Poslední tři právě za vítězství 4:2 nad Karvinou trenéra Leoše Kalvody. „Jsem rád, že se nám po té dlouhé sérii bez vítězství konečně podařilo vyhrát. Po dlouhé době jsme měli štěstí,“ říká spokojeně Mucha, který v této sezoně už dvakrát porazil svého trenérského učitele. Kalvodovi totiž právě v Holici dělal asistenta.

Rozhovor

Ukončili jste osmizápasové čekání na vítězství. Jste spokojený s výsledkem?
S výsledkem ano. Dali jsme čtyři góly, což se nám v této sezoně nepodařilo ani jednou. S výsledkem jsem spokojený, ale s hrou hlavně v prvním poločase, to vůbec ne.

V samotném závěru prvního poločasu jste dokázali soupeři dát gól do šatny. Vypadalo to, že vás nakopl i do půle druhé.
To je pravda. My jsme těch šancí v prvním poločase moc neměli. Karviná za stavu 0:1 mohla ten zápas rozhodnout. My jsme ty situace, kdy jsme špatně bránili, přežili. Nešla nám rozehrávka, chtěli jsme hrát hodně dopředu.

V úvodním dějství hořela hlavně levá strana obrany, souhlasíte?
Souhlasím. My jsme tu sestavu měli hodně slepenou. Vlevo hrál Pavel Los, po jehož chybě padl ten první gól. Ale my v tomhle moc variant nemáme. Takže útočník nám hrál levého beka. Těžko mu tu chybu vyčítat, je to hrotový hráč. Vzal to, protože zkrátka nebyla jiná možnost. Tím nám i hodně vázla ta rozehrávka. Hráli jsme na moc přihrávek, to tak nejde.

Druhá půle už byla o něčem jiném. Tam vám vyšlo prakticky všechno, co jste si vytvořili.
No, ještěže jsme dali ten čtvrtý gól. Protože kdyby to bylo o jeden, tak při tom průběhu, kdy se hrálo nahoru dolů a byla tam celá řada nepřesností, bychom ještě měli velké problémy. Naštěstí jsme vedli už o tři branky.

Co si myslíte, že stalo s Karvinskými. Po přestávce v defenzivě naprosto vybouchli, je pro to nějaké vysvětlení?
Je pravda, že vždycky hrajete to, co vám soupeř umožní. Mohlo to být naším druhým gólem, který padl hned v první minutě druhého poločasu. Ale já se spíš dívám na svoje mužstvo a jsem rád, že jsme to takhle zvládli.

Vyhráli jste po osmi zápasech, je to pro vás určitá satisfakce za ten ne zcela vydařený podzim?
Satisfakce nevím. Poslední zápasy jsme odehráli dobře. Ať už v Sokolově, nebo doma s Mostem jsme si vytvořili spoustu šancí. Máme nejvíc remíz v celé soutěži, v posledních pěti kolech jsme plichtili čtyřikrát. Na podzim jsme měli hodně smůly, pořád jsme se ale snažili jít tomu štěstíčku naproti. Zápasy jak s Třincem, tak s Mostem, třeba v Čáslavi nebo v Sokolově, šly z naší strany i vyhrát, ale uhráli jsme jen remízy. Po tom bodu se to těžko sbírá, proto jsme tam, kde jsme.

Co bylo podle vás tím největším problémem Holice v podzimní části soutěže?
My jsme dobře odstartovali, pak na nás ale padla taková deka. Zranil se nám Kropáček, který je pro nás hlavně v domácím prostředí velkým přínosem. Sestava se nám hodně točila, srážela nás zranění. Proti Karviné nastoupil Spáčil, který nehrál pět zápasů. Musel hrát vzadu Los, na stoperovi Čučka. Tam už jsme neměli tolik variant, nemáme tak silnou lavičku. Na střídání jsme dnes měli dva hráče z béčka a ostatní po zranění. Ať už to byl Mindy nebo Tomáš Glos, kteří dlouho netrénovali.

Dá se tedy říct, že vás nejvíce trápila zranění a v důsledku toho příliš úzký kádr?
Bylo tam opravdu hodně zraněných, kádr se točil. Pořád jsme museli hledat osu toho mužstva, třeba Zlatohlavý odehrál první část podzimu jako stoper, druhou jako střední záložník. Obzvláště právě na ten střed zálohy jsme neměli hráče, který podmínky pro to splňoval.

Když to vezmeme z druhého konce, není problém, že k vám nepřicházejí kvalitní hráči z vlastního dorostu? Potom musíte kupovat hráče hotové, což může být při velké fluktuaci neefektivní.
Tak je to tady postavené. Z dorostu se jen výjimečně někdo prosadí do A mužstva. Ale to není jenom v Holici, je to i v řadě dalších klubů. Ten přechod do dospělé kategorie na úrovni druhé ligy je strašně složitý. To už musí být opravdu talent. V druhé lize je to jen pár výjimek, že by hráč přišel z dorostu a hrál stabilně. Například Morávek v Bohemians nebo v Opavě mají takové mladíky. Ale to jsou hráči, kteří jdou z prvoligového dorostu do druhé ligy.

Velkým handicapem je jistě i to, že konkurovat v mládežnických kategoriích Sigmě, která má systém mládeže velmi propracovaný a osvědčený, je nesmírně obtížné?
Samozřejmě. Ale my máme taky šikovné kluky v dorostu. Potom nastává ale další problém. Když se mužstvu nedaří, jako se nedařilo nám, a je na čtrnáctém místě, tak ti kluci do toho můžou těžko naskočit a to mužstvo táhnout, to prostě nejde. Kdybychom byli třeba třetí, čtvrtí, pak by se dali nasadit, aby sbírali zkušenosti. Otrkávat se a za rok za dva by tu druhou ligu mohli hrát.

Poslední utkání na podzim bylo vlastně prvním jarním. Budete doufat, že to vítězství předznamenává dobré jaro?
To bych byl samozřejmě rád, kdyby to tak bylo, ale my se na jaro především musíme pořádně připravit. Protože v tabulce pravdy jsme minus devět bodů. Začínáme na Spartě, což bude těžké. Věřím, že přijde nějaké posílení kádru.

HFK měl před podzimem určitě větší ambice než desáté místo. Nemůžu se nezeptat, zdali cítíte důvěru vedení klubu?
Cítím. Určitě byly okamžiky, které nebyly jednoduché a kde nám nezbývalo nic jiného než pokračovat v nastolené práci. Šli jsme nějakou cestu a já tam ke konci podzimu vidím určité zlepšení. Plný bodový zisk nám to přineslo až dnes, ale všichni děláme svoji práci naplno. Já i můj asistent Valda Horváth máme pocit, že se mužstvo zlepšuje. Ale chtělo by to v zimě posílit. Získat dva zkušené hráče. Hlavně do středu zálohy a nějakého útočníka. O to se v zimě budeme usilovně snažit.

Martin Dostál