Dnes se tato věta vztahuje k týmu divizního nováčka 1. FK Prostějov, který angažoval z rakouské nižší soutěže sedmatřicetiletého Miroslava Baranka, aby nahradil čtyřiatřicetiletého Petra Papouška.

Ten dorazil na Hanou z prvoligového Liberce a v Prostějově se chtěl nadechnout k návratu do vyšší soutěže. Jenže hned v úvodu sezony si vážně poranil koleno a ambiciózní klub tak hledal adekvátní náhradu.

Volba padla právě na jeho někdejšího spoluhráče a kamaráda Baranka, tvořivého záložníka se sedmnácti reprezentačními starty na kontě.

V dresu prostějovského 1. FK už má za sebou první utkání, odehrál celých devadesát minut a pomohl svému týmu k vítězství 1:0 na půdě Slavičína.

„Už teď se moc těším na první domácí zápas a první domácí vítězství. O tom nepochybuju,“ usmívá se zkušený záložník, který během kariéry sbíral prvoligové starty ve Vítkovicích, Sigmě Olomouc, zmíněné Spartě, Mladé Boleslavi a naposled Jablonci, kde také odehrál v květnu 2008 své poslední utkání v české nejvyšší soutěži.

Poslední roky strávil v rakouských nižších soutěžích, ve kterých si mohl osvěžit němčinu.

V sezonách 2000/2001 a 2001/2002 totiž nastupoval v barvách 1. FC Köln v německé Bundeslize.

Máte za sebou první zápas v dresu Prostějova. Jaký byl?
Bylo to takové bojovné utkání. Hrálo se na hodně podmáčeném hřišti, ale myslím si, že celkově jsme byli lepší. Domácí měli za celý zápas asi dva nebezpečné závary, my si vytvořili čtyři nebo pět větších šancí. Na to, že jsme hráli venku, tak jsme Slavičín v podstatě k ničemu nepustili a zaslouženě vyhráli.

Jak jste se cítil na divizním trávníku?
Nebylo to úplně špatné. Ale pořád to byl první zápas, s většinou hráčů jsem se znal jen několik hodin. Až během utkání jsem tak zjišťoval, jak si nabíhají a podobně. Musíme se ještě sehrát, ale neměl by to problém. Je tady plno dobrých fotbalistů.

Váš příchod do Prostějova se rodil v rozehrané sezoně, jak se to celé seběhlo?
Seběhlo se to po zranění Petra Papouška. Jsme dlouholetí kamarádi a jsme neustále v kontaktu, takže jsem věděl, že se zranil a že Prostějov potřebuje náhradu. Pak mě oslovilo prostějovské vedení a pan Pelta, se kterým se znám už od svého působení ve Spartě. Oslovili mě a dokázali mě vyvázat ze smlouvy, kterou jsem měl v Rakousku. Ta byla sice jen amatérský, ale muselo se to řešit hned, takže to bylo trošku složitější. Nakonec se všechno podařilo.

Prostějov byl přímočarý, tak jsem tady

Prostějov se o vás ale zajímal už předtím, měl vás v hledáčku dlouho. Proč k přestupu nedošlo dřív?
Můj klub v Rakousku o tom nechtěl ani slyšet. Byli spokojení, že jsem tam přestoupil a vážili si toho, že jsem tam. O to to bylo náročnější, protože jim se tím po sedmi kolech zhroutila celá koncepce a já přestoupil. Takže chápu i druhou stranu. Ale chtěl jsem jít do Prostějova, už proto, že se tady potkám s některými bývalými spoluhráči i protihráči.

Když jste odcházel z Jablonce do rakouské Admiry Vídeň, čekal jste, že se ještě objevíte v české soutěži?
Abych řekl pravdu, tak jsem byl v Rakousku spokojený. Mají tam ohromný respekt k českým hráčům i dalším cizincům. Měl i jsem i spoustu nabídek tady v Česku, prakticky při každém příjezdu domů mě někdo oslovoval. Ale Prostějov byl rychlý, přímočarý a tak jsem tady.

Sehrál svoji roli i fakt, že v Prostějově působí další exligisté Tomáš Hunal a Roman Janoušek?
I to mělo při rozhodování velkou váhu. Hlavně kvůli cestování. Teď budeme z Čech jezdit tři, takže ta náročnost nebude tak vysoká. Navíc mám celou rodinu v Havířově, takže i tam se teď dostanou častěji, což mělo také vliv.

Havířov je mimochodem vaším soupeřem v divizi. Jak se těšíte na návrat „domů“?
Vrátím se tam asi po třiceti letech (smích). Těším se, tam jsem poprvé naskočil do velkého fotbalu. I když nevím, jestli ještě bude žít někdo, kdo si mě tam pamatuje (smích). Ale snad jo.

Pod Brücknerem jsem poprvé poznal špičkový fotbal

Na Hané však rozhodně nejste nováčkem. Ještě jako mladíček jste kdysi zazářil v dresu Sigmy Olomouc, kterou tehdy trénoval Karel Brückner. Jak na toto angažmá vzpomínáte?
Velmi rád. Tehdy mě Sigma koupila z LeRKu Brno, měl jsem i jiné nabídky, ale zvolit si Sigmu byla nejlepší věc, jakou jsem mohl udělat. Ten klub fungoval a dlouhá léta už funguje výborně, hráli jsme v té době navíc vynikající fotbal. Když mě koupili, tak se zachraňovali v lize, pak už jsme hráli pohár UEFA a v domácí soutěži o druhé, třetí místo. Pod trenérem Brücknerem jsem poprvé poznal, co je to špičkový fotbal.

Nyní vás čeká až čtvrtá nejvyšší domácí soutěž – divize. Předopokládám, že jste o ni dosud nezavadil.
Nezavadil, to je pravda. Ale je tady hodně šikovných kluků. Spousta mých kamarádů navíc divizi hraje v Čechách, takže už jsem pár zápasů viděl. Zrovna v posledních čtrnácti dnech jsem se byl podívat, takže vím, že tam nastupuje spousta bývalých vynikajících fotbalistů a určitě to není jednoduchá soutěž. Je to velmi běhavé a náročné. Ale rozhodně se toho nebojím, už jenom kvůli tomu, že vím, jaké mám spoluhráče.

Už jste si stihli s trenérem Františkem Jurou vysvětlit, jaká bude vaše role na hřišti?
Spíš si to vyjasňujeme za pochodu. Před zápasem jsem absoloval jediný trénink, předtím jsme měli několik rozhovorů přes telefon. Moje úlohy budou podobné, s jakými sem přišel Petr Papoušek. Tedy v zahrávaní standardních situací a měl bych pomoci v tvoření ofenzivní hry.