Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mimořádná cena? To žene člověku slzy do očí, přiznává Uličný

Olomouc – Mimořádné ocenění pro osobnost olomouckého sportu minulý pátek převzala na galavečeru v olomoucké Redutě trenérská fotbalová ikona Petr Uličný.

2.2.2013 1
SDÍLEJ:

Petr Uličný při předávání mimořádného ocenění pro osobnost olomouckého sportu Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

„Je to krásné vyznamenání. Když někdo dostane mimořádnou cenu, tak to až člověku žene slzy do očí. Moc si toho vážím," řekl muž, který na jaře roku 2012 zachránil Sigmu i přes hrozivou ztrátu v první lize a jako bonus přidal první velkou trofej v historii český pohár.

V rozhovoru pro Deník zavzpomínal na hollywoodský závěr trenérské kariéry. Řeč byla ale také o jeho současné práci pro Sigmu, nedostižném Karlu Brücknerovi či známém skotském příteli se šlechtickým titulem.Vyhlášení ankety Nejlepší sportovec Olomoucka 2012: Petr Uličný

Pane trenére, už jste si stihl zajít na svůj oblíbený tataráček a pivo, jak jste si maloval, když jste odcházel do důchodu?

To už jsem několikrát stihl. Když po té obrovské euforii přišla trocha klidu, tak jsem si s manželkou a našimi sousedy zašel k Drápalovi. Tatarský biftek a pivečko, to mám opravdu rád a tam je mají skutečně fantastické. I když bohužel nemají moje oblíbené litovelské pivo Gustava Frištenského. To je klenot! Takže na tyto drobné radosti už jsem si čas udělal (směje se).

Plácali vás lidé po zádech, jak jsme vám prorokovali my novináři?

To zase ne. Je pravda, že v létě mi lidé ze všech sfér tady v Olomouci, když jsme se potkali, dávali najevo určitou náklonnost a pochvalu. Ale nic převratného (směje se). Nicméně samozřejmě mě to potěšilo. Cítil jsem sám v sobě, že jsme s tím mým realizačním týmem odvedli dobrou práci. Hlavně proto, že se nám povedlo splnit hlavní úkol zachránit pro Olomouc ligu. Ten pohár, to už bylo jen takové vyvrcholení. Třešnička. Jenom mě mrzelo, že jsme ten evropský pohár potom nemohli hrát. Ale ten krásný pocit, že se nám podařilo vyhrát, ten mi zůstal. Konec dobrý, všechno dobré. Nic lepšího jsem si nemohl přát.

Zůstává ve vás ten příjemný pocit ještě dnes? Taková nostalgie, že se třeba projdete po stadionu a řeknete si: „Ale to se nám opravdu povedlo!"

Už ne. To už je pryč. Těší mě, že jsem po sezoně dostal nabídku pokračovat dál, kterou jsem ale odmítl, protože jsem se skutečně cítil vyšťavený. Velkým oceněním je i to, že mi byla nabídnuta další spolupráce ve funkci konzultanta pro mládež.

Považujete to za životní štěstí, že se vám podařilo zakončit kariéru jako v nějakém filmu?

Rozhodně. Už to, že mě sem vůbec vzali, bylo moje velké štěstí, protože jsem měl vlastně ukončenou kariéru. Štěstí jsem měl i v tom, Petr Uličnýže první kandidát a obrovská legenda Karel Brückner to odmítl. I já, který jsem byl tedy druhou volbou, jsem váhal. Nakonec mě ale povzbudilo, že jsem právě na internetových stránkách Olomouckého deníku vyhrál anketu fanoušků. To jsem nečekal. To mě také trochu přesvědčilo, abych to nakonec vzal. Štěstí je potřeba mít. Stačí vzít ten můj poslední půlrok. Na Slovácku, v Boleslavi. Doma se Slavií…

Mluvil jste o panu Brücknerovi. Vlastně už podruhé jste ho překonal. Nejdřív první pohár pro Sigmu. Teď i toto mimořádné ocenění…

(důrazně) Brücknera nemůžeš nikdy překonat! To je nesrovnatelné. To je legenda nejen tady v Olomouci, ale v celém českém fotbale. Nakonec teď byl v TOP 20 nejlepších trenérů jednadvacátého století. Na světě! Mimochodem, to jsem mu hned volal, že bude určitě naštvaný, že je až devatenáctý, protože by si zasloužil být v nejlepší pětce. I tak jsem mu ale samozřejmě poblahopřál. Stejná legenda jako on je pro mě snad jen Milan Máčala. Ale nikdo další se mu nemůže rovnat. Byl jsem pod ním jako hráč, později i asistent, tak vím, o čem mluvím.

Byly to dva vaše největší vzory?

Je to trochu paradox, že já jsem měl trenérskou jedničku dřív než oni. Už jako třicetiletý fotbalista jsem měl nejvyšší trenérské vzdělání, protože jsem studoval tělovýchovu v Praze. Jinak co se těch vzorů týká, tak mě trénovali třeba Tomáš Pospíchal nebo Jirka Rubáš. Je ale pravda, že tady ta olomoucká dvojice Máčala, Brückner, to byla obrovská síla. Ta tady tomu všemu dala základ.

Jaký je recept na trenérský úspěch? Cukr a bič, kterým jste proslul vy?Petr Uličný

Trenéra dělají hráči. Já říkám, že jsou šlechta, i když mi to někteří trenéři, a dokonce lepší než já, vyčítali. Moje největší síla asi byla vždycky práce v kabině, protože hráče musíš dostat na svou stranu, a pak to samotné koučování. Samozřejmě jsem se musel také vzdělávat, protože fotbal se od toho roku 1980, kdy jsem studoval, hodně změnil. Já jsem ale byl vždycky spíš ten trenér-praktik. Hodně jsem dal na psychologii. Jak jsem si říkal doktor Jekyll a Mr. Hyde. Dokázal jsem udělat ty srandičky, ale zároveň to i pořádně seřvat. Několikrát se nám tak podařilo i otočit zápas, že jsem v kabině o poločase některé hráče vyloženě sejmul.

Musel jste k tomu sáhnout i v tom posledním angažmá? Přece jen od bouřlivých devadesátých let jste se alespoň směrem k veřejnosti hodně uklidnil.

Je pravda, že poslední dobou už jsem byl spíš ten hodný doktor Jekyll. Ale za to mohli ti hráči, protože mi ve většině případů dělali jen radost. Tady za toho půlroku jsem musel hlas zvednout jen párkrát. Výsledky byly nádherné. Navíc mi skvěle vyhovoval ten model, kdy jsem byl něco jako šéftrenér, jako ten můj kamarád Sir Ferguson. Zůstal mi ten koučink v zápase, v němž jsem dobrý, ale tým výborně připravili Pepa Mucha s Martinem Kotůlkem, kteří do toho naopak dali tu svou obrovskou energii a chuť. Spolupracovalo se mi s nimi vynikajícím způsobem. A tak krásně to dopadlo.

Velké vítězství…

No, mohla to být taky velká porážka. A já jsem si to uvědomoval. Jedinkrát jsem sestoupil s Opavou a to pro mě byla tehdy obrovská rána. Za ty roky už jsem se s tím nějak vyrovnal. Ale kdyby se mi to stalo na závěr podruhé. A tady doma! To by bylo něco hrozného. Naštěstí se to povedlo zachránit a z té hrozby velké porážky se stalo i to velké vítězství. V nadsázce jsem říkal, že musím skončit, protože už jsem všechno dokázal. Jenom ten titul Sir mi chybí (směje se).Kouč Sigmy Petr Uličný

Na podzim vás prý ale lanařil Baník. Neměl jste nutkání to přijmout?

U mě už jednoznačně rozhoduje ten věk. Takže říkám, že ne. Ale je pravda, že po tom půlroce odpočinku člověk zase začne přemýšlet, jestli ještě, náhodou… Karel Brückner říká, že náš organismus je na ty stresy, které jsem přirovnával ke kosmonautům, zvyklý. A když je pak to tělo nemá, tak mu to i chybí.

Když už jsme se bavili o Siru Fergusonovi. Ten poprvé končil před deseti lety. Pak ale v nadsázce řekl, že si nedovede představit, že by byl tak dlouho s manželkou doma a trénuje dodnes. Předpokládám ale, že vy to tak nemáte.

Já jsem na rodinu velmi založený. Největší úspěchy jsem měl tam, kde jsem byl i s rodinou, tedy v Brně a Olomouci. Ale pozor! Taky už mě žena několikrát posílala do práce (směje se). Ale to je asi běžné, že když jste s manželkou každý den, celý den, tak si trochu lezete na nervy. Naštěstí mám dost aktivit, že to společně snášíme dobře.

Pro Sigmu teď pracujete jako konzultant. Baví vás to?

Teď v posledním půlroce jsem dostával úkoly od Pepy Lébra, abych sledoval dorost, juniorku a béčko. Hlavně na domácím hřišti. Jednou za čas jsme si sedli a já jsem tam prezentoval svoje názory. Kdo se mi líbí, kdo by naopak mohl odejít. Několikrát jsem se podobně bavil i s Romanem Pivarníkem, což mě velice potěšilo, že stál o můj názor. I když pochopitelně jsem mu absolutně do ničeho nemluvil, protože to bych si nedovolil. Uvidíme, co a jak teď bude dál.Trenér Sigmy Petr Uličný si připil v pivovaru Litovel prémiovým pivem

Na začátku roku přišel na pozici sportovního ředitele Zdeněk Psotka. Změní se tím pro vás něco?

Už jsem od něj dostal první úkol, že jsem jel sledovat mužstvo, kde byli čtyři naši hráči na hostování. Tento posun třeba do pozice nějakého skauta, to by mě asi bavilo. Tak uvidíme, jak to bude pokračovat. Ale to samozřejmě závisí na vedení.

Co pro vás znamená cena za mimořádný přínos, kterou jste převzal?

Je to krásné vyznamenání. Když dostaneš takové mimořádné ocenění (s důrazem na mimořádné pozn. red.), tak to až člověku žene slzy do očí. Moc si toho vážím. V Olomouci jsem toho prožil fakt hodně. Fotbalově jsem tady měl takové tři etapy. První, tenkrát ve dvaaosmdesátém, jsem byl vlastně nejzkušenější hráč v týmu, který postoupil do první ligy. S Jirkou Vítem, Jirkou Navrátilem, Honzou Chladilem, Laďou Kučerňákem, Danem Matuškou a dalšími. Pak jsem tady poprvé působil jako trenér a to bylo také velmi úspěšné. Hráli jsme s Dortmundem, Zaragozou a byli jsme třetí v lize. A teď ta poslední etapa, to bylo krásné vyvrcholení.

Ještě se musím zeptat, jak si vedete na tenisových kurtech? Na ty jste se také v létě nesmírně těšil.

Tenis je momentálně pro mě velmi smutná záležitost. Velmi mě to baví, ale mám zraněné koleno. Podle všeho je to asi vážnější, ale já se bojím jít potřetí na operaci. Doktor odborník mi říká, že to moje koleno už je šrot. Že už je to připravené na umělý kloub, ale toho já se bojím. To je zase stinná stránka toho vrcholového sportu. Tak se zatím snažím léčit to časem. Tak uvidíme, jak se to vyvine. Věřím, že se ještě na kurty vrátím a do takové sedmdesátky ještě budu hrát.

Autor: Jiří Fišara

2.2.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Burza práce na olomouckém výstavišti Flora
9

Floru zaplnila burza práce, nejvíc táhly supermarkety

Tragická nehoda jeřábu u dolní nádrže přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně
2 15

VIDEO: Převrácený jeřáb po tragédii stále visí nad vodou

Fantasy z Olomouce? Napadla mě vyskakující tramvaj, říká autor Kaziměst

Kaziměsti. Knižní debut Martina Bečana, jehož děj se odehrává ve městě motivovaném olomouckými zákoutími.

Mora slaví další domácí vítězství, obránci sestřelili Chomutov

FOTOGALERIE / Přestože nadále platí, že chomutovští hokejisté jsou týmem, který na ledě soupeřů posbíral z celé extraligy nejvíce bodů, v úterý tuto parádní bilanci nepotvrdili.

Univerzitu Palackého dál povede dosavadní rektor Miller

Univerzitu Palackého v Olomouci povede dosavadní rektor Jaroslav Miller.

V centru Olomouce už funguje nové divadlo s kavárnou. Takto vypadá uvnitř

V srdci Olomouce ožil nový kulturní prostor. Na Dolní náměstí se přestěhovalo Divadlo na cucky, které původně sídlilo ve Wurmově ulici.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení