Hlavně ten ze čtyřicáté minuty zvedl vlnu vášní na tribunách i olomoucké lavičce. Sudí Hrubeš zcela nesmyslně proměnil odkop od olomoucké branky v příbramský roh a hostující záložník Hušbauer po něm vyrovnal. „Nejvíc mě ale naštvalo, že během toho pětiminutového ošetřování, které rohu předcházelo, svůj verdikt několikrát změnil,“ prohlásil osmadvacetiletý fotbalista.

Jaký to byl pocit přivést Sigmu poprvé do ligového utkání jako kapitán?

Jednou už jsem pásku na ruce měl, když jsme hráli na Baníku, ale tentokrát to bylo poprvé od začátku, takže pocit to byl samozřejmě perfektní. Je to velká čest a také ocenění mojí práce od spoluhráčů, kteří mě zvolili jako zástupce Aleše Škerleho a Marka Kaščáka.

Ke kapitánské pásce patří také možnost určité věci probrat s rozhodčím. Ve svém prvním zápase s touto pravomocí jste měl docela dost důvodů diskutovat, že?

Přesně tak. Měli jsme tam dost zajímavých debat. Pochopitelně hlavně při té sporné situaci, kdy nesmyslně otočil roh. Mě nejvíc naštvalo, že během toho pětiminutového ošetřování svůj verdikt několikrát změnil. Nejdřív ukázal na roh, ale já jsem mu vysvětlil, že je to proti fyzikálním zákonům, aby ten míč šel za čáru od Pavla Šultese, když před ním ležel příbramský hráč. On to uznal a nařídil odkop.

Nakonec se ale přece jen kopalo proti vám…

Já už jsem vyháněl spoluhráče z vápna a Tomáši Lovásikovi jsem říkal, ať si nachystá balon, jenže se do toho vložil asistent (Zlámal – pozn. red.) a ten si pořád trval na svém. No a nakonec to dopadlo přesně tak, jak se v takových případech stává.

Jaká pak byla nálada v kabině?

Byla tam samozřejmě obrovská křivda, ale říkali jsme si, že se na tohle musíme zdravě naštvat a druhou půlku, si myslím, že jsme daleko víc přidali na důrazu a na agresivitě a nakonec jsme zaslouženě zvítězili. Já jsem rozhodčímu ještě před odchodem do šatny říkal, že tohle musí vrátit, protože to je neskutečné.

A udělal to? Třeba u Huňova vyloučení, které vás posadilo do sedla?

Já nevím. Řekl bych, že v prvním případě to Huňovi sečetl ten faul a taky jeho slovní reakci. O té druhé žluté bych řekl, že z toho byl asi podrážděný a zajel do Rossiho. To bylo podle mě bez diskuse.

Přizpůsobit se trendu rozhodčího bylo asi hodně složité. Trenér Psotka dokonce řekl, že si připadal jako na basketbalu.

Bylo to takové zvláštní, hodně nečitelné. Člověk nevěděl, kdy rozhodčí zase zapíská. Nakonec jsme to ale zvládli, urvali vůlí a za to jsem moc rád. Řekli jsme si, že ten otočený roh nebudeme komentovat, vypustíme to z hlav. Že se musíme právě pro tohle ještě víc naštvat, hecnout se a ukopat to vítězství.

Nakonec se vám to povedlo, i když po vedoucí brance v úvodu jste padli do útlumu.

Prvních dvacet minut bylo podle mě z naší strany výborných. Tlačili jsme se dopředu, bylo tam hodně centrů, střel a zakončení. Ten úvod se nám povedl moc dobře. Pak jsme bohužel trochu polevili, nevím proč, ale Příbram se chytla, vyrovnala ten herní projev a ze standardky nás potrestala, když borec proti nám tradičně vymetl šibenici. S tím se nedá nic dělat. Poločas byl jedna jedna, ale bylo nám jasné, že musíme dát hlavy nahoru a to vítězství ukopat stůj co stůj.

Červená karta byla asi zlomovým okamžikem zápasu, je to tak?

Určitě nám to pomohlo, ale myslím, že bychom to zvládli, i kdybychom hráli proti jedenácti. Protože druhou půlku jsme je zmáčkli a šli jednoznačně za vítězstvím.