Nová krev Sigmy. Z+CH+Z o fanynkách, kritice i fotbalových snech

Trénink fotbalové reprezentace do 20 let v Želatovicích. Adam Dohnálek

Z Hranic skok do ligy a repre. Dohnálkova pohádka teprve začala

Jeho cena na fotbalovém trhu roste raketovou rychlostí. Teprve dvacetiletý…

Každopádně protagonisté zmiňovaných snímků Ondřej Zmrzlý, Mojmír Chytil a Pavel Zifčák, to dokázali a prošli z mládežnické akademie až do áčka, kde sbírají starty a mluví se o nich jako budoucích tahounech Sigmy. „Ještě bychom přivítali i další kluky, “ říkají unisono členové výjimečného ročníku 1999, kam patří také obránce Jiří Sláma, který hostuje v Pardubicích, nebo křídelník Jakub Matoušek, jenž sází góly v druholigovém Prostějově.

Vzpomínáte na tuhle fotografii?
Pavel Zifčák (PZ): Nevím už, s kým přesně jsme hráli, ale vzpomínám si, že na druhý den jsme měli jet na výběr, a tak nás trenér vystřídal o poločase a my jsme se šli dívat na kluky, jak hrají druhou půlku. Fotil nás nejspíš pan trenér Jureček.
Ondřej Zmrzlý (OZ): Je to tak, v té době už jsme spolu pár roků hráli. Je nám tam tak 14 let.

Pochlubili jste se s ní v kabině?
PZ: Viděl to jen (asistent) Milan Kerbr. Ze mě si dělal legraci, že vypadám úplně stejně. Jinak jsme to radši neukazovali.

Doba trochu pokročila. Co říkáte na účesy?
MCH: Byly trochu divoké. Lehké experimenty v tomto směru probíhaly. Byl i vpředu byznys, vzadu párty (směje se).
PZ: Dobrá doba. Hrávali jsme s Mojmou spolu středního záložníka a Ondra nám hrál levé křídlo. Pak nám zmizel do obrany.

Zifčák křepčil u lavičky. S kým se domlouval na oslavě gólu?

FORTUNA:LIGA

A všichni jste stříleli dost gólů. Nechybí vám to, Ondro, přece jenom trochu?
OZ: Já jsem především rád, že hraju, ať je to jakýkoliv post. Klidně i na levém beku. Ale to víte, že ano. Celý život jsem byl zvyklý góly střílet. Deset, patnáct za sezonu jsem jich dal. Takže by mi nevadilo posunout se zase trochu dopředu.
PZ: Bohužel zatím těch gólů dáváme tak nějak stejně všichni. Ale snad se to rozjede. Když ne teď, tak v příští sezoně.
MCH: Já patnáct, Zifi 14 a Ondra 13 (směje se).
PZ: To by bylo super, ale máš to špatně. Já patnáct (směje se).

Jak se poslouchá, když o vás trenér veřejně mluví jako o nové generaci Sigmy. Tihle kluci to jednou potáhnou…
OZ: Poslouchá se to dobře, ale je to taky závazek, že lidé v nás věří. Je to taky zároveň motivace dokázat, že to tak opravdu bude.
MCH: Cítíme důvěru od vedení v nás, ale i v celou sigmáckou mládež. Že se to tady s ní pořád umí.
PZ: Je to zodpovědnost, ale je to i pěkné, že můžeme v té tradici pokračovat. Tak jako když jsme byli na Heyráku, přišel do školy za námi třeba Tomáš Kalas a říkal, že takhle, jak jste tady, jsem tu byl i já. Teď tam podobně chodíme my.

Cítíte, že přichází v áčku váš čas?
MCH: Pořád to asi nějakou dobu ještě potrvá. Jsou tady jiné osobnosti, které to nesou na svých zádech. Máme se, myslím, ještě pořád hodně co učit.

Útočník Sigmy Chytil: Na první tréninku po koroně jsem myslel, že vyplivnu plíce

FORTUNA:LIGA

Funguju jako taxikář, někdy bankomat

Pomáhá vám v adaptaci na ligové scéně, když máte kolem sebe kluky, které znáte odmalička?
MCH: Rozhodně. Nějakou dobu jsem byl v áčku sám a nebylo to úplně příjemné. Ne, že by mě nebrali, ale byl jsem nejmladší, nikoho jsem neznal, někdo věkově blízký tam moc nebyl. Když pak přišli kluci a nebo ještě další, kdy máme takovou mladou partu, tak je to o 100 procent lepší.
OZ: Mojma je z nás nejzkušenější… Už je trochu veterán. Pak nám mohl říkat, jak to tady chodí. Brzo asi bude šéfovat (směje se).
PZ: Když jsem se já vrátil, tak už jsem to měl dobré. Lehčí než kluci. Už mi tady prošlápli cestu. Byli už v kádru i další jako Radek Látal, se kterým jsem hrál v dorostu…
MCH: Přesně. Všechno jsem jim ukázal. Zaplať, odnes… Měli to lehčí (směje se).

Držíte spolu i mimo hřiště, nebo už se máte dost?
PZ: Držíme. Když to šlo, tak zajdeme spolu na jídlo a tak.
MCH: Hlavně ho vozím každý den domů.

Jako ten nejzkušenější musíte…
MCH: Je to tak. Funguju jako taxikář, někdy bankomat… Měli jsme super partu hned od patnáctky. Různě jsme se posouvali, ale ročník 99 vždycky hodně držel při sobě. Přáli jsme si úspěchy navzájem. Když byla Liga mistrů, kam jsme postoupili, ale pak už jsme v ní nemohli všichni z ročníku 99 hrát, tak jsme chodili fandit. Třeba já jsem byl právě ten na tribuně.
PZ: Já zase, když jsem byl na hostování v Pardubicích ve druhé lize, sledoval jsem Sigmu a fandil jí. Když dal Mojma gól se Spartou, tak jsem měl radost skoro jako bych ho dal sám. Skoro (směje se).

Měl jsem dát gól a vyhráli bychom, říkal obdivovatel Liverpoolu Zmrzlý

FORTUNA:LIGA

Pochybnosti a těžká období

Je pro vás možnost hrát za áčko Sigmy splněný sen?
MCH: Jako malí jsme se sem chodili dívat, podávat míče a prodávat zpravodaje. Byla tady Evropská liga, plné stadiony, všichni jsme tady chtěli být. To je jasné.
OZ: Nechci, aby to vyznělo nějak blbě… Snažím se ale dávat si cíle co nejvyšší. Jasně, že to byl velký sen dostat se do áčka a zahrát si za Sigmu ligu. Ale rád bych se v budoucnu dostal třeba ještě výš. Nechci usnout na vavřínech, že jsem už všechno dokázal tím, že jsem se dostal do Sigmy, i když si toho vážím. Člověk by se ale měl chtít pořád zlepšovat.
PZ: Beru to tak, že z dvaceti kluků, kteří jsme tenkrát na začátku byli v žácích v našem týmu, jsme tady chtěli být všichni. Zatím to vyšlo nám třem, ale věřím, že se k nám ještě někteří další kluci připojí. Slámič je v Pardubicích, Kuba Matoušek v Prostějově. Mají skvěle našlápnuto. Bylo by to super. Známe se strašně dlouho, zažívali jsme nejrůznější srandy v autobuse…

Byly chvíle, kdy jste měli pochybnosti, že se to podaří?
MCH: Já jsem byl určitě na hraně, když jsem měl operace kolene. To jsem se rozhodoval, jestli vůbec hrát fotbal dál na vrcholové úrovni. Tenkrát, když jsme vyhrávali titul, tak jsem tolik nehrával, spíš jsem střídal. Postupně jsem se do toho zase dostal, ale tam jsem měl pochybnosti. Jsem rád, jak to nakonec dopadlo.
OZ: Já měl těžké období taky v devatenáctce v prvním roce. Spíš sám v sobě, než že bych to nějak hodně dával najevo. Bylo nám osmnáct a hráli jsme s kluky o rok staršími. Měl jsem také zranění, kdy jsem byl asi dva měsíce mimo. Když jsem pak byl na prvních trénincích, říkal jsem si, že to je obrovský rozdíl. Pochyboval jsem, jestli na to vůbec budu mít. Zpočátku jsem moc nehrával, ale postupně jsem se do toho dostal.
PZ: Já snad jen, když jsem šel na hostování do Pardubic. Ale to jsem tak nebral. Podle mě jsem se právě díky němu dostal nakonec do ligového kádru, protože jsem se tam trochu vyhrál.

Fanoušci vás dostanou do laufu

Jaké to je, začínat v lize, která je bez fanoušků…
PZ: Já jsem hrozně rád, že když jsem dal v létě v Brně první ligový gól, tak jsme tam fanoušky mohli mít. Sice byli daleko, ale aspoň tam byli. Jinak je to hrozně divné a mrzí mě to, že se hraje bez nich.
OZ: I já jsem rád, že jsem to ve Zlíně stihl s diváky. Je to hrozné radovat se před prázdnými tribunami.
MCH: Je to jako na tréninku. Jedině po gólu vyskočit na tribunu a zatleskat si sám.

Napadá mě, jestli to ale třeba mladším hráčům nemůže nástup do ligy usnadnit. Nervozita a všechny věci kolem…
MCH: U mě vůbec. Mě třeba diváci strašně pomáhali, když jsem poprvé nastoupil.
OZ: Možná pokud by byl někdo nervóznější, nevím… Ale jednou se stejně na tribuny vrátí.
PZ: Kvůli fanouškům to všichni děláme. Na to se těšíte celou dobu v dorostu a v béčku, že budete hrát před plnými tribunami a fanoušky chcete potěšit. Když se něco povede a zatleskají, dostanete se do laufu. Nebo když člověk střídá po povedeném výkonu a vyprovází ho potlesk. I když to jsem tedy ještě nezažil (směje se).

O tyto příjemné pocity jste zatím ochuzeni. O kritiku na sítích, což je fenomén poslední doby, však ne. Čtete?
PZ: Já si to občas přečtu, ale moc si z toho nedělám. Kritiku beru, to k tomu patří a musíme to zvládnout. Nejsem typ, který by se hroutil z toho, že mi někdo řekne, že jsem byl hrozný.
MCH: To by ani nešlo. To by se profifotbal nedal hrát, kdybych si měl brát, že někdo napíše, že Chytil od dvacáté zase tahal nohy. Trochu mi vadí, že je to anonymní, nemám problém se s kýmkoliv o výkonu pobavit, když mi to řekne do očí.
OZ: Beru to od lidí, kteří jsou k tomu povolaní, to znamená od trenéra, od lidí z týmu. Ne, když někdo křičí z tribuny.

Nadávky? Umíme to vrátit

Když stadiony nejsou plné, vnímáte ty jednotlivé výkřiky?
MCH: Většinou ne, spíš jen jako jeden velký hluk.
Ani když jde Ondra jako levý obránce házet venku aut?
OZ: No, pamatuju si zápas na Bohemce, kde jsem střídal a tribuna je tam hodně blízko. Tam jsem si ze dvou metrů vyslechl hodně. Ale to je spíš úsměvné.
PZ: Jsme zocelení už z dorostu. Když jsme někam přijeli jako vedoucí tým, tak někteří rodiče do nás hodně šli. Občas i dost sprostě. V Teplicích, nebo v Budějovicích. Ale my jsme zase měli typy, které tohle uměly i vrátit. Když jsme dali gól, šli jsme se radovat před ně (směje se).
MCH: Jo, tohle jsme uměli (směje se).

Kdo je u fanoušků nejpopulárnější?
PZ: Určitě kluci. Jsou tady dýl.
OZ: Mojma (úsměv)
PZ: Hlavně u fanynek.
MCH: Souhlasím, ale mělo by to být spíš mimo záznam (směje se).
PZ: Já věřím, že ho překonám, až dostanu šanci (směje se).

Jak vysoké cíle máte se Sigmou? Čeho tady chcete dosáhnout?
MCH: Vždycky to chcete dotáhnout co nejvýš. Pro mě jsou třeba meta evropské poháry. To by bylo krásné. Škoda, že jsme neudrželi letos dobře rozehraný začátek.
PZ: Byli jsme kolem čtvrtého, pátého místa. Pak najednou přišlo hodně těch remíz. To nám na sebevědomí nepřidalo, když jsme nedotáhli několikátý zápas za sebou až do vítězství.
OZ: Hrozně se to nabalovalo. Když byla série remíz, kdy jsme začali ztrácet, tak to bylo asi nejhorší.
MCH: Říkali jsme si pořád: Zase vedeme, teď už si fakt dáme pozor a nestane se nám to. A soupeř stejně vyrovnal. Už jsme opravdu skoro nevěděli, co dělat. Opakovali jsme si to, ale nepomáhalo to.
PZ: Byl to začarovaný kruh. Tak moc jsme se soustředili na to, abychom zase neudělali chybu, až jsme se příliš zatáhli a zase ji udělali.
OZ: Když už jsme pak vyhráli, tak třeba nevyšel další zápas. Už se nám nepodařila taková série, jaká byla na začátku.
PZ: Myslím, že psychika dělá hodně moc. U nás mladých speciálně. Když se tři zápasy po sobě nevydaří, tak pak si nedovolí tolik, jako třeba na začátku. Jsem přesvědčený, že tým nemáme špatný a že stačilo málo a mohli bychom ty pohárové příčky klidně atakovat. Snad budeme příští rok lepší.

LÁTAL: V MLADÝCH MÁ SIGMA VELKOU PERSPEKTIVU

Po sezoně trenér Olomouce Radoslav Látal ve své funkci skončí, ale jestli po dvou výsledkově nevýrazných sezonách zůstane odkaz, pak rozhodně v počtu mladých hráčů, kteří od něj buď dostali vůbec první ligové minuty, nebo se zapracovali do kádru, nebo rovnou základní sestavy.

„V těchto klucích má Sigma velkou perspektivu. Jednou můžou Sigmu táhnout,“ řekl několikrát na adresu borců z ročníku 99.

„Potřebují ale hrát těžké zápasy, jako byl dnešní,“ říkal Látal třeba po duelu se Slováckem, v němž jmenovitě pochválil Ondřeje Zmrzlého za to, jak si poradil s matadorem Petrželou.

„Jsem rád, že když jsme dnes skóre dotahovali a nakonec dotáhli, měli jsme na hřišti spoustu odchovanců jako Šípa, Daňka, Zifčáka, Látala, to je velké plus,“ vykládal zase po Českých Budějovicích.

Když už bylo jasné, že sezona velkým úspěchem neskončí, sáhl Látal ještě hlouběji do rezerv. V Jablonci zažil premiéru Ondřej Hapal, v Opavě Jan Fiala. „Je vysoký, zároveň rychlostní typ. Další z nastupující generace a do budoucna by mohl do týmu hodně promluvit,“ řekl k němu Látal.