Tomáš Kalas předvedl v nedávném zápase Fulhamu na poměry obránce neskutečný kousek. Jeho skvostnému sólu a asistenci u gólu Aleksandara Mitroviće tleskali fanoušci v různých koutech Anglie.

„Kluci z Millwallu mi to tam krásně vydláždili,“ usmíval se olomoucký odchovanec.

„Tohle si ale budu pamatovat nejspíš celý svůj život,“ řekl čtyřiadvacetiletý fotbalista, který bojuje o svůj v pořadí už druhý postup z Championship do slavné Premier League.

V minulém kole druhé anglické ligy jste díky výhře nad Sunderlandem protáhli neuvěřitelnou několikaměsíční sérii bez porážky. Je postup do Premier League pro Fulham v této sezoně primárním cílem?
To je naše ambice od začátku sezony. Start ale nebyl úplně ideální. Chvilku trvalo, než si to všechno sedlo a až do prosince to bylo takové nahoru-dolů, výsledkově i výkonnostně. Pak si to konečně začalo pořádně sedat a přišel leden, kdy jsme přivedli dva hráče na hostování, kteří se hned usadili do první jedenáctky. Aleksandar Mitrović okamžitě začal dávat góly, což nám začalo pomáhat v těch nejdůležitějších chvílích. Od té doby jsme prakticky neprohráli. Je vidět, že někdy jde jen o to, počkat si na tu správnou chvíli, kdy to vše začne fungovat.

Kolo před koncem Championship ale stále ztrácíte bod na druhý Cardiff a přímý postup. Hrozí tedy, že budete muset stejně jako loni do play-off. Jak vidíte tenhle souboj na dálku s velšským klubem?
Oni to samozřejmě mají ve vlastních rukách a my s tím moc nenaděláme – můžeme jen vyhrávat. Vzhledem k tomu, že z posledních 23 zápasů máme 18 výher a pět remíz, tak o moc víc jsme s tím poslední čtyři až pět měsíců udělat nemohli. Vše je pochopitelně o tom začátku sezony. Kdo by si v té době pomyslel, že některé zápasy nám budou chybět na konci sezony a že to bude právě o jeden bod. Je to škoda, že to nezačalo fungovat o něco dřív. Teď musíme doufat, že Cardiff v posledním kole ztratí, což si úplně nemyslím. Ale doufám.

Vzhledem ke dlouhé úspěšné šňůře se vám obtížněji vrací do základní sestavy, ze které jste před časem vypadl, že?
To je fotbal a tomu musí každý hráč rozumět. Není to tak, že bych si hrál na nějakého frajera a klepal trenérovi na kancelář a říkal mu, že chci hrát nebo že musím hrát. Jediné, co s tím můžu udělat, je smířit se, pracovat na tréninku a počkat na tu příležitost tak, jak čekal ten borec, který hraje na mém místě. V období, kdy nedostáváme moc gólů a vyhráváme zápasy, tak i já bych byl naštvaný, kdyby mě trenér vystřídal. I když se mi to tedy párkrát stalo…

Jako střídající hráč se ale šance dokážete chopit. V předchozím zápase s Millwallem jste předvedl úžasné sólo přes půl hřiště a přihrál Mitrovićovi na gól. Tudy vede cesta zpět do základní sestavy?
To samozřejmě nepřesvědčí nikoho o tom, abych příští zápas hrál. Bylo to hezké, pomohl jsem týmu, ale udrželi jsme čisté konto. Já jsem tam šel na deset minut a předvedl individuální akci, za kterou jsem dostal pochvalu. Tohle ale nezmění pozici v týmu.

Ale přesto, byl to pro vás hodně příjemný okamžik?
To zase jo. Vzhledem k tomu, jak to vypadalo, tak si to budu pamatovat dlouho, ne-li celý svůj život. Když už to nezmění nic v mé momentální pozici, tak aspoň jsem chtěl všem ukázat, že tady za ten klub, za který hraji, jsem vždycky odhodlaný udělat cokoliv a pomoct jakkoliv. Ať už to jsou dvě minuty na hřišti, nebo 90 minut, nebo 40 zápasů v řadě. Doufám, že i v tomhle to pomohlo, že jsem ukázal, že i když nehraji, tak pořád bych pro ten klub udělal kde co, abych klukům pomohl a abychom dosáhli toho, čeho chceme.

Vaše akce obletěla minimálně půlku Anglie.
Nevím, kde to všechno obletělo, kdo to všechno viděl, ale přece tohle to se neděje každý den. I když jsem to měl celkem jednoduché, kluci z Millwallu mi to tam krásně vydláždili (usmívá se). Ale i tak se to nevidí často. Tak, jak někdo dá krásný gól, nebo skóruje po sólu přes celé hřiště, tak u nás u stoperů se to moc nevídá. Když to potom někdo udělá, tak je to skoro stejně hodnotné, jak kdybych byl útočník a dal gól po sóle přes tři hráče.

Prožíval jste v tu chvíli velkou euforii?
I když jsem ten samotný gól nedal a byla to gólová asistence, tak jsem si užil tu chvilku, kdy polovina hráčů ani nevěřila, co jsem udělal a prakticky ani já ne (úsměv). To byla taková ta momentální radost.

Zdroj: Youtube


Mluví s s vámi majitel Fulhamu, americký miliardář Shahid Khan, často na téma Premier League a motivuje vás případně nějak?
Abych pravdu řekl, s majitelem jsem se viděl dvakrát nebo třikrát za sezonu. Jeho syn, který klub prakticky vede, se s námi viděl párkrát po zápase. Ale komunikace mezi hráči a majiteli nějak extra velká není. Samozřejmě my bychom neměli potřebovat být motivováni majitelem, měli bychom být motivovaní sami sebou. Já jsem jeden z mála z týmu, který už má v Premier League něco odkopané a taky jsem už zažil postup do Premier League. Většina hráčů tohle ještě nezažila a tohle by měla být motivace sama o sobě, která se prakticky nedá překonat ničím.

Jste stále kmenovým hráčem slavného klubu Chelsea. Byl by přesto postup s Fulhamem vaší největší šancí, jak si v příští sezoně zahrát nejvyšší anglickou soutěž?
Samozřejmě, do životopisu by mi přistála další položka v podobě postupu do Premier League. To už by byla druhá. Za Fulham mám přes 70 zápasů, stejně tak za Middlesbrough a to je téměř nějakých 150 zápasů ve druhé lize. Už si myslím, že v této soutěži patřím k těm zkušenějším.

Chcete už trvaleji zakotvit v Premier League?
Možná je čas to posunout trošku výš, protože za zkoušku samozřejmě nic nedáte. Dva postupy do Premier League a 150 zápasů ve čtyřech sezonách, to už by byla celkem slušná vizitka a hrálo by to roli v tom, jestli by o mě byl zájem z Premier League, nebo ne.

A na skok do Olomouce. Sledujete pozorně boj bývalých spoluhráčů ze Sigmy o evropské poháry?
Podle mě jsem úplně stejně nadšený, jako oni a všichni oddaní fanoušci Olomouce. Sleduji je, neříkám, že se dívám na zápasy, protože hrají v době, kdy máme zápas my, nebo jsme třeba na hotelu. Vím ale o každém gólu a výsledku, který odehrají. Jsem za ně strašně rád, že se jim tak daří. Už ať je to pan trenér Jílek, kterého mám rád, plus samozřejmě ostatní hráči se kterými jsem buď hrál, nebo byl v blízkém kontaktu, protože jsme byli stejný nebo podobný ročník.

Vrací se Sigma tam, kam patří?
Jsem rád, že se to pohnulo takhle kupředu po těch letech, kdy to tam bylo takové na vážkách mezi druhou ligou a první ligou a nikdo nevěděl, kde jim hlava stojí. Teď to vypadá, že to dává smysl, co tam dělají, stojí si za tím a věřím, že to dotáhnou na poháry, ať už to jsou jakékoliv. Protože poháry v Olomouci nebyly hodně dlouho. Doufám, že se evropské poháry znovu vrátí na Andrův stadion a fanoušci a celé město budou mít čím žít.

TOMÁŠ KALAS Odchovanec Sigmy Olomouc oslaví 15. května pětadvacáté narozeniny. Od léta 2010 je kmenovým hráčem Chelsea, většinu kariéry ale zatím strávil po hostováních. S nizozemským Arnhemem vybojoval účast v Evropské lize, zřejmě největší úspěch si připsal v Middlesbrough, se kterým slavil postup do Premier League. Nyní bojuje o stejný počin v dresu londýnského Fulhamu. Talent roku 2012 se letos v březnu dočkal svého premiérového gólu v dresu české fotbalové reprezentace.