Ve středu ale na Andrově stadionu vedl do boje proti slovinskému Mariboru v UEFA Youth League olomoucké dorostence.

Jeho mužstvo mu udělalo radost a vyhrálo 4:1, takže existuje slušná naděje, že se sem evropská soutěž vrátí i v příštím kole.

„Užíval jsem si to. Věřím, že vrchol na mě ještě čeká, ale bylo to krásné,“ řekl začínající trenér Janotka.

4:1 je před odvetou velmi slušný výsledek. Byl jste hodně spokojen s výkonem svých svěřenců?
Myslím, že to byl velice dobrý výkon směrem dopředu. Vytvářeli jsme si šance, ale chyběl klid v koncovce. Přikládám to nervozitě, protože takové zápasy nehrajeme a je vidět, že je to potřebné. Ve druhé půlce ale i finále přišlo a kluci se prosadili. Věřil jsem, že to zvládneme, protože převaha byla veliká. Gól jsme dostali z ojedinělé šance. Bylo to jen o trpělivosti a kvalitě.

Před zápasem jste mluvil o tom, že až první zápas ukáže rozložení sil. Co vám tedy pověděl?
Napověděl, že jsme lepší než oni. Po tomto výkonu a výsledku je postup jen v našich nohách a rukách. Nevěděli jsme moc co čekat, protože s nimi prostě nehrajeme každý rok, jako třeba se Spartou. V jejich soutěži vyhrávají jednoznačně. Jsou zvyklí všechny přehrávat a dávat spousty gólů. V mezinárodní konfrontaci naopak prohrávali, ale zase musíme brát, že hráli se Sevillou, Liverpoolem a Spartakem Moskva. To je trochu srovnávání nesrovnatelného.

Dá se Maribor porovnat se soupeři, na které narážíte v dorostenecké lize? Co tady Slovinci ukázali?
Ukázali nám, že tady chtěli první zápas zvládnout výsledkově. Nechali nás rozehrávat a nepresovali. Nebyli tolik odvážní, Srovnání s českou ligou je těžké. Myslím, že zápas ve Slovinsku bude vypadat jinak i s ohledem na výsledek. Z toho, co jsme viděl z jejich ligy, tak to byly neskutečné rozebíračky, góly do prázdné branky, patičky, přešlapovačky. K takové hře jsme je ale my vůbec nepustili.

Byla na hráčích cítit větší nervozita než obvykle?
Očekávání a napětí bylo veliké, ale stejně tak odhodlání. Uvědomovali si, že je to největší zápas, co hráli. Dali do toho všechno. Nebylo třeba je motivovat. Bylo to přirozené, že se chtěli ukázat.

Plzeň vyhrála v úterý v Youth League v Římě. Cítil jste od hráčů, že se třeba i tomu chtějí vyrovnat a ukázat, že i na Moravě se hraje dobrý fotbal?
Už když hrála Plzeň 1:1 s CSKA Moskva, tak na tréninku zaznělo, že bychom jim dali 4:1, protože jsme Plzni dali 3:0. V Římě by to tedy asi bylo 7:3. S veškerou pokorou (směje se). Je ale vidět, že my z Česka si tyto zápasy nesmírně užíváme. Takové tady totiž obvykle nemáme.

Tři ze čtyř gólů dali hráči, kteří už mají zkušenost s dospělým fotbalem. Je znát, že už jsou někde jinde, než ti ostatní?
Kdyby to tak nebylo, tak by to asi bylo špatně. Jsou o rok starší a zkušenější. Kvalitativně patří ročník 1999 mezi ty nejlepší. Když tedy pominu Zlatohlávka, který je ročník 2000, ale hraje s nimi. Těší mě, že ti kluci do utkání přinesli přidanou hodnotu a klid, který rozhoduje. A samozřejmě i góly, které buď dali, nebo se na nic podíleli.

Do jaké míry je vlastně hra vašeho týmu už podobná áčku? Oproti němu jste třeba častěji hráli od stoperů i dlouhé míče dopředu.
Vyloženě záměr to nebyl. Principy hry jsou jasně dané od áčka směrem dolů a snažíme se jet podle koncepce, na které je náš styl založený. Myslím, že ty dlouhé míče byly spíš kvůli tomu, že tam nebyla pro stopery taková nabídka od ostatních a proto si to zjednodušovali. Když je obrana soupeře vysoko, tak na druhou stranu chceme náběhy, abychom tu obranu trhali a případně vytvořili prostor pro ty středové hráče a kombinaci.

Jak jste si to užil vy osobně. Byl to trenérský vrchol?
Věřím, že vrchol na mě ještě čeká, ale bylo to krásné. Člověk se vrátí nohama na hrací plochu, kde to zná a užíval si to. Jen jsem byl metr za čárou dál. Bavilo mě to. Nejen pro mě, ale i pro kluky to byla odměna, že jsme mohli hrát na hlavním stadionu. Dodalo to zápasu úplně jiný náboj, než kdyby se hrálo na Řepčíně. Je třeba všem v klubu poděkovat.

Trenéřina pro vás byla po kariéře hned jasná volba?
Už když jsem skončil v Sigmě a odešel ještě hrát do Rakouska, tak jsem začal tady trénovat žáky, zapojil jsem se do skupinových tréninků a pak i jako asistent u šestnáctky. Všechno má svůj průběh, ale musím říct, že mě ta práce strašně naplňuje. Je sice náročná, ale moc mě to baví. Jsem v této roli velmi spokojený.