoupil.

K dnešnímu dni již žádný majetek nevlastní a potkaly ho dva naprosto zbytečné sestupy do druhé ligy.

Co se tedy stalo a kde leží problémová místa? Myslím, že postačí popsat tři oblasti, personální a morální, ekonomickou a strategickou.

Personálie a morálka. Největší hybnou a stabilní silou klubu byly doslova rodinné vztahy v něm a vzorná spolupráce se sponzory. Ti sice nemohli dávat jednotlivě desítky milionů, ale o to víc tyto zdroje dávali ze srdce a na základě silného vztahu ke klubu.

Heslo „držme lajnu“ bylo doslova vyryté v klubovém erbu. To vše skončilo selháním několika jedinců v korupční aféře 2009, když za zády části vedení podnikli kroky příčící se zdravému rozumu.

Logické by tedy bylo, že postupem času svá místa uvolní, vždyť nebylo nikoho, kdo by neznal pravdu. A světe div se, hlavní strůjce tehdejšího problému se až do dneška udržel v rozhodujících manažerských pozicích akciovky i spolku, a navíc postupně při nesouhlasu s politikou klubu odešlo mnoho osob, na kterých klub stál.

Stačí vzpomenout Martina Raka (dnes v Baníku Ostrava), Josefa Lébra, Roberta Runtáka, Honzu Grézla a vztah s klubem ukončilo i mnoho sponzorů. Vzhledem k akciovému a dnes i majetkovému propojení s městem, má na tomto stavu velký podíl i politická reprezentace města.

Ekonomika a majetek. V rámci ekonomiky klubu a dalšího směřování se nabízí jeden příklad, který ukazuje na neschopnost politiků ovlivnit směřování klubu. Jde o příběh možného prodeje klubu a jeho sponzorského zajištění.

Sigmu chtěl před čtyřmi lety koupit japonský internacionál Honda z AC Milán, kterého jsme mohli vidět letos v dresu Japonska na MS. Vyslal za mnou italského manažera s hráčským agentem Martinovičem a projevil zájem, že by Sigmu koupil za osm milionů euro.

Nabídka zněla: Honda chce osmdesát procent Sigmy a dává za to osm milionů euro. Město tím pádem dostane zpátky svůj finanční podíl v úrovni 30% a navíc mu zůstane zlatá akcie. Sigmě by tak zůstal stadion a spolku 20% podílu na klubu.

Honda to měl vymyšlené tak, že všechny japonské firmy na území Česka budou dávat sponzorské dary a reklamu, což by klub stabilizovalo z prostředků reklamních a navíc přivedl několik kvalitních hráčů, aby se ukázali v Evropě.

To znělo dobře, ale mělo to podmínku, ve vedení nesmí pracovat lidé spojení s korupcí v roce 2009, tedy zejména ing. Gajda. Celou věc jsem předal do rukou primátora Staňka a ten tuto možnost s vedením klubu nedotáhl. Dnes Honda vlastní jeden druholigový klub v Rakousku a město bude ze svých prostředků nejen kupovat pro město zbytečný majetek, ale nemalou částkou i zajišťovat jeho údržbu.

Trochu to připomíná problémový akvapark… A pak ještě větší a záhadnější krok.

Sigmě bylo nabídnuto při působení v druhé lize, aby neprodávala lukrativní pozemky pod umělou trávou a k vyřešení výkupu akcií od Josefa Lébra jí byly nabídnuty finanční prostředky. Jenže někdo to takhle transparentně nechtěl, okamžitě byl prodán pozemek za „umělkou“ a následně za půl roku i hřiště, což znamená, že do 4 let zmizí toto sportoviště a nahradí jej výstavba lukrativních bytů. A přitom se stačilo dohodnout na spolupráci s olomouckým patriotem…

Fotbalová strategie. Ta by se dala rozdělit na dva problémy. První je přístup vedení před prvním sestupem, kdy např. po podzimu 2013, kdy skončila Sigma na 9. místě, nikdo nechtěl věřit, že může být ohrožena a vedení nechalo hrát naprosto nezkušené hráče v defenzivě.

K tomu klubu skandálně po administrativních chybách „utekl“ útočník Doležal a následně klub odmítl i pomoc od Jablonce přestupem Rossiho, které tehdy nesl nucený odchod z klubu velmi těžce a do Olomouce se těšil.

Druhý v sezóně 2015/16 jsem již také popisoval. Příchod trenéra Jílka po desátém kole za Leoše Kalvodu a to do mužstva ohroženého sestupem, bylo díky jeho tehdejším možnostem a nezkušenosti se záchranou naivní a myslím, že i zapříčinilo následný sestup.

Ale tady už kritika končí, neboť důvěra v něj a ve své odchovance, což klub v historii zdobilo, bylo rozhodnutím správným. Vlastně Václav Jílek jde ve šlépějích Karla Brücknera a je takovým správným trenérským samorostem.

Tím, že mu vedení ve druhé lize do práce nemluvilo, znamenalo, že následně v první lize dokázal neuvěřitelnou práci a mužstvo jako celek skvěle připravil. A tak v porovnání se Spartou Praha, která skončila letos po investici přesahující miliardu až za Sigmou, dokázal doslova zázrak.

Klub si tak na vlastní kůži prověřil, jak cenné bylo v historii spoléhat na své osobnosti a jakou chybou bylo po 20 letech změnit filozofii z „jedna velká rodina“ na „rozhodování jednoho“.

Ostatně Sigma doslova naplnila jednu ze základních pouček o managementu, kterou opakuji studentům a jejímž autorem je Jack Welch, světově proslulý šéf General Electric. Zní: „Jestliže máte ve své firmě lidi, kteří dosahují skvělých výsledků, ale nesdílejí filozofii a hodnoty, kterými firma žije, spolehlivě vás to dovede ke katastrofě.“

Myslím, že Sigma má dobře sportovně nakročeno, ale strategicky a morálně kulhá, neboť ti lidé z poučky ji ovlivňují stále a dokonce se za své charakterové vlastnosti už přestali i stydět. A to je na pováženou!

Zvláště, když to některým politikům začalo náramně vyhovovat, což brzy potvrdí svými dalšími kroky. Tedy jestli je voliči nechají dále plenit město, které má dluhy kam se podíváš…

Autor: Jiří Kubíček, bývalý funkcionář klubu