Jeho tým nejprve bojoval o poháry, ale v mimořádně vyrovnané a dramatické německé soutěži byl nakonec rád, že Arminie si zahraje bundesligu i v příští sezoně. „Nebyl to z mého pohledu žádný zázrak, i když dvanácté místo je pro klub úspěch,“ říká technický obou nohý záložník. David bojoval spolu s krajany Petrem Gabrielem a Radimem Kučerou o záchranu ve stejné době jako jeho mateřský klub Sigma Olomouc. „Sledoval jsem její každý zápas. Jsem přece Olomoučan,“ hrdě podotýká s tenisovou raketou v ruce pro Deník. Během dovolené ale jenom nelenoší a neudržuje tělo v pohybu už s výhledem na novou sezonu. Letní přestávku využil ke svatbě s dlouholetou přítelkyní Janou.

Rozhovor

* Bundesliga nabídla zajímavou zápletku, nejen co se týče překvapivého mistra, ale i nesmírně dramatického boje o záchranu, kterého se účastnilo až devět týmů. Jak jste s uplynulou sezonou vy osobně spokojený?

Nebyl to žádný zázrak. Odehrál jsem okolo dvaceti zápasů. Mohlo to být lepší. Na druhou stranu se mi vyhnula zranění, takže alespoň z tohoto hlediska to šlo.

* Čím to? První sezona vám přece v Arminii vyšla parádně a rázem se o vás začal zajímat i reprezentační trenér Karel Brückner.

Tak ten první rok jsem hrál v základu stabilně. Vdruhé sezoně přišlo pár nových lidí. Na začátku dostali šanci a čapli se jí. Takže jsem měl hodně těžké se tam na podzim dostat. Na jaře jsem pár příležitostí dostal. Párkrát jsem hrál, ale s mužstvem jsme na tom nebyli dobře a ty změny byly časté. Bohužel změny v sestavě byly pořád a já jsem v ní tak dlouho nezůstal.

* Na podzim jste měli výborný start do soutěže, ale na jaře přišlo vystřízlivění a boje o záchranu. Panuje v Bielefeldu po konečném dvanáctém místě spokojenost nebo spíše úleva?

Spokojenost. Byl úspěch, že jsme to tak zvládli. Dvanácté místo je jejich nejlepší umístění a přitom jsme čtyři kola před koncem vypadali na sestup. Už nám moc lidí nevěřilo, takže to je super.

* Stejné problémy měl i váš bývalý tým Sigma. Sledoval jste i její patálie?

Já jsem sledoval každý zápas. Jsem Olomoučan, takže jsem ji sledoval. Navíc tady mám spoustu kamarádů a pokaždé, když jsem se s někým bavil, tak došlo na olomoucký fotbal. Je jenom dobře, že se zachránili. Je otázka, co bude příští rok.

* To je otázka i na vás. Budete i v příštím roce pokračovat v Arminii?

Mám tam smlouvu. Návrat do Olomouce momentálně nechystám. Neříkám, že někdy ne, ale v nejbližších letech asi ne. Uvidíme, to je otázka. Říkám, jsem Olomoučan, ale chtěl bych vydržet co nejdéle v zahraničí.

* Po francouzské lize poznáváte i německou. Jak by dopadlo vaše srovnání obou soutěží?

To nejde srovnat, protože ty rozdíly jsou tak obrovské. I celkově, co se týká mentality obou národů, to je nesrovnatelné. Ve všem.

* Divácká atmosféra v bundeslize už očarovala nejednoho fotbalistu. Okouzlila i vás?

Co se týče zájmu diváků, tak se Německo nedá s Francií srovnat. Německo je, bych řekl, s Anglií nejlepší na světě.

* V Bielefeldu jste vytvořili spolu s Gabrielem, Kučerou a Vackem početnou českou skupinku. Jste v kontaktu i mimo fotbalové dění?

Jo. My s klukama spolu vycházíme super. Probíhá nějaké to grilování a podobně. Je výborné, že jsme se tam sešli v takovém počtu. Můžeme česky pokecat a udržovat české tradice, jako Velikonoce a takové věci.

* A v kabině se bavíte rodnou řečí?

Ano, mezi námi česky. Jinak s Němci samozřejmě německy.

* Jaké postavení mají v týmu exolomoučtí Radim Kučera s Kamilem Vackem?

Kučera to má vynikající. Odehrál skvělou sezonu a patřil k úplně nejlepším hráčům v mužstvu. Takže si teď udělal výborné postavení.

* A talentovaný Vacek? Nastupoval v amatérském týmu, jaké má vyhlídky?

Hrával za amatéry Bielefeldu. Momentálně má zlomenou nohu, takže je to u něj složitější. Otázka jeho budoucnosti v Bielefedu nevím, jak dopadne. To je otázka spíše přímo na něj.

* Zastihli jsme vás na tenise. Často se oddáváte raketě a tenisáku?

Jo, jsem tady skoro každý den. Baví mě to.

* A registrujete, že vedle vašeho kurtu hrají i hokejisté Olomouce?

Jo, jo, to jsem si všiml, že kluci tady mají turnaj. Některé znám ještě ze školy, například Peťu Žajglu. Vím, že to jsou hokejisti.