„Myslím, že to už je ta stará dobrá Sigma," věří kanonýr Ordoš.
Byla potřeba k vaší pěkné brance i dávka štěstí?
Na pohled to bylo asi pěkné, štěstí jsem potřeboval ale docela hodně. To první pokopnutí mi neprošlo, ale jak to bylo ve vzduchu, tak jsem si to patičkou posunul krásně před sebe a pak už jsem měl v hlavě řešení, které se mi povedlo.
Vypadalo to, že na hřišti působíte hodně sebevědomým dojmem. Čím to bylo způsobeno?
Víc než o sebevědomí je to o tom, co vám dovolí soupeř. Myslím, že dneska to byl pěkný fotbal pro diváky. Oba týmy chtěly hrát fotbal a to se vždycky hraje lépe, než když do vás někdo kope a brání. Bohudík dneska máme zasloužené tři body.
Byla vaše strategie založená na pomalejším rozjezdu, který měl vrcholit až s postupem času?
Ne, vůbec. Proč bychom měli začínat odzadu. My jsme hráli doma a věděli jsme, že na Liberec umíme. Porazili jsme je v superpoháru a prohráli jsme s nimi akorát doma 2:4, ale to bylo v době, kdy byli v obrovském laufu. Co si pamatuji poslední zápasy, tak ty končily jak dneska.
Slovan v první půli hodně útočil. To vás asi nepřekvapilo.
Útočili, ale žádnou vyloženou šanci zase neměli. Byli dobří po vápno, všechno hráli přes Štajnera, šlo jim to, ale stejně si myslím, že my jsme byli nebezpečnější. Pospa (Martin Pospíšil, pozn. red.) krásně trefil standardku, což nám hodně pomohlo. Pak jsme přidali druhý gól na začátku druhého poločasu a už to pro nás bylo jednodušší.
Překvapilo vás naopak, že nastoupil Jiří Štajner?
Nás ne, ale trenéra (smích). Je pravda, že nás to překvapilo, nepočítali jsme s tím, že bude hrát. Sice tam byl, ale zase jsme věděli, že jeho tréninkové manko je velké a že to nebude na celý zápas, ale třeba jenom na šedesát minut, což se potvrdilo. On je kvalitní hráč, já si ale myslím, že se rozehraje až tak za čtrnáct dní.
Proti Liberci jste se trefil již popáté v sezoně. Můžete být spokojen s takovou bilancí?
Nejdůležitější je, že si celý tým vytváří šance. Myslím, že to už je ta stará dobrá Sigma. Začíná to šlapat, hlavně ať nám to vydrží. Je úplně jedno, jestli budu dávat góly já nebo Hubňa (Michal Hubník, pozn. red.).
Přišlo zlepšení i díky tomu, že více kombinujete po zemi?
Je to lepší, ale na druhou stranu si myslím, že máme mezery ve hře dozadu, protože uprostřed hřiště jsme tři ofenzivnější hráči. Snažíme se to vypilovat, ale někdy je to těžké, protože Pospa je tak rychlý, že když s Hořou (Tomáš Hořava, pozn. red.) doběhneme na šestnáctku na zakončení pro odražený balon, tak před nás ještě přiběhne Pospa (usmívá se). Musíme se to naučit. Holt tam vždycky jeden musí zůstat.
Pospíšil ukázal, že není pouze rychlý, ale že má i vytříbenou kopací techniku. Kdo rozhodl o tom, že půjde kopat standardní situaci?
Já jsem to chtěl jít kopnout, ale oni mě tam zase nepustili (směje se). Rozhoduje samozřejmě ten um, trenér to viděl na tréninku, takže šel kopat. Vždycky tady měl dobré standardky Kuča (Radim Kučera, pozn., red.), ale ten už skončil, takže teď je to na Pospovi (smích).
Gólman Martin Blaha vás ve druhém poločase několikrát podržel. Už jste si nedávali takový pozor na obranu?
To je klasika, že když vedeme, tak jdou všichni nahoru a trochu se to otevře. Oni se dostali do dvou tří šancí, Bláža skvěle chytil tu střelu z voleje z pravé strany. Jinak si ale myslím, že jsme to měli celkem pod kontrolou.
Jak moc bylo tohle vítězství důležité?
Hlavní bylo, že se nám povedlo potvrdit získané body z venku, protože momentálně máme těžký los. Nejdřív Liberec a teď jedeme na Spartu. Pro nás to jsou dobré body, když uspějeme i na Spartě, tak budeme moci přemýšlet co dál.