Vlastimil Zeman patřil po druhé světové válce ve Sportovním klubu Prostějov do týmu mladých fotbalistů dorosteneckého věku, které Prostějovu jiné československé kluby hodně záviděly. Nelze se divit, v roce 1948 byl dorost SK Prostějov mistrem Moravy a ve finále s pražskou Slavií pak vybojoval i titul mistra Čech a Moravy.

Prostějovský dospělý fotbal potom těžil z kvalit těchto hráčů ještě půldruhou desítku následujících let. V pondělí 10. srpna bude Vlastimil Zeman osmdesátiletý a naše sportovní redakce se připojuje velmi ráda k celé řadě gratulantů.

Z Prostějova do Trenčína

Jubilant se narodil ve Fryštátu, dnešní Karviné, jeho otec tam působil jako státní úředník. Původ Vlastimilovy přezdívky Bološ sahá až k ústům jeho babičky, která mu tak začala říkat, jako první, už ve třicátých letech minulého století.

Před začátkem druhé světové války museli Zemanovi utíkat ze známých národnostních důvodů z pohraničí do vnitrozemí, a protože byl pan Zeman původem Prostějovák, vracel se tedy s rodinou na Hanou.

S fotbalem začal desetiletý Vlastimil až mezi žáky SK Prostějov pod vedením později pak věhlasného trenéra Oskara Zatloukala, člena mužstva SK Prostějov s titulem amatérského mistra Československa z roku 1928.

To už oslovovali Vlastimila přezdívkou Bološ i mladí prostějovští spoluhráči a ta už z podvědomí přátel i sportovních příznivců našeho regionu nevymizela dodnes. Narůstající fotbalové kvality Vlastimila Zemana pak přivedly do klubu i jeho otce, který zde začal vykonávat funkci pokladníka.
Jen však do doby, kdy se stal Vlastimilův o osm roků mladší bratr Jiří vynikajícím tenistou s titulem vítěze pardubické juniorky.

Tato skutečnost pak převedla klubového funkcionáře pana Zemana na stadionu SK ve Sportovní ulici od tehdejší fotbalové škváry kousek vedle, k antukovým kurtům.

„Když hrál SK Prostějov v průběhu druhé světové války protektorátní ligu, působili jsme jako žáci na atletické dráze stadionu a vraceli k hrací ploše zakopnuté míče,“ vzpomíná jubilant na činnost, které si tehdy kluci, jako čestné, velice považovali.

„A potom už netrvalo dlouho do doby, kdy se začal v poválečném období formovat vynikající prostějovský dorost, jehož jsem byl členem s bratry Lojzou a Zdeňkem Copkovými, Dolákem, Turkem, Barnetem, Reitrem, Tesaříkem a dalšími. Hrál jsem i v dorosteneckém výběru Moravy s Vlastou Bubníkem, později vynikajícím reprezentantem v hokeji i kopané. Když dorost SK Prostějov v roce 1948 ve finále o titul mistra Čech a Moravy po domácím vítězství 1:0, porážce v Praze 1:2 a výhře 2:1 v rozhodující bitvě v Ústí nad Orlicí přijímal českomoravský pohár, byl to historický úspěch prostějovského fotbalového dorostu. Jako trenér působil tenkrát u týmu stále Oskar Zatloukal a ve funkci vedoucího mužstva Bořivoj Spurný,“ oživuje dále vzpomínky Vlastimil Zeman a připojuje další.

„Potom, už jako muži, jsme měli na dosah návrat do nejvyšší československé soutěže, kterou SK Prostějov opouštěl po sezoně 1945–46. O postupu rozhodovalo v Brně utkání s mužstvem MEZ Židenice a úspěšnější byli Brňáci. Škoda, vynikající olomoucký přezdívaný špekulka Nožíř, který hrál v tu dobu za Prostějov, tam zahodil penaltu a domů jsme odjížděli zklamaní. Při studiích v Ostravě jsem pak krátce hrál za prvoligové Vítkovice, a to v útoku s panem Bicanem, který tam přešel z pražské Slavie, s profesorem Bouzkem, Vejvodou a Pščolkou. Mohu se pochlubit, že jsem dal v utkání Žilina – Vítkovice 0:1 prvoligový gól…?“

Na vojnu šel Vlastimil Zeman do prvoligového pražského ATK – Armádního tělovýchovného klubu. Trénovalo se a hrálo na strahovském hřišti, fotbalisty vedl trenér Karel Kolský a působilo tam ve čtyřech týmech na šest desítek hráčů. O půl roku dříve než Zeman i Prostějovan Alois Copek.

„Pan Kolský si mne nějak oblíbil a pověřil mne funkcí svého asistenta. Za rok pak narukoval do ATK Pepík Masopust a nějak v těch dnech přijel na Strahov tehdejší armádní generál Čepička s rozkazem, že se bude ATK dělit na čtyři vojenské celky,“ řekl Zeman.


„V Pardubicích potom zahájil činnost vojenský tým Tankista, v Olomouci Křídla vlasti, v Brně Rudá hvězda a ATK zůstal v Praze. Později z něj vznikl ÚDA – Ústřední dům armády, a následně Dukla. Slováci z ATK ale přecházeli do Trenčína, a já s nimi. Mne a bratislavského Morvaye tam poslal pan Kolský s úkolem sehnat do trenčínského vojenského týmu tak kvalitní fotbalisty, aby měl na druhou nejvyšší československou soutěž,“ líčil tehdejší situaci.

„Stalo se, bylo nás pak víc než dvacet, hráli jsme moravsko–slovenskou skupinu druhé ligy, a tak jsem nastoupil i proti Prostějovu,“ nezapomněl na své tehdejší zvláštní pocity čerstvý osmdesátník.

Návrat na Hanou a historický postup

Po vojně se vrátil Vlastimil Zeman do Prostějova. S výjimkou krátkého pobytu ve Vítkovicích a následně dvouletého působení vojenského, hrál Zeman fotbal vždy jen za Prostějov.

S trenérskou činností pak začal v době, kdy hrál ještě za mužstvo. Nejprve u klubové mládeže, následně vedl mužstvo OP Prostějov načež se vrátil do prostějovských Železáren.

V Klánovicích získal nejvyšší trenérskou třídu, potom tam vyučoval kandidáty trenérské druhé třídy a v Československém fotbalovém svazu byl metodikem. Vedl pak mužstvo prostějovských Železáren, následně působil jako trenér ve Vsetíně, Zlíně i v Přerově. Tam střídal trenéra Máčalu, odcházejícího do olomouckých Moravských železáren, pozdější Sigmy.

Z Přerova se vrátil znovu do Prostějova a když odcházel trenér Máčala z hanácké metropole do pražské Slavie, stal se Vlastimil Zeman v roce 1981 trenérem druholigové Sigmy Olomouc.

V této chvíli nelze opomenout fakt, že nastupující trenérská hvězda Karel Brückner vyráží z Prostějova na svoji první prvoligovou štaci do brněnské Zbrojovky.

Sigma Olomouc v sezoně 1981/1982 pod vedením Zemana získala poprvé v historii prvoligovou příslušnost. Druhou ligu vyhrála Sigma s jednobodovým náskokem na Plzeň.

Přivedl Petrželu i Látala

Se Sigmou Olomouc pak spolupracoval dlouhá léta až do roku 2000. Po trenérské práci vykonával funkci technického ředitele klubu a velmi usilovně se zabýval vyhledáváním mladých fotbalových talentů.

Přivedl do řad fotbalistů Sigmy Olomouc ale i desítky už pokročilejších hráčů, kteří jsou dnes nositeli velmi známých fotbalových jmen. Z Prostějovska to byli například Jiří Vít, Vlastimil Petržela, Rostislav Václavíček, Zdeněk Čížek, Radek Látal, Jiří Hajský, Ladislav Kučerňák, Josef Mucha, Jiří Navrátil, Karel Trnečka a z jiných regionů i mnozí další.

„Velmi mne mrzí, že prostějovský fotbal dopadl tak smutně,“ lituje jubilant, „v kritických chvílích mu v našem městě nepomohli lidé, kteří mu pomoci mohli a měli. A tak nyní fandím už jen olomoucké Sigmě. Její výsledky sleduji a moc držím palce!

Tak, Vlastimile Zemane, Bološi, přejeme hodně zdraví a mnoho dalších radostí při sledování pěkných fotbalových duelů! Na hřištích, i na televizní obrazovce.

VLASTIMIL KADLEC