Možná, že jste o tu fotku na sociálních sítích také zavadili pohledem.

Čtyři fotbaloví reprezentanti se na ní drží za ramena. Lukáš Kalvach, Petr Ševčík, Tomáš Kalas a Martin Doležal.

Co mají společného? Všichni prošli olomouckou Sigmou a také základní školou Heyrovského, kde má hanácký klub dlouhá léta své sportovní třídy.

Všichni čtyři byli součástí české reprezentace při posledním srazu, kde tým Jaroslava Šilhavého potvrdil postup na mistrovství Evropy 2020.

Dva góly na Chelsea a sen o Euru

Více či méně prošli všichni čtyři pod rukama také Pavlu Tökölymu. Dlouholetý mládežnický trenér už sportovním třídám nešéfuje, v Sigmě nyní zastává pozici skauta.

„Každý trenér má radost, když to hráči, které vedl, někam dotáhnou. Je už jedno, jestli je to první liga, velký český klub, zahraničí nebo reprezentace,“ říká Tököly.

„Čtyři hráči nejsou rozhodně málo. Přece jenom jsme regionální klub. Pro Sigmu je to ocenění její práce, i když dnes ti kluci už hrají jinde,“ míní.

Skutečně, každý už dnes kope jinde. Kalvach od léta kope za Plzeň, kde na sebe upozornil výkony v předkolech evropských pohárů.

Ševčík, jenž Sigmu opustil po druhém sestupu v roce 2016, teď se Slavií objevuje Ligu mistrů. Loni zazářil v zápase Evropské ligy na Chelsea, kde dal dvě branky.

Martin Doležal z Olomouce neodcházel v zimě 2014 nejlepším. V Jablonci si ale také zahrál evropské zápasy a vypracoval se mezi nejlepší ligové útočníky.

Do národního týmu nakoukl loni a zatím stihl nasbírat pět startů a může snít o startu na Euru v příštím roce.

Sebevědomý atlet, šlo mu to ve škole

Nejvíc odehráno v národnímu týmu má Tomáš Kalas (19 zápasů/2 góly), který se přes Chelsea a řadu hostování dostal do druholigového Bristol City.

„U něj jsme všichni, kdo jsme se na jeho vývoji podíleli, dávno tušili, že to dotáhne daleko. Hlavně díky jeho atletickým dovednostem. V mládežnickém věku bral všechno v pohodě, měl i atletické úspěchy, byl sebevědomý. Navíc mu to šlo i ve škole, takže věděl, že když by mu to nevyšlo ve fotbale, tak se dobře uživí i jinak,“ vzpomíná Tököly.

To Lukáš Kalvach naopak většinu lidí svým výkonnostním růstem překvapil.

„Ještě v dorosteneckém věku jsem si myslel, že to bude hráč tak pro druhou ligu, možná pro první. Cenil jsem si na něm ale, že si po tréninku šel ještě vždycky kopat. Fotbal měl vždycky rád,“ řekl Tököly.

Ševčík? Hodný kluk, dával fotbalu hodně

Petr Ševčík, který si odbyl reprezentační debut v postupovém utkání proti Kosovu a proti Bulharsku, už hrál v základu, byl považován za velký talent od svého příchodu do Olomouce.

„Byl výborný. Ve škole mu to sice zase tolik nešlo, ale na hřišti to bylo naopak. Je to hodný kluk, fotbalu taky dával hodně a vyplatilo se mu to,“ dodává Tököly s tím, že posledního z kvarteta nezná tak detailně.

„Je vysoký, tak měl své těžší období, ale takoví hráči, když srovnají koordinaci a umí kopat, jsou hodně cenění,“ řekl mládežnický kouč.

„Všichni hlavně měli a mají rádi fotbal a jsou pracovití. Každý má jiný příběh, ale pro všechny mladé hráče může být poučením, že tvrdá práce a vlastní disciplína se vyplácejí,“ uvažuje Tököly, který věří, že v olomoucké akademii už pomalu vyrůstá další generace, která to může dotáhnout až do reprezentace.

„Jsou tu třeba Kryštof Daněk nebo Jáchym Šíp, kteří jsou v mládežnických reprezentacích a trénují už s áčkem. Předpoklady mají, ale oba je čeká ještě dlouhá cesta,“ dodal Tököly.

Kdo ví, třeba za pár let budou pózovat na podobné fotografii.