Přestože je Vysočina jedním z největších překvapení jara, olomoucký obránce Martin Sladký věří, že Andrův stadion oslaví vítězství.

Pomoct by k tomu opět měl i probuzený střelec Jakub Řezníček.

„V týdnu mu to tam padalo i na tréninku, je to naše zbraň,“ říká 26letý bek.

Cítíte, že výhra na Dukle může být odrazovým můstkem do toho ligového finále?
Jo, to je jasný, venkovní vítězství se vždycky počítá a my jich teď moc neměli. Ale musíme to teď potvrdit doma, měli bychom 43 bodů, což by byl solidní základ pro to, abychom se v tom ligovém finiši udrželi nahoře. Je to pro nás hodně důležitý zápas, ale víme, v jaké situaci se Jihlava nachází, takže to bude těžké.

Naposledy jste na hřišti soupeře brali tři body v říjnu právě v Jihlavě. Byl v šatně znát tlak, že už je potřeba vyhrát venku? I vzhledem k formě Jablonce či Liberce?
(přemýšlí) Vždycky do zápasu jdeme s tím, že do toho musíme dát všechno, a když to na soupeře nestačí, nedá se nic dělat. Nezbývá než mu pogratulovat. Ale teď je situace trochu jiná, chceme hrát nahoře, takže musíme vozit z venku vždycky minimálně bod. Předtím se nám to nedařilo, navíc jsme dvakrát na jaře ztratili doma, takže byla potřeba to zvládnout.

Což se povedlo. Výkon sice ideální nebyl, ale bodový zisk je nyní důležitější.
Věděli jsme, že soupeř typu Dukly by nám mohl vyhovovat, protože se snaží hrát fotbal. Bylo to ale ohromně těžké, navíc jsme si to sami zdramatizovali.

Nyní vás čeká Jihlava, která hraje o záchranu, navíc spoléhá spíš na pevnou defenzivu a rychlé brejky. To vám moc nesvědčí, co?
No, nesvědčí… Na druhou stranu třeba Karviná proti nám taky zalezla, ale vytvořili jsme si hromadu šancí. Problém byl akorát v tom, že jsme je neproměnili. Teď věřím tomu, že když dokážeme Jihlavu zatlačit a ubráníme jejich brejkové situace, něco nám tam spadne. Doma jsme dost silní na to, abychom takové zápasy zvládali.

Nicméně musíte zjednodušit finální fázi…
Určitě. Už na Dukle jsme se o to snažili, byly tam centry, Řezňovi (Jakubovi Řezníčkovi) tam přiletěly dva a dal z toho dva góly, takže to asi bude i o tom (úsměv). Ale je to spíše o celkové hře než jenom o nás krajních hráčích, protože někdy to zbytečně moc cpeme středem a u lajny těch balonů moc nemáme. Pak jsme kritizovaní my na krajích, protože necentrujeme. Ale jak tam máme poslat centr, když se k nám dostane balon třeba jednou ze šesti akcí? Takže rychle a kolmo ano, ale když je to tam ucpané, je zbytečné to tam rvát.

Je po hattricku znát na Řezníčkovi úleva, že umlčel kritiku?
Asi už byl trochu podrážděný z vás novinářů… (smích) Přišel sem s tím, že nám pomůže góly, ale v prvních zápasech asi i on sám cítil, že to nebylo úplně ono. Teď dal hattrick a já věřím, že tak pojede dál, protože teď v týdnu mu to na tréninku hodně padalo. Je to naše velká útočná zbraň.

Na druhé straně vás možná bude větrat lotyšský rychlík Davis Ikaunieks. Přiznejte, řešíte, zda se stihne dát zdravotně dohromady?
Samozřejmě je vždycky lepší, když nejlepší hráč soupeře nenastoupí. Ale nebavíme se o tom, jestli je zraněný nebo není. Na Baníku nehrál, ale uplynul další týden a my do jejich klubu nevidíme. Když nastoupí, musíme si s tím poradit tak jako s ostatními útočníky jiných týmů.

Jaký máte vůbec vy osobně vztah k Jihlavě? Kdysi jste s ní koketoval, ne?
Dvakrát! (úsměv) Poprvé to ale asi bylo takové unáhlené, protože to bylo chvilku poté, co mi praskla plíce. Po dvou nebo třídenním tréninku jsem tam šel na testy, přitom jsem na tom nebyl dobře fyzicky a po půlroční pauze bez zápasů ani technicky.

Další šance přišla za rok.
Asi jsem se měl během těch dvou týdnů prosadit víc, ale šel jsem tam s tím, že přestup je víceméně hotový. Bohužel tenkrát odešel pan Jinoch, který to řešil, do Slavie a najednou už nešlo o přestup, ale o zkoušku… Navíc mi řekli, že nehledají pravého beka, ale levého, takže už jsem začínal tušit, že to nevyjde. Pak udělali Vlastu Vidličku, ale stejně to spíš na kraji řešili Tlustým nebo Kryštůfkem, což jsou stopeři. Prostě to nevyšlo, zůstal jsem v Táborsku a ligu jsem si zahrál až za dva roky v Olomouci.

Takže ideální šance se jim připomenout, že udělali chybu?
Takhle to neberu, teď už jsme každý někde jinde.