Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jako třeba ve středu v prvním osmifinále na Julisce s Duklou.

„To je fotbal, konkurence je vysoká, stát se to může každému. Do role náhradníka se ale nepasuji, to by znamenalo, že jsem rezignoval. Čekám na šanci, a až přijde, chci ji beze zbytku využít," usmívá se sympatický třicátník, který s jediným klubem, v němž hrál ligu, míří letos hodně vysoko.

Na Dukle jste vyhráli ve středu 1:0. To je do odvety skvělý výsledek.
Přivezli jsme si vynikající výsledek z Dukly. Dali jsme venku gól a žádný nedostali. Samozřejmě 1:0 je trochu ošidné, ale co lepšího jsme si mohli přát?

Trenér hovořil o tom, že náskok do odvety mohl být ještě vyšší. Souhlasíte?
Byli jsme určitě lepší než Dukla. Hlavně v první půli jsme měli převahu, kterou jsme korunovali brankou. Dukla se do šancí moc nedostávala. Měli možná dvě za celý zápas. Směrem dozadu jsme byli hodně pozorní, moc jsme jim toho nedovolili a zaslouženě jsme vyhráli.

Jak jste se na hřišti cítil vy osobně? V poslední době jste toho mnoho neodehrál.
Cítil jsem se velice dobře. 
I se svým výkonem jsem byl spokojený, i když nějaké mouchy tam samozřejmě byly. Hodnotím to pozitivně.

Pauza se na vás nijak neprojevila?
Dělám neustále všechno pro to, abych byl stoprocentně nachystaný. Věřím ve svoje schopnosti a kvality, čekám na šanci, a když ji dostanu, tak ji chci maximálním možným způsobem zúročit.

Tomáš JanotkaJak snášíte ve svých letech roli čekatele?
Nejsem člověk, který by se v době, kdy nehraje, nějak zasekl. Snažím se pracovat na tom, abych se na hřiště zase dostal. K fotbalu a ke sportu to patří. Stát se to může každému a člověk s tím nic nenadělá. Musí to brát jako realitu. Platí ale, že stejně rychle, jak se člověk dostane ze hřiště na lavičku, se to může celé otočit.

Chtěl byste nastalou situaci nějak řešit, kdyby váš odsun na lavičku měl delší trvání?
Já nemám co řešit. Jsem tady od toho, abych na tréninku i v zápase odváděl maximální výkony. To je všechno. Každý hráč samozřejmě chce hrát. Pokud je někdo na lavici a je spokojený, tak je to asi špatně.

Hraje ve vašem rozhodování roli i to, že Sigma je rozjetá a všechno směřuje k tomu, že může hrát o titul?
Nemyslím si. Neřekl bych, že chci zůstat v Sigmě jen proto, abych třeba mohl vyhrát titul. Ale pravdou je, že by cíle měly být vždy ty nejvyšší, člověk by se měl snažit vydat ze sebe maximum, aby se zlepšoval. A ty body, umístění, poháry a tituly pak přijdou. Nevím, jak to vyjádřit přesně… Můj názor je, že člověk by se měl raději snažit prosadit v tom nejlepším možném týmu, než aby šel třeba o stupeň níž a spokojil se s tím, že tam bude nastupovat pravidelně v základu. To je i můj případ.

Jste tedy připravený pomáhat týmu třeba jako náhradník z lavičky nebo vysoce kvalitní záplata pro případ zranění?
Já se nechci pasovat do role náhradníka. To by znamenalo, že jsem rezignoval. Beru to tak, že jsem součástí týmu. Hrát může jen jedenáct lidí. Je možné, že odehrajete pět kol a pak pět zase ne. To je realita. Ne vždy můžete odehrát celou sezonu v kuse. Sestavu určuje trenér, to je jasně dané. Ovlivnit se to dá jen přístupem na tréninku a potom i v zápase. Je třeba udělat pokaždé maximum, pak můžete mít čisté svědomí.

Prostředí je v Sigmě jedinečné

V současnosti je v Sigmě opravdu nebývalá konkurence. Takže člověk musí být lépe připravený na to, že ze sestavy na pár zápasů vypadne. Je to tak?
Myslím, že všichni musíme být neustále na špičkách. Kádr je tady momentálně široký, ale není to jen co do počtu. Je široký a zároveň pořád kvalitní. To je základ našeho úspěchu. Na Dukle se udělalo šest změn. Řeknete si, že je to hrozné. Ale jaké to byly změny? Bob Zlámal nebo já. Michal Hubník, Honza Schulmeister, všechno kluci, kteří hrávali stabilně. Pro tým to není oslabení. V tom máme letos obrovskou výhodu, zvlášť když hrajeme pořád na dvou frontách.

Je současný tým nejsilnější, co jste v Olomouci zažil?
Porovnává se to těžko. Jsme teď v takovém laufu, že se to projevuje nejen v tabulce, ale i v kvalitní hře. Ta ale třeba byla už dřív za trenéra Psotky nebo i za trenéra Uličného. Je to mnohdy o konstelaci všech věcí okolo. Třeba teď na jaře za trenéra Uličného jsme to taky válcovali a zachránili jsme se sedmi body po podzimu, což mi přijde pořád neuvěřitelné. Takže těžko to hodnotit.

Jak moc si v kabině uvědomujete, že sezona je rozjetá nejlépe za poslední dobu a že by na jaře mohla skončit třeba i titulem?
Bylo by to krásné, kdyby to tak dopadlo. Tým cítí svou sílu. Víme, že jsme dobří. V zápasech dokážeme dominovat, co se týče kombinace a dalších věcí. Začátek je neskutečný. Tým je v laufu a teď se všechno daří. O to víc si ale té situace musíme vážit. Strašně rychle se to může otočit, což nikdo z nás nechce.

V čem tkví podle vás největší síla současné Sigmy? Co se změnilo oproti minulosti?
Síla je asi v tom, že jádro týmu je delší dobu pohromadě. Doplňovalo se to postupně mladými, kteří také dozrávají. Pořád jsou to mladí kluci, ale mají už odehráno třeba 50 ligových startů, což už je vidět. Ta práce s mladými k Olomouci patří. Když tady byl někdo, kdo přišel zvenčí jako hvězda, tak tady nijak moc neuspěl. Nebylo to nikdy tím, že by byly problémy v kabině a někdo ho nepřijal, ale prostě to neklapalo. To prostředí je tady prostě jedinečné.

Pivarník chce do nás dostat sebedůvěru

Letos jste už stihli ukázat to, co Sigmě v minulosti chybělo, aby mohla být šampionem. Dokázali jste vyhrát i zápasy, kdy vám to tolik nešlo.
Zápasů, kde jsme nebyli lepší než soupeř, zatím bylo míň. Ale je pravda, že tohle je věc, kterou prostě musíte dokázat, když chcete být úspěšní. Ubojovat a umlátit zápas třeba 1:0 jen tím nasazením, když se nedaří. Protože každý den zkrátka není posvícení.

Jaký podíl na výsledcích má trenér Pivarník? Co změnil?
Snaží se v nás hlavně vyvolat zdravou sebedůvěru. On sám má sebedůvěry na rozdávání, tak ji předává nám (usmívá se). Je pravda, že člověk může být fotbalista, jaký chce, ale velkou roli ve výkonu opravdu hraje psychická složka. Druhá věc, kterou bych zvýraznil, je to, že vyžaduje opravdu důsledné dodržování taktických pokynů. Má určité své nároky a chce po každém, aby to do puntíku plnil.

Co společné snídaně, o kterých se hodně mluvilo?
Pro nás všechny to byla novinka. V Česku to asi nezažil nikdo. Já s tím nemám žádný problém. Před tréninkem tady můžeme v klidu posedět a nasnídat se, což doma někdy pořádně nestihneme. Hlavní záměr ale vidím v tom, že trenér jasně ukazuje, že nejdůležitější je tým. A ten musí fungovat. Když to nefunguje mimo hřiště, tak to nemůže fungovat ani na něm. A s tím já naprosto souhlasím. Můžete mít sebelepší kopáče, ale když netáhnou za jeden provaz, tak to nepůjde.