Slovenský záložník Filip Lukšík (*1985) vystřídal jediného střelce Kazára, přesto se v jeho odlesku neztratil a stal se dalším z hráčů, který se svezl výtahem z třetiligové Lipové až do áčka. Kdo to je? Ptali se diváci, když šel Filip v 74. minutě na hřiště. V olomouckém klubu je sice už od sezony 2003/2004, ale nastoupil pouze jednou za béčko ve 2. lize. „V Lipové jsem byl tři roky a ten poslední jsem měl docela dobrý, tak si mě vytáhl trenér do béčka. A zhruba před týdnem si mě z přípravy vzali do áčka,“ popsal svou jízdu do ligy dvaadvacetiletý hráč.

Po letech v Lipové už nemusel v prvním týmu na svou ligovou šanci dlouho čekat. Na trávníku se objevil hned v prvním utkání po svém přeřazení do prvoligového týmu. „Cítil jsem zájem, ale že by to mohlo jít tak rychle, to jsem tedy nečekal. Vnitřně jsem doufal, že bych mohl do utkání nastoupit, leváků máme totiž málo. Chtěl jsem jít na hřiště a jsem rád, že to vyšlo,“ usmíval se po vítězném zápase.

Pro Lukšíka to byl druhý start v nejvyšší soutěži v kariéře. Ten první prožil v Banské Bystrici, nastoupil na deset minut před čtyřmi lety, než šel do Olomouce studovat Fakultu tělesné kultury UP. Z prvního startu v nejvyšší soutěži neměl velký respekt, i když na něm ležela tíha udržet hubené vedení Sigmy. „Cítil jsem se celkem v klidu. Určitě je první liga rychlejší, ale když jsem šel na hřiště, tak už hrál soupeř celkem vabank, takže jsme měli vpředu celkem dostatek místa,“ všiml si Lukšík, který dvakrát nadějně hledal v šestnáctce Lukáše Hartiga. „Při prvním centru jsem to vyřešil trochu zbrkle a přestřelil jsem. Podruhé už to bylo lepší, ale Harťas stál v ofsajdu, tak z toho nic nebylo.“

Mladý záložník věří, že to nebylo naposledy, co se objevil na prvoligovém trávníku, a respekt z nejvyšší soutěže by se u něj hledal jen těžko. „Určitě je první liga tvrdší, důraznější, rychlejší, ale dá se to,“ dodal velký pohodář.