Záložník italského Chieva Verona si spolu s vigantickým odchovancem zahrál za Sigmu Olomouc, společně byli i v německém Bielefeldu.
„Už když jsem nakukoval do áčka v Olomouci, tak si mě vzal pod křídla. Vlastně ani nevím, čím jsem si to zasloužil, ale bylo to super. To, že jsem dnes tady, bylo to nejmenší, co jsem pro něj mohl udělat," uvedl pětadvacetiletý záložník, jenž patří do širšího okruhu kandidátů fotbalové reprezentace.
Bylo to pro vás vůbec nějaké rozhodování, jestli přijet? Je známo, že s Radimem Kučerou máte výjimečný vztah.
Nebylo to vůbec žádné rozhodování. Hned, jak mi to Radim zavolal, tak jsem věděl, že tady musím být. Je to úplně to nejmenší, co můžu pro Radima udělat. Vždyť on toho pro mě udělal tolik.
Jak to všechno shrnout? Co pro vás Radim znamená?
Už v Olomouci, když jsem začal nakukovat do áčka, tak si mě vzal pod křídla. Vlastně ani nevím, čím jsem si to tenkrát zasloužil, ale bylo to super. No a v Německu, když to nakonec po všech těch trablích, které s tím byly, dopadlo, tak taky. Byl jsem tam sám, bylo to pro mě hrozně těžké. Zvládl jsem to tam i díky jemu. V kariéře mu vděčím opravdu za strašně moc. A on to i ví. Pořád si ze mě dělá srandu (směje se).
Vaše kariéra nabrala loni v létě směr jih. Jak se vám v italském Chievu Verona daří?
Myslím, že všechno jde tak jak má. Jsem tam celkem deset měsíců. Odehrál jsem dvacet zápasů v lize plus ještě asi sedm zápasů v poháru. Konec sezony byl opravdu dobrý, tak věřím, že to tak bude pokračovat i v příštím ročníku. Asi ten krok přišel v pravý čas. Začátky byly samozřejmě těžké. Každý, kdo přestoupil ven, tak potvrdí, že to není jednoduché. Neznáte jazyk, poznáváte nový styl fotbalu.
Měl jste potíže s italštinou?
Teď už je to lepší. Ale ze začátku to bylo dost složité, i proto, že jsem byl jediný Čech, takže mi vlastně neměl kdo pomoct.
Zápasy na Interu nebo AC, to je nádhera
Předchozí zahraniční zkušenost vám pomohla, nebo je to něco jiného?
Je to zase něco jiného. Do Chieva už jsem šel i v jiné pozici. Dali za mě spoustu peněz a podle toho se ke mně i chovají. Snažím se z toho vytěžit maximum. Zápasy na Interu nebo AC Milán, to je nádhera. Doufám, že takových zápasů zažiju ještě spoustu.
V Serii A se zase tolik Čechů trvale neprosadilo.
Je to pravda. Vážím si toho. Není to vůbec jednoduché. Tomáš Ujfaluši mi potvrdil, že začátek v Itálii byl i pro něj nesmírně těžký. O to jsem víc rád, že se to otočilo a že budu pokračovat i v příští sezoně.
Říkám to i proto, že před odchodem ze Sparty jste patřil do širšího kádru reprezentace. Teď před Eurem se o vás ale prakticky nemluvilo.
To jsou věci, které člověk nemůže moc ovlivnit. Reprezentační trenér by si to asi měl hlídat. Přiznávám, že mě trochu mrzelo, že se mi nikdo ani neozval, protože jsem cítil, že konec sezony jsem odehrál opravdu dobře. Na druhou stranu je mi jasné, že na to, abych se dostal na Euro, bych těch zápasů musel odehrát víc. Musím makat dál, abych pravidelně hrál a nebyl důvod mě opomenout v tom příštím kvalifikačním cyklu.
Sparta s Olomoucí, dva kluby, v nichž jste nastupoval v české lize, se utkaly ve finále poháru, které nakonec skončilo pro Sigmu historickým úspěchem. Sledoval jste to z Itálie?
To víte, že jsem to sledoval. Ten zápas jsem si nenechal ujít. Za Spartu jsem nastupoval vlastně ještě na začátku téhle sezony. To se nám dařilo, a když jsem odcházel, tak jsem si myslel, že kluci tu sezonu dotáhnou. Bylo mi to trochu líto, že se jim to nepodařilo, protože bych měl vlastně další titul. Ale to finále jsem prožíval tak nějak napůl. Přál jsem to klukům ze Sparty, ale zároveň i Radimovi, protože jsem věděl, že je to jeho poslední šance. To, že dneska je tady i s těmi poháry, je pro něj určitě krásné.
ČTĚTE TAKÉ: Tomáš Ujfaluši: o návratu do Olomouce, novém účesu a tureckých fans