„Kvůli počasí mě ta Itálie trochu mrzí. Ale v životě je vše tak, jak má asi být. Přestup ze Spartaku Moskva do West Hamu je super,“ říká defenzivní hráč. Jeho odchod z východu na západ je českým fotbalovým přestupem této zimy!

Nejste z přesunu z Ruska do Anglie, čili nejprestižnější ligy světa, trochu nervózní?
Kdepak, já se v životě ničím nestresuju. Letos mi bude třicet let, už mám ve fotbale něco za sebou a nohy se mi z Premier League určitě nerozklepou. Jo, když jsem šel před čtyřmi lety ze Sparty do Spartaku, to bylo něco jiného. To jsem trochu na nervy byl. Moc dlouho už hrát fotbal asi nebudu, tak si těch posledních pět let chci pořádně užít. Anglie je z mého pohledu skvělý krok.

Ale přece jen, jdete ze Spartaku do nejlepší ligy světa…
To je přece výzva. Myslím, že by mi West Ham mohl stylem hry vyhovovat. Sledoval jsem jejich hru v televizi a je to hodně důrazné. Každý šlape na sto procent. Bude to jízda!

Bylo pro vás hodně důležité, že vás výslovně chtěl italský trenér, slavný internacionál Gianfranco Zola?
Jeho zájem pro mě byl stěžejní. Určitě ale budu potřebovat zhruba dva týdny, protože v Rusku jsme byli ve fázi tvrdé přípravy a s míčem jsem se ještě nepotkal. Fyzicky se cítím moc dobře, ale naskočit rovnou do ligy by bylo těžké.

Už víte, na jaký post s vámi Zola počítá?
Bylo mi řečeno, že na stopera i do zálohy. Uvidím, jak se vše rozběhne. Nemám problém se přizpůsobit.

Co víte o West Hamu jako klubu?
Mám o něm celkem přehled. A jsem rád, že tam jsou gólman Jan Laštůvka a jako trenér brankářů Luděk Mikloško. Těším se, až si s nimi o všem promluvím a také se v těch začátcích nebudu koupat úplně sám (směje se).

Chtěl vás Hannover, Betis Sevilla, ale nakonec jste se rozhodoval mezi Celtikem Glasgow a West Hamem. Na Anglii jste ukázal bez přemýšlení?
Celtic má perfektní fanoušky a atmosféru, také pravidelně kope v Lize mistrů. Ale na druhou stranu top zápasů ve skotské lize není zdaleka tolik jako v Anglii. To se nedá srovnávat. Anglie je o hodně výš. Fotbalový sen.

Celtic o vás ale hodně stál. Chtěl vás už minulý rok, že?
To je pravda. Vyhlédli si mě při vzájemném utkání Ligy mistrů. Jenže tehdy jsem si řekl, že mám v Moskvě výborné peníze (Kováč v Rusku vydělával 66 milionů korun bez prémií, pozn. aut.) a oni mi nabízeli jen o trochu víc. Představoval jsem si při odchodu do jiné země větší navýšení platu. Tak jsem srovnával a Rusko vyhrálo. Pozice v klubu, vztah s vedením a upřímně řečeno – ruská liga je o moc lepší než skotská. Vždyť tam jsou vedle Celtiku opravdovým super klubem jen Rangers.

Celkově se o vašem odchodu spekulovalo hodně dlouho, v Itálii jste už jednou nohou byl, a nakonec vše padlo. Nelezlo vám to už na nervy?
Ne, přestal jsem to totiž řešit. Když padla minulý rok Itálie, tak jsem si řekl, že v Moskvě klidně a rád dodržím smlouvu na dalších dva a půl roku. Neměl jsem si na co stěžovat. Já byl v Rusku s šéfy vždycky úplně v pohodě. Sedli jsme si, oni mi řekli: Kovi, ty nám hraješ všechno, hraješ dobře, umíš rusky, jsi Slovan, jsi autorita, ty tady ty kluky dokážeš seřvat… A na smlouvě jsme se domluvili za deset minut. Byly to zkrátka krásné roky. Fantastický, musím poděkovat. Jen v tom posledním se nám už herně tolik nedařilo.

Bude se vám po Moskvě stýskat?
Smutno mi bude. Fanoušci dost protestovali proti tomu, aby mě klub pustil. Můžu říct, že jsem byl oblíbený, a to člověka vždycky potěší. Spartak zkrátka stoprocentně naplnil moje očekávání.

Proč právě nyní vedení Spartaku svolilo k vašemu odchodu?
V Moskvě jsem byl čtyři roky a nastal čas na změnu. Už v minulosti mi slíbili, že když přijde dobrá nabídka pro ně i pro mě, tak mě uvolní. A teď se tak stalo.

Co vašemu odchodu říkal spoluhráč Martin Jiránek?
Kovi, kamaráde, jak mě můžeš po těch letech opustit?! To jsi kámoš? Jak mi to můžeš vůbec udělat? (směje se) S Martinem určitě budu často v kontaktu.

Bude pro vás velký problém se přestěhovat z Moskvy do Londýna?
Musím rychle zařizovat spoustu věcí. Banky, věci z bytu mi kamarádi převezou do Českého domu a pak se uvidí. No a můj šatník… Ten si asi v Londýně pořídím novej. (směje se)

Na co se nejvíce těšíte do Anglie kromě fotbalu?
Londýn jako město skoro neznám, ten musím ještě poznat. Hodně se těším, že nebudu tak často v letadle. V Rusku jsem měl občas pocit, že v něm bydlím, a fyzicky mě to ubíjelo. Letěli jsme k evropskému poháru do Španělska – sedm hodin, liga ve Vladivostoku – devět. Sibiř – pět. To byly šílený dálky. V tomto směru se nyní můj život zklidní.