Když se od vypravíte na ligový zápas olomoucké Sigmy a koupíte si lístek na protilehlou tribunu, míříte na tribunu Karla Brücknera. Tohle jméno nese od září letošního roku, kdy ji klub po legendárním trenérovi pojmenoval.

„Doufám, že tam nebudu muset chodit uklízet,“ rozesmál přítomné sám Brückner pár minut po slavnostním odhalení.

Když přímo při aktu stál na hřišti a vedle zaplněných ochozů mu aplaudovaly nejen zaplněné ochozy, ale i plejáda hráčských legend přímo na trávníku, byl uctívaný bělovlasý stratég viditelně naměkko.

„Byl jsem nachystaný, trochu jsem něco čekal. Jsem v tomto směru trochu máčka,“ přiznal Brückner „Vzal jsem si celé plato lexaurinu a držel se,“ dodal s nadsázkou muž, který právě ve středu 13. listopadu slaví osmdesátiny.

Sigma v září slavila vlastní stovku exhibičním „Zápasem století“ a byla to unikátní příležitost, jak uctít vlastně celoživotní dílo velké olomoucké osobnosti.

„Oslavám se vyhýbám. Neměl jsem rád první máj, ani MDŽ. Slavím jenom kulatá výročí a to je padesát a sto,“ říkává totiž s Brückner, autor mnoha nezapomenutelných hlášek, který ale novináře obecně nikdy moc rád neměl. Spíš jim sem tam docela rád připomněl jejich neodbornost.

„Podceňoval jsem tiskovky a odbýval je,“ přiznal po letech.

„Já byl spíš ten typ, který média nevyhledával. Když děláte poctivě fotbal a soustředíte se na svoji práci, tak je to těžké. Chápu, že se někde musíte zúčastnit nějaké prezentace, vím, že občas musíte být někde vidět, ale nesmělo to být na úkor fotbalu,“ bránil se už po konci kariéry.

ZLATÝ VĚK ČESKÉHO FOTBALU

Vyčítala se mu i řada dalších věcí, že lpí jen na svých 12 až 13 „zlatých“ chlapcích a zbytek je „prašivý“. Že nezapojuje mladé a nemyslí na budoucnost. Faktem je, že se na jeho působení na lavičce národního týmu se dnes vzpomíná jako na „zlatý věk“.

„V reprezentaci nemůžete pořád něco zkoušet. Vzpomínám na trenéra, který tři roky jenom zkoušel,“ prohlásil nedávno.

Právě hráči z let, kdy se před Čechy třásla celá Evropa v čele s velmocemi, přijeli Brücknerovi v září pogratulovat. Poborský, Šmicer, Koller, taky olomoucká klika Ujfaluši, Rozehnal, Heinz a samozřejmě v čele všech kapitán a stále blonďatá superstar Grande Paolo Pavel Nedvěd.

„Toho vidět hrát, to bude událost ještě za deset let,“ pousmál se Brückner.

Jako jediný trenér v historii dovedl Česko na mistrovství světa, jako jediný s ním uspěl ve třech kvalifikacích na velké turnaje po sobě. A na Euru 2004 v Portugalsku ohromili překrásnou hrou doslova celý svět.

„Hráli jsme pod ním strašně rádi. Věděli jsme, že když budeme dělat to, co po nás chce, tak budeme hrát dobrý fotbal,“ prohlásil Nedvěd.

„I v osmdesáti vypadá pořád stejně. Myslím si, že by to ještě někde pořád dal. Klidně bych si ho vzal s sebou do Juventusu. Trenérské kvality na to má úplně v pohodě,“ prohlásil viceprezident slavného italského klubu.

Brückner platil za velkého stratéga vlastně vždycky. Kultovní je historka, jak převezl Holanďany a nutil je, aby musel rozehrávat méně vybavený Stam.

Nebo jak v devadesátých letech se Sigmou do omrzení piloval standardní situace a soupeře pak z nich geniálními signály doslova kosil jednoho po druhém.

„Kolikrát jsme třeba trénovali signál čtrnáct dní v kuse, a stejně ho pořád kluci dělali špatně. Po položení míče máte dvacet vteřin na to, abyste soupeři podali klamné informace. Pohrát si s detaily, to je něco,“ nabízel s vášní už po konci své kariéry.

OLOMOUC – OSMNÁCTÁ NA SVĚTĚ!

Vzpomíná se i na to, jak na začátku devadesátých let minulého století nadčasově s hráči „honil tygra“. Presink prý tenkrát vypozoroval u belgických týmů, rozvinul ho a uplatnil v Olomouci.

Tak dobře, že z toho byli zoufalí nejen v německém Hamburku a místy i na pyšném Santiago Bernabeu v Madridu. Jasně, byla jiná doba, ale dovedete si to představit? Čtvrtfinále poháru UEFA: Sigma Olomouc versus Real Madrid. Doma remíza 1:1 a ve Španělsku Milan Kerbr trefuje hlavou tyčku…

Nakonec z toho byla porážka 0:1 . Ale Sigma obstála a podle jednoho žebříčku byla dokonce osmnáctým nejlepším týmem světa.

Hamburk, bundesligového obra, tenkrát vypráskali Hanáci 2:1 v Německu a 4:1 doma. Brückner před prvním zápasem venku dokonce utekl z nemocnice, kde se podrobil operaci.

„Trénovala mě spousta velkých trenérů, ale Brückner byl ten nejlepší. Má fotbalovou duši i srdce,“ prohlásil běloruský obránce Alexander Bokij, jeden z prvních cizinců, který se objevil po revoluci v Československu.

OTEC TRENÉRSKÉ ŠKOLY

„Tím, co jsme pod ním hrávali v Olomouci, jsme předběhli dobu. Agresivita a napadání, tedy to, co se hraje dnes, jsme tehdy předváděli už my. Tenkrát na to nehrál skoro nikdo, a v Česku už vůbec ne. A aktuální je to pořád,“ řekl Oldřich Machala, další z jeho bývalých hráčů, který ale kvůli přestupu do bundesligy o slavné pohárové tažená přišel.

Dnes je trenérem a to je další část odkazu, který Brückner vytvořil. Nejen báječné vzpomínky na úchvatné zápasy, nejen geniální strategické tahy a neotřelé až revoluční fotbalové myšlení, ale také velká inspirace pro ostatní. To byl a je Brückner.

Nemůže být náhoda, kolik bývalých Brücknerových svěřenců se vydalo na trenérskou dráhu a uspělo.

„Nechtěl bych si hrát na nějakého otce. Zase tak ješitný, jak se o mně říká, nejsem,“ smál se při jednom rozhovoru pro Deník před lety.

„Měl jsem i spoustu svěřenců, kteří nejsou trenéry. Pokud mají nějaký podnět, nějakou inspiraci ze mě, potom dobře. Už to, že vnímají fotbal jako fenomén, stačí. Každý trenér ale musí mít svou filozofii a vizi,“ řekl Brückner.

Ovšem ten výčet jmen… Namátkou Kalvoda, Machala, Psotka, Pivarník, Bokij, Kotůlek, současný trenér áčka Sigmy Radoslav Látal, nebo jeho fotbalové „dvojče“ Pavel Hapal, který vede slovenskou reprezentaci. Ti všichni z Brücknera čerpali. A samozřejmě Petr Uličný.

„Naučil jsem se od Karla opravdu strašně moc,“ říká devětašedesátiletý matador, který drží rekord v počtu odkoučovaných utkání v první lize.

„Je to největší trenér, kterého jsme v Česku měli a pořád máme. Jsem obrovsky hrdý, že jsem pod ním mohl hrát a pak s ním spolupracovat. Byl to vždycky můj veliký vzor. Přeji mu k osmdesátinám hlavně mnoho zdraví a doufám, že ještě mnoho let budu moct vedle něj sedávat na zápasech naší Sigmičky a spolu s dalším naším kamarádem Honzou Chladilem rozebírat fotbal. Všechno nejlepší,“ vzkázal Uličný.