Proč všechen ten povyk? Číslo 66 na trikotu lutínského brankáře není náhradou třeba za obsazenou šestku. Vyjadřuje věk fotbalisty, který se o víkendu postavil mezi tři tyče v zápase krajského přeboru.

Ostřílený gólman si užil na hřišti deset minut a sklidil chválu a uznání od spoluhráčů i fanoušků.

„Byli by možná i radši, kdyby tam byl i na delší dobu. Od kluků na to byl jen pozitivní ohlas. Vlasťovi se dostalo oprávněných ovací, když vstupoval na hřiště. Byl to pro mě příjemný a dojemný okamžik, asi nejkrásnější z utkání. Vlastně mě ani tak v uvozovkách nezajímal výsledek jako to, že nastoupí Vlasťa Mačák,“ usmíval se kouč Lutína Lubomír Keluc po výhře 5:1 a úspěšném vystoupení celého týmu.

Urostlý brankář Mačák narozený v roce 1951 si podle něj takřka nedopřává tréninkových úlev.

„Můžu říct, že v jeho věku je obdivuhodná i ta tréninková píle. Byl na osmdesáti procentech tréninků a dá se říct, že plnohodnotně trénoval. Úplně ho obdivuju a mám k němu úctu a respekt. Takhle makat v tomto věku, to se jen tak nevidí,“ ocenil trenér pátého mužstva olomouckého krajského přeboru.

A při poctivosti Vlastimila Mačáka ani neměl obavy, že by neudržel čisté konto.

„Ne, ne. V tom věku je trochu limitem pohyb, ale zápas byl rozhodnutý. Hráli jsme dobře a za deset minut měl soupeř jednu standardku a jednu střelu. Klobouk dolů před Vlasťou, že na hřiště v krajském přeboru vůbec šel. Je to opravdu lutínský patriot a srdcař,“ řekl Keluc.

„Takových gólmanů je málo. Třeba ve Slavoníně je pan doktor Žižka. Před těmito lidmi se musí jen smeknout, pro fotbal dělají strašně moc,“ uzavřel lodivod nováčka, který chce i v příštím roce čeřit vody nejvyšší krajské soutěže.