Abychom byli přesní. On Tomáš Lovásik rozhodně není nula.

„A jako nějaký hrdina se taky zrovna necítím,“ dodává zkušený pětatřicetiletý Slovák. Přesto jeho osud v podzimní části fotbalové sezony zaujal. Vždyť v létě málem Sigmu opustil.

Místo do Liberce se v sobotu mohl chystat v dresu třetiligového Zábřeha na utkání v Holici s 1. HFK Olomouc.

V letní přestávce už byla dohoda na spadnutí, přestože se gólmanovi, který si před Olomoucí chytal českou ligu v Jablonci a v černočervených barvách trnavského Spartaku si zachytal i v bývalé federální soutěži, končit nechtělo.

„Na soustředění do Rakouska jsem odjel ještě jako trenér brankářů a vrátil jsem se jako hráč,“ usmívá se Lovásik.

„Nejdřív to vypadalo tak, že budu jenom trénovat brankáře. To mě sice baví a hodně, ale v létě jsem se cítil fyzicky velmi dobře, takže jsem si chtěl ještě zachytat. Ještě jsem si na to věřil a jsem rád, že se to celé takhle zvrtlo,“ vysvětluje.

Lovásik si zachytal v odvetě závěrečného předkola Evropské ligy s anglickým Evertonem. Po zápase s Kladnem, v němž Petr Drobisz dostal gól z poloviny hřiště, se jako záskok dostal mezi tyče znovu.

Pak se olomoucká jednička zranila a Lovásik se stal volbou číslo jedna.

V prvních dvou utkáních s Jabloncem a Plzní to ještě na body nestačilo. Pak ale přišla vysoká výhra s Brnem a všechno se otočilo.

„Užívám si to. Je pravda, že už jsem byl ze Sigmy na odchodu a od té doby jsem si zachytal s Evertonem a teď i v lize. Konečně se nám navíc začalo dařit, takže z toho mám velkou radost,“ říká Lovásik a přiznává, že v létě, kdy vlastně ani nevěděl, co s ním bude, ho něco podobného ani nenapadlo.

„No to jo. To víte, že nenapadlo. Ale takový je život a celé se to otočilo. Jsem spokojený.“

Těm tyčím jsem se musel smát

Nervozita ho prý z nové šance nepřepadla. V jeho věku se nakonec není čemu divit.

„To ne, bral jsem to tak, že je to pěkné. Říkal jsem si: Budeš zas chytat ligu, tak si to užij. A přesně to dělám,“ usmívá se.

Má důvod. Vylámali si na něm zuby útočníci Brna i Slavie. Právě v Edenu podal přímo heroický výkon, byť byl zastíněn Štěstěnou, která s ním prošla edenským peklem ruku v ruce.

„Na Slavii mě to bavilo a navíc jsem měl i hodně štěstí. Jak tam padaly ty tyče, musel jsem se tomu chvílemi smát,“ vzpomíná.

Byl jsem divák v první řadě

Posledními devadesáti ligovými minutami se pronudil. Fotbalisté Českých Budějovic na něj neposlali ani jedinou ránu.

„Byl jsem vlastně takový divák v první řadě a zadarmo,“ směje se Lovásik.

Kdyby si vzal do brány křesílko a usrkával horkou kávu, opravdu by se zas až tolik nestalo.

„Kluci hráli dobře. Začali jsme dávat góly, tak mě to bavilo aspoň se dívat, když jsem neměl tu práci.“

Problémy mu nedělalo ani chladné počasí.

„Zima byla, ale trošku jsem se tam hýbal. Ale musel jsem se pořád koncentrovat. Je potřeba být pořád ve hře, dirigovat obranu, i když se tam vlastně dlouho nic neděje. Může přijít jedna situace, a když nebudu nachystaný, tak mužstvu nepomůžu,“ ví dobře zkušený gólman.

Kam až vystoupáme? Hlavně že nejsme na spodku

Sigma s ním v brance se odrazila a tabulkou pomalu stoupá. Kam až?

„Neřešíme to. Hlavní bylo, že jsme se dostali z toho spodku, protože to bylo nepříjemné. Jsem rád, že jsme teď v nové situaci. I v kabině je automaticky mnohem lepší atmosféra. Věřím, že nám to vydrží a do konce podzimu ještě nějaké bodíky přidáme,“ přeje si Lovásik.

Nejbližší příležitost k rozšíření bodového konta budou mít Hanáci v sobotu na severu Čech v Liberci, kde v minulé sezoně položili nečekaným vítězstvím základ k cestě do pohárové Evropy.

„Byli bychom rádi, kdybychom tam zase překvapili. Hrajeme dobře, a když budeme pokračovat v posledních výkonech, a bude i trochu štěstíčka, tak věřím, že tam uhrajeme nějaký zajímavý výsledek,“ dodal na závěr.