Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Mrzí nás to. Medlovu jsme měli z podzimu co vracet. Byl by to atraktivní zápas, ale jsou věci, které nemůžeme ovlivnit,“ vykládal trenér Litovle Jiří Kohout. „I když jsem podobný blázen jako krajský reprezentant z Medlova (Jiří Kasal – pozn. red.), tak v současné době šel fotbal úplně stranou,“ neodpustil si šťouchanec do soupeře, ale jinak taky spoluhráče z týmu malé kopané.

Litovelský tým se nyní ani nijak na dálku nepřipravuje. Z jednoduchého důvodu – nejde to.

„V týmu je většina místních kluků, na které se vztahují všechna opatření o omezení pohybu. Máme tedy velmi omezené možnosti. Hodně jsme toho naběhali přes zimu a snažili se trénovat do poslední možné chvíle, ale nakonec se smyčka kolem nás utáhla,“ řekl Kohout.

„Někteří kluci se určitě udržují. Cvičit se dá i doma. Přes naši skupinu jsem se ale zatím spíš dozvěděl, kdo si co otevřel dobrého a dokonce jsem si vyslechl i žádost o větší dresy,“ pousmál se.

Bude se na jaře hrát soutěž? Jsem spíš pesimista

Otázkou je, jestli nejen ti litovelští, ale všichni fotbalisté, vyběhnou na trávníky ještě v této sezoně a nebo spíš rovnou zahájí tu novou. Už teď je jasné, že po případném uvolnění vládních opatření by na hráče čekal extrémně náročný program, který by bylo potřeba zvládnout v krátkém čase.

„Jsem v tomhle spíš pesimista. Moc si nedovedu představit, že na naší úrovni bude někdo schopný po měsíční izolaci hrát celé jaro stylem středa – sobota a u toho ještě dohánět všechno, co se zameškalo v zaměstnání,“ řekl Kohout, který je mimojiné i městským zastupitelem.

„Napojení na radnici mi pomohlo hlavně v tom, že jsem měl oficiální informace a mohl vyvracet různé fámy a bludy, kterých bylo celkem pochopitelně strašně moc,“ uvedl Kohout.

„Nejsem ale v krizovém štábu, takže chodím normálně do práce. Díky tomu, že mám ochranné pomůcky tak můžu dál fungovat,“ prozradil povoláním zubní technik.

Seniorům i nakupuje

V prvním týdnu zůstali v uzavřeném městě zubní ordinace uzavřené.

„Lidé se nikam ani nemohli dovolat, tak jsem se lidem snažil pomoct aspoň radou, jaké mají možnosti,“ dodal.

Při cestě do zaměstnání a z něj také nakupuje potraviny starším sousedům nebo roznáší roušky.

„Jsem domluvený s několika seniory, tak to vezmu přes obchod a potřebným předám roušky, které se ke mně dostanou od šikovných litovelských švadlen. Je to pocit, který se nedá popsat a nahradit,“ poznamenal Kohout.

Také věří, že Litovel vyjde z těžké zkoušky nakonec silnější.

„Snad si budeme více vážit všeho, co nám přišlo běžné a samozřejmé. Solidarita některých lidí mi v tom už teď dává naději. Věřím, že třeba trochu zpomalíme a uvědomíme si, k čemu vlastně je obvyklý spěch a mamon,“ dodal na závěr.