Svým výkonem k parádnímu představení přispěl i olomoucký záložník Martin Pospíšil.
„Hráli jsme výborně, ale bohužel to nestačilo. Pokazili jsme si to už doma," připomněl porážku 0:2 z Jablonce, která Čechy nepustila na závěrečný turnaj do Izraele.
Jaké jsou vaše první dojmy po návratu z Jekatěrinburgu? Už vyřazení přebolelo?
Je to pořád obrovské zklamání. Hlavně v zápase v Rusku jsme se přesvědčili, že jsme na ně jasně měli. Bohužel jsme si to ale doma v Jablonci pokazili. Tam ten první poločas rozhodl o tom, že jsme nakonec nepostoupili.
Může vás těšit alespoň výborný výkon, za který se na vás hrne chvála?
I trenéři nám po utkání říkali, že za čtyři roky, co jsou u reprezentace, takový výkon neviděli. O to větší ale naše zklamání je a víc to štve. I doma jsme za stavu 0:1 měli tři šance, ještě jsme nedali penaltu. Ve druhém zápase jsme za stavu 2:1 dali břevno a Kadlec šel sám na bránu. Ale do gólu na 2:2 jsme pořád věřili, že to dokážeme, protože jsme hráli opravdu výborně. Rusové pak ale dali vlastně z první pořádné střely takhle krásný gól. Když to vezmu zpětně. Tak jsme měli i dost smůlu.
Čím to bylo, že jste sílu ukázali až v Rusku?
Možná jsme měli doma až moc velký respekt. Nikdo jakoby nechtěl hrát a všichni se báli. Naopak v Rusku, když jsme po tom výsledku doma věděli, že nemáme co ztratit, tak jsme byli daleko uvolněnější. Pomohlo nám i to, že se uzdravil Láďa Krejčí a mohl hrát i Tomáš Kalas. Oba jsou důležití hráči. Najednou to byl úplně jiný fotbal.
Hodně jiná byla i atmosféra. Jak jste si to užil?
Parádně. Bylo tam 20 tisíc lidí a fandil celý stadion. Atmosféra byla opravdu neskutečná. Musím říct, že v lepší atmosféře jsem asi nikdy nehrál a opravdu mě to vyburcovalo.
Dvojzápas byl hodně vyrovnaný. Nemohla vám chybět třeba i trochu větší podpora od diváků? Nebo už jste na Jablonec zvyklí?
Možná trochu chyběla. Kdybychom doma hráli třeba na Moravě – v Olomouci nebo na Slovácku, tak by přišlo více diváků a nějakou větší podporu nám vytvořili. Ale do toho bych se radši moc nepouštěl.
Po stránce zkušeností pro velký fotbal asi neexistuje moc lepších příležitostí, jak je nasbírat.
Je to tak. Obrovsky to přidá na sebevědomí. Pro nás mladé hráče jsou přesně tyhle důležité a těžké zápasy tím, co nás posouvá zase dál. I když jsme nakonec na mistrovství Evropy nepostoupili, tak nám to dalo hodně.
Postup by vám dal ale určitě víc. Třeba možnost ukázat se skautům z velkých zahraničních klubů. Nebo to takto neberete?
Samozřejmě, že to beru i takhle. Na Euru by se nám určitě naskytly nějaké další možnosti. Sleduje to spousta skautů. Když se člověku zadaří, tak se může dostat hodně vysoko. Na druhou stranu, když dobré výkony budu podávat stabilně, tak se nemusím bát. I v Česku je to sledované.
Hodně se mluvilo o tom, jestli vám neměli pomoct hráči, kteří proseděli kvalifikační dvojzápas na lavičce. Řešili jste to se spoluhráči?
S klukama jsme to nijak neřešili, ale myslím, že bylo vidět, že i bez nich jsme byli dostatečně silní, abychom přes Rusy postoupili. Určitě by nám pomohli, ale já můžu být jedině rád. Všichni kluci z áčka jsou na můj post, takže jsem to bral takhle pozitivně (směje se).
Vy už v jednadvacítce končíte, takže další stupeň je jen áčko. Máte to v hlavě?
Je to tak, že teď už je jen áčko. Ale to je opravdu hodně dlouhá cesta. Ten krok mezi jednadvacítkou a áčkem je logicky nejtěžší, protože to není nijak věkově omezené. Konkurence je vysoká, okruh hráčů je podstatně větší. Ale někteří kluci už ukázali, že je šance se tam dostat.
Hodně jste se nacestovali. Odpočinek nebyl téměř žádný. Požádáte trenéra o nějaké volno, nebo vám nabitý program vyhovuje?
Mně to vůbec nevadí. Naopak to mám rád, když se hraje rychleji po sobě. Nejlíp středa – sobota. Dnes jsem dostal navíc volno a od zítřka už zase naplno trénuju.
