„Vyhráli jsme, ale výsledek je takový zavádějící, zkreslující. Bohužel jsme dostali gól, což jsme nechtěli. Na druhou stranu, když neprohrajeme, tak postoupíme,“ říkal zkušený pravý obránce.

Po vítězství 2:1 jde Sigma do odvety z dobré pozice, která až do Fantišovy branky byla mnohem lepší. V pohárové matematice je branka inkasovaná na domácím hřišti téměř vždy hodně velkým minus.

„Ten gól byl hodně podobný tomu, který jsme dostali od Liberce. Centr z levé strany a přečíslení ve vápně. Balon šel mezi mě a Pavla Dreksu, já jsem se posunul na toho nebezpečnějšího hráče, co byl blíž k bráně. To už je pak ale na úkor toho, který zůstane za mnou. Bohužel nás to přeletělo a ten borec už to uklidil,“ mrzelo Tomáše Janotku.

V olomoucké obranné čtyřce došlo znovu ke dvěma změnám. Kučeru s Koutným nahradili Škerle a Dreksa.

„Problém v tom nevidím. V přípravě se to taky točí. Jsme na to zvyklí. Tohle není problém. I když je lepší, když je obrana stabilizovaná. Když jsem tam byl třeba já, Kuča, Alde a Sanka, tak se to skoro netočilo a ta souhra byla jiná. Ale zápasů je teď hodně a trenér chce zátěž rozložit na víc lidí,“ míní Janotka.

Nemůžeme u vápna jen fandit

Nesoulad v defenzivě ale na nižší sehranost vůbec nesváděl.

„To není jenom o obranné čtyřce. Začíná to u krajních útočníků, kteří nedostoupí beka a ten může v klidu odcentrovat. Pak to souvisí s tím, že střední záložníci se nechytí se soupeři, kteří nabíhají, a my se tam můžeme zbláznit. Fakt to není jen o nás. To není fráze, že obranu dělá celý tým. To tak je. To je realita,“ rozzlobil se.

Právě nedostatečná pomoc ze strany spoluhráčů je důvodem, proč Olomouc v posledních dvou duelech inkasovala pět branek, navíc podobných jako vejce vejci.

„S Libercem to bylo podle mě naprosto evidentní. My se z toho musíme poučit. Podívali jsme se na to a teď to musíme vypilovat. Nemůžeme kolem vápna jenom fandit a myslet si, že se nám nic nestane. Po druhém gólu mi přišlo, že jsme si chvílemi mysleli, že se nemůže nic stát. A Baník nás za to potrestal v podstatě z jediné šance,“ řekl třicetiletý fotbalista, který se v posledních týdnech znovu usadil v základní sestavě.

„Cítím se teď dobře. Jen povedených centrů by ode mě mohlo být víc. Pár zápasů jsem si počkal na šanci a vidím, že zase mám důvěru trenéra, tak doufám, že to vydrží a bude nám to všem šlapat,“ prohlásil.

Je to výhra, ale není vyhráno

Přestože má teď Sigma ligové starosti, v poháru doufá třeba i v opakování loňského tažení do finále, kde byl mimochodem jedním z neúspěšných penaltových exekutorů.

„Pohár je druhá soutěž. Samozřejmě priorita je zachránit se v lize , ale i v poháru jedeme naplno. Je to vždycky ta jakoby nejlehčí cesta dostat se do pohárů, protože je tam míň zápasů než v lize. Trenér to trošičku prostřídal, ale sestava i tak byla silná. Rozhodně to nebylo tak, že bychom pohár považovali za nějakou podřadnou soutěž. Chtěli jsme udělat před odvetou co nejlepší výsledek,“ řekl.

Domácí vítězství nakonec přece jen přijal o něco pozitivněji.

„Když tam neprohrajeme, tak postoupíme, ale hrát na 0:0, to je strašně ošidné. Když pak dostanete gól, tak je najednou všechno jinak,“ uvědomuje si dobře.

„Je to výhra, ale vyhráno ještě nemáme,“ shrnul.