„Můj šálek kávy tohle nikdy nebude,“ usmíval se pětačtyřicetiletý Koller a utíral si pot z čela.

Dostal jste pořádně do těla?
Musím říct, že je to hodně náročné, intenzivní a fyzicky náročnější než fotbal. Je to zajímavé, ale můj šálek kávy to nebude (usmívá se). Já moc nejsem přes bojové sporty. Zůstanu u těch mých oblíbených, jako jsou tenis, hokej nebo plážový volejbal.

Během kariéry jste nikdy nebyl v klubu, kde byste bojové sporty trénovali?
Ne, nikdy. Spíš to byla posilovna, aerobik… Ale box nebo kicbox, to ne.

Jak se vám líbí projekt Olomoucké fotbalové školy, kterou jste znovu navštívil?
Jsou to dobré projekty, rád je podporuji a vždy zavítám na více fotbalových škol. Je důležité podporovat mládež nejen u fotbalu, ale aby se všeobecně probouzel zájem dětí o sport.

Před několika dny jste osobně navštívil mistrovství světa v Rusku. Jaký to na vás udělalo dojem?
Byl jsem na čtyři dny pozvaný mým bývalým klubem do Samary a na vlastní oči jsem mohl sledovat zápas Rusko vs. Uruguay. Byl to zážitek, parádně se o mě postarali a konečně jsem poznal šampionát taky z té druhé strany – jako fanoušek. A musím říct, že se mi to moc líbilo.

Jak se město změnilo od té doby, co jste tam působil?
Samara se od té doby změnila rapidně. Díky šampionátu tam postavili krásný nový stadion a vybudovali infrastrukturu včetně nového letiště. Centrum města kolem Volhy je zrenovované, dál od řeky je to prakticky stejné, ale celkově se toho změnilo hodně.

Vypadá to, že organizace šampionátu probíhá na jedničku. Můžete to potvrdit?
Ano, byl jsem i ve fanzoně a na místech, kde to nejvíce žilo a vše probíhalo v pořádku. Během čtyř dnů jsem toho prochodil hodně a nikde jsem nezaznamenal žádný incident. Všude je hodně policistů, ale všichni jsou vstřícní a rádi pomůžou, když se chcete na něco zeptat nebo něco najít.

Jak se vám turnaj líbí po fotbalové stránce?
Padají góly. Sledujeme zajímavý šampionát, stadiony jsou plné a atmosféra je na nich dobrá, což můžu potvrdit ze Samary, kde byla opravdu fantastická atmosféra. Zatím se mistrovství daří až nad očekávání.

Kdo je váš favorit?
Teď se to vykrystalizovalo tak, že se mi líbí Uruguay, která hraje velmi dobře, ale proti Francouzům to bude mít těžké. Podle mě šampionát vyhraje někdo ze čtyřky Uruguay, Francie, Brazílie Belgie.

Fandíte i Belgii, kde jste působil v Lokerenu a Anderlechtu a kde na vás stále vzpomínají?
Samozřejmě, Belgičanům palce držím, ale i Francouzům, protože znám trenéra Deschampse, který bydlí u Monaka a se kterým se tam potkávám.

Vypadly týmy Německa, Argentiny, Španělska nebo Portugalska. Překvapilo vás to?
Argentině, Španělsku ani Portugalsku jsem moc nevěřil, ale Německo pro mě bylo velké překvapení, protože jsem Němce tipoval na finále, i když se jim v přípravě moc nedařilo.

Věříte, že se na příštím šampionátu objeví i česká reprezentace?
Chci věřit. Doufám, že se nám to podaří po x letech, abychom se kvalifikovali, aby si to užili i čeští fanoušci.

Přemýšlel jste někdy nad tím, v čem bylo kouzlo vaší úspěšné éry?
Asi to bylo i tím, jak jsme byli vychovávaní ještě v komunismu. Měli jsme k fotbalu trochu jiný vztah a hráči na tom byli asi i lépe mentálně v tom smyslu, že chtěli něco dokázat. V době, ve které jsme vyrůstali, se nám nenabízely takové možnosti, a my jsme se chtěli pořád a pořád posouvat dál.

Kudy podle vás teď může vést ta cesta, jak vychovávat mladé talenty?
Hráči musejí sami chtít a ne se spokojit s prvním dobrým výsledkem. Musejí chtít dosáhnout těch největších cílů, ne že se spokojí s tím, že budou hrát třeba první ligu. Musejí jít do zahraničí a pak zas ještě víc makat a zkušenosti následně převést do národního týmu. Ale já věřím, že to přijde, vyroste dobrá generace a budeme se pravidelně dostávat na šampionáty.