Jako hráč zažil slávu evropských pohárů i „potupný gól z půlky od tehdejšího sparťana Horvátha. „To víte, že si vzpomenu,“ culil se po letech.

Jako trenérovi, který neomezil svou práci jen na první tým, mu pod rukama v přípravce prošel i talentovaný Radek Vítek, jehož klub v létě vyšle do Manchesteru United.

„Jsem rád, že z Olomouce vyšel takhle dobrý brankář,“ prohlásil Lovásik, který prozradil i to, jak náročné bylo vybrat současnou jedničku Sigmy z trojice Buchta, Reichl, Mandous.

Do Olomouce jste přišel v roce 2005, bude to 15 let. Na co si vzpomenete?
Začátek byl krásný. Hráli jsme Intertoto Cup se Štětínem, Dortmundem, Hamburkem. Bylo to krásné. Zároveň je to hrozné, strašně uběhlo to strašně rychle.

Zakořenil jste na Hané?
Jasně. Už jsem zkrátka Olomoučák i s celou rodinou. Narodily se mi tu dvě děti – Tadeáš a Sofinka. Zabydleli jsme tady.

Ještě federální ligu jste ochutnal v Trnavě. Tam Sigma zapsala svou rekordní výhru 7:1. Tady vám ji rádi v žertu připomínají, že?
Já jsem byl přitom jen na tribuně, ještě jsem neměl ani osmnáct roků. Až pak, když jsme jeli na Baník Ostrava, tak jsem byl poprvé na lavičce. S Trnavou jsem byl pak i tady v Olomouci, ale to byly ještě za brankami oblouky a celý starý stadion. Pamatuji si pak ještě na jeden zápas, kdy jsme tu hráli s Jabloncem a tenkrát jsme si šli prohlédnout před zápasem trávník. Já se zadíval na severní tribunu… Říkal jsem si, že by bylo pěkné dostat se do klubu jako Sigma, což se nakonec splnilo.

Já si vybavím u vašeho jména okamžitě dva zápasy. První se Spartou, kdy vám dal Horváth gól z poloviny hřiště. Na to asi nejde zapomenout, že?
To víte, že si vzpomenu… (směje se). Hráli jsme tenkrát o záchranu a byli docela pod tlakem. Vím, že šli na mě asi třikrát ze začátku zápasu. Vzpomínám si, že jsem byl rád, že jsem mužstvu pomohl, ale nakonec jsme to stejně nezvládli. Naštěstí nám tenkrát pomohlo Slovácko s Příbramí a zachránili jsme se. A taky si pamatuju, že po zápase jsem musel na operaci s kolenem. Ale to není žádné alibi k té situaci.

Z dnešního pohledu… Byla tam nějaká chyba?
Myslím si, že moje postavení zase nebylo tak špatné. Dnes se po gólmanech vyžaduje, aby byli vlastně v pozici libera. Měli jsme jasný balon, nepřesnou rozehrávkou se dostal balon k Horváthovi a ten mě vyškolil.

Druhý zápas, který si hned vybavím, bylo utkání na Slavii v roce 2009, které jste naprosto neskutečně vychytal.
Tam jsem měl zase spoustu štěstí. Zajímavé je, že jsem byl předtím už pomalu na odchodu a skoro odstěhovaný na Slovensko. Už se se mnou nepočítalo, trenér Psotka se ale nakonec rozhodl, že by mě tu chtěl jako trenéra, tak jsem se vrátil. Manažer Kubíček mi pak v Rakousku na soustředění vykládal, že se mu to nezdá, že bych měl být už jen trenér, že bych měl ještě chvíli vydržet. Tak jsem byl v podstatě v pozici hrajícího trenéra. Když přišla nějaká zranění, dostal jsem se do brány a přišel i tento zápas na Slavii.Tomáš Lovásik, trenér brankářůFoto: Lukáš NavaraZdroj: Deník / VLP Externista

V Olomouci jste zažil spoustu trenérů, ať už jako hráč, nebo člen realizačního týmu. Ke komu jste měl nejblíž?
Asi to tak nedokážu říct. Já jsem takový člověk, který si ke každému snaží najít cestu. Byl tu hned na úvod trenér Uličný. Jak se o něm říká, že to je krásný člověk, tak to je pravda. Jak prezentuje, že mě má v prvním šuplíku, tak já ho taky mám v tom svém (směje se). Ale i další trenéři byli dobří. Byli tu Psotka, Pivarník, Jílek… I teď s Látalem není vůbec žádný problém. Každý má nějaké svoje drobné chybičky a zase pozitivní věci. Ale s každým jsem vycházel dobře.

Trenér Látal často zdůrazňuje, že o tom, kdo půjde do branky, v podstatě nechá rozhodnout vás. Bylo to tak u všech trenérů?
Určitě to tak nebylo u všech. Přirozeně jsem byl ze začátku takové trenérské ucho, tak jsem se to musel trochu naučit a získat zkušenosti. Samozřejmě proběhly nějaké konzultace, ale hlavní slovo si předchozí trenéři nechali u sebe. Trenér Látal to teď hodně nechává na mě.

Před touto sezonou jste tedy měl hodně těžkou úlohu.
Bylo to těžké. Kdyby se nezranil v přípravě s Trnavou Miloš Buchta, šel by do sezony nejspíš jako jednička on. Mezi Michalem Reichlem a Alešem Mandousem to bylo velmi vyrovnané. Rozhodl jsem se pro Reichyho. Jednak byl domácí a dlouho na svou šanci čekal. Odchytal nakonec třináct kol.

A nakonec se to otočilo a jedničkou je teď Aleš Mandous.
Je to tak. Mandous si to také zaslouží. Často se ocitl v situaci, kdy ani nebyl nominovaný k zápasu, byl sice zklamaný a smutný, ale nepolevoval. Odtrénoval poctivě a ještě si přidával navíc. V sezoně už jsme vlastně měli všechny tři brankáře, protože chytal i Buchtič.

Jak těžko se zkušenému gólmanovi jako je Miloš Buchta sděluje, že bude jen náhradníkem.
Kombinace těchto tří není úplně ideální, protože samozřejmě všichni tři chtějí chytat. Většinou je nejlepší mladičký gólman, který se učí, střední generace a pak už někdo zkušený. Teď tu máme tři gólmany, všechny kvalitní a každý z nich je přesvědčený, že by měl chytat. Miloš si samozřejmě uvědomuje, že už má roky… Ale pracuje také výborně, klobouk dolů před ním. Hráčů v takovém věku už je v lize málo. Radím mu, aby si užíval každý zápas. Ne ve smyslu, aby se člověk kochal, ale aby odevzdal všechno. Protože nikdy nevíte, který bude ten poslední a každý chce odcházet s dobrým pocitem. Zažil jsem něco podobného.

Bylo u vás jasné, že po skočení hráčské kariéry budete trenérem?
Jasně. Můj vzor byl Alexander Vencel, který mě trénoval v Trnavě. To je slovenská gólmanská veličina. Jak s námi pracoval už tehdy, jak se nám snažil věci vysvětlovat, jak se zároveň věnoval i dorostencům… To mě moc oslovilo. Už v době, kdy jsem byl v Německu ve třetí lize (1998-99), jsem se tam trénoval přípravky. Měl jsem kupu volného času a bavilo mě to. To samé bylo pak v Jablonci i tady v Olomouci. Nejdřív mě oslovil trenér Tököly, takže jsem chodil trénovat s mladými brankáři. Možná i proto si mě pak tady nechal trenér Psotka.

Pořád se věnujete nejen áčku, ale i všem mladým brankářům?
Teď už to tak úplně není. Věnoval jsem se jeden čas dorostencům, žákům i přípravkám, ale bylo toho už hodně. Když vznikly akademie, tak tam jsou další bývalí brankáři jako Martin Blaha a Martin Vaniak, takže se to trochu rozložilo.

Prošel vám rukama i Radek Vítek, který teď přestoupil do Manchesteru United?
Měl jsem ho ještě jako malinkého v přípravce a v žácích. Byl takový lehce oplácaný, s mírnou nadváhou, tak jsem ho vždycky popichoval. Byl to ale super chalanisko, vždycky se usmál a makal dál. Měl vysoké rodiče, takže se dalo tušit, že se vytáhne a bude z něj kus chlapa. Když šel do akademie, tak jsem kluky upozorňoval, že je potřeba se o něj dobře starat a taky se to potvrdilo. Zapracovali s ním hodně na rozehrávce, využije svou výšku při centrech… Jsem rád, že z Olomouce vyšel takhle dobrý brankář.

Jsou za ním v řadě další talenty?
Určitě ano. Máme tu Jakuba Trefila, který už je s námi v áčku, i když je věkem dorostenec, i další kluky. Všichni na sobě ale musí dál na sobě pracovat. Všechno se vyvíjí. A často se stane, že už to vypadá, že z toho kluka nic nebude, ale nakonec se to všechno otočí a nechá za sebou ty, kteří vypadali slibněji. Důležitý je zájem těch kluků, pak je potřeba dát jim prostor a pracovat s nimi.

TOMÁŠ LOVÁSIK

narozen: 31. 7. 1974

Tomáš LovásikZdroj: DENÍK/Jiří Kopáčbilance v české lize:

135 zápasů

38 vychytaných nul

6 zápasů v evropských pohárech

(5x Interoto, 1x Evropská liga)

hráčská kariéra: Trnava, Trenčín, Rimavská Sobota, Trnava (vše Slovensko), SC Weismain (Německo), Zlín, Jablonec, Sigma Olomouc.