„Proti tak vysoké stoperské dvojici jsem ale asi v životě nehrál,“ usmíval se po zápase.

Navzdory porážce, která jej mrzela, byl jako kapitán na svůj tým hrdý. „Myslím, že ostudu jsme neudělali,“ řekl.

Jaké pro vás bylo setkání s velkoklubem jako Lyon? Byli tak dobří, jak jste očekávali?
Byli to dobří hráči, ale dalo se s nimi soupeřit. Dali se porazit. Když už byli pod únavou a znervózněli, tak taky ztráceli míče ve středu hřiště. Rozhoduje se však v šestnáctkách. Měli jsme dost šancí, které se daly proměnit. Měli jsme spoustu rohů, ale nic jsme neproměnili. Lyon ukázal, že je to silný tým právě tím, že ty šance proměnil. Myslím, že ostudu jsme neudělali.

Co chybělo k tomu, abyste dali gól?
Hlavně chyběl větší klid. Většinu šancí jsme řešili hrozně zbrkle. Asi proto, že nás hnali fanoušci a trochu jsme podlehli síle okamžiku.

Přímo na vás ale nervozita nebyla příliš patrná?
Byl jsem taky hodně nervózní, ale člověk se musí kontrolovat. Každá chyba, nebo zkrat proti takovému soupeři by mohl oslabit mužstvo, což by proti takhle těžkému soupeři bylo zásadní.

Hrál jste někdy proti takhle vysoké stoperské dvojici?
Nikdy. Určitě ne. Dívali jsme se na ně na videu, věděli jsme, že jsou vysocí. Ale až takhle jsem to nečekal. Při nástupu jsem se na ně díval hodně zezdola. Říkal jsem si, že mě čeká asi hodně zajímavý zápas.

A jaké to tedy bylo?
Dalo se s nimi hrát. Byli fakt vysocí, ale zase nebyli tolik obratní. Každý má své plusy. Takže to docela šlo.

Konflikt s brankářem

Těsně před poločasem jste měl konflikt s brankářem. Co se tam stalo?
Gólman chytil míč a já jsem mu vstoupil do cesty, protože jsem nechtěl, aby rychle rozehrál. On si to vzal nějak osobně a dal mi kolenem někam do oblasti kyčle. Myslím si, že to měla být jasná červená karta. Rozhodčí mi pak ale říkal, že se mu to na červenou kartu nezdálo, což mi přišlo absurdní. Bylo to ale jeho rozhodnutí. Museli jsme to překousnout a pokračovat dál.

Co vám zápas ukázal? Třeba to, že je před vámi ještě hodně práce?
Rozhodně. Je to sice Liga mistrů, ale pořád jenom do 19 let. S dospělým fotbalem se to nedá moc srovnat. Je před námi dlouhá cesta. Jsou to ale cenné zkušenosti, které můžeme použít. Jsme rádi, že jsme se dostali takhle daleko. Myslím, že jsme klub reprezentovali dobře a ostudu jsme neudělali.

Dospělý fotbal je podle vás těžší, než tato úroveň?
Určitě ano. Starší hráči jsou zkušenější a silnější. Je to ještě o pár levelů výš. Hrát třeba českou první ligu by podle mě bylo mnohem náročnější, než hrát tuto Ligu mistrů.

Technicky výborní, možná až moc sebevědomí

Pomohla vám příprava v druholigových Vítkovicích?
Myslím si, že ano. Konfrontace s mužským fotbalem je vždycky lepší. Možná to hrálo roli i při soubojích s těmi vysokými stopery.

A co stáž v Sampdorii Janov, kterou jste před časem absolvoval? To byla podobná kvalita?
Určitě ano. Celkem všude v zahraničí je kvalita vysoká. Ukázalo se nám, že jsou na tom výborně fyzicky, technicky i takticky. Hodně se to blížilo.

Zaujal vás někdo ze soupeřových hráčů?
Individuálně byli všichni opravdu technicky výborní. Ale nemůžu říct, že by mě zaujal někdo speciálně. Spíš se mi zdálo, že byli někdy až trochu moc sebevědomí.

Kam vlastně tuto cestu Evropou a tento zápas řadíte?
Řadím to mezi nejlepší zážitky, které jsem s fotbalem měl. Jsem strašně rád, že jsme si to mohli zahrát. Je to super.