Vzpomenete si ještě na to, když jste šel chytat za Sigmu v první lize?
Na poslední dvě minuty jsem tenkrát střídal Pižanowského, bylo mi tehdy osmnáct, Vaniak byl zraněný, dvojka byl Pižanowski a já byl tenkrát trojka. Hráli jsme doma s Plzní a vyhráli 3:0. Tehdy to byly takové hezké časy. Já se vyučil, v Sigmě mi dali smlouvu a já se mohl věnovat jen tomu, co mě moc bavilo, fotbalu. Trénoval jsem s prvoligovým áčkem, pro osmnáctiletého dorostence to bylo naprosto perfektní. Už jenom v dorosteneckém věku projít kolem šatny áčka byl zážitek a zároveň cíl se někdy do té šatny dostat. Já pak nastupoval za béčko Sigmy, za juniorku, která tehdy hrála Moravskoslezskou ligu. Po roce jsem se dostal do Lutína, který hrál župu, potom jsem byl v Holici, které postupovaly do divize. V Holici jsem vydržel tři roky, došli jsme až do druhé ligy, přes Ratíškovice a Nové Sady jsem se pak dostal do Zábřehu. V něm jsem pátým rokem.

Ale poslední utkání ve Znojmě jste chyběl, proč?
Měl jsem nakopnutý nárt, udělal se mi z toho zánět kolem holenní kosti, navíc ale bylo domluvené, že by měl dostat šanci v bráně i druhý gólman Lukáš Toman, takže šel do brány on.

Vy jste snad v letošní sezoně ještě nechyběl v mistrovském utkání.
Moravskoslezskou ligu jsem dosud odchytal celou, i většinu předchozích sezon v divizi. V té to bylo tak sto zápasů, teď šestadvacet v lize.

V Zábřehu jste prožil velmi dobré sezony, neboť Zábřeh patřil vždy k absolutní divizní špičce, coby nováček v lize jste už zachráněni, takže po sportovní stránce to v Zábřehu velmi klape. Jak ale prožíváte finanční potíže klubu?
Není to příjemné. Já to skousávám asi lépe než někteří ostatní hráči, fotbal je pro mě koníček, mám svoji práci a fotbal je z tohoto pohledu až na druhé koleji. Ale jsou kluci, kteří jsou na penězích z fotbalu celkem závislí, studují třeba vysokou školu a spoléhají na to, že slíbené odměny budou dostávat. Nedělám fotbal pro peníze, ale jezdím z Olomouce do Zábřehu autem, a když si musíte tyto cesty platit ze svého, je to celkem dost nepříjemné.

Jak jako zkušený hráč, matador, vidíte budoucnost zábřežského fotbalu?
Věřím, že nový předseda pan Kunrt pomůže přesvědčit město, aby pomohlo fotbalu. A opravdu už ani nejde o nás, hráče v áčku, ale víte, kolik je v zábřežském fotbalu děcek? Tohle zahodit, to by byla vážně škoda. A hlavně by se mělo něco udělat s tréninkovými plochami, které Zábřeh nemá. Je tam jedno travnaté hřiště a to je všechno. To je málo, alespoň ta umělka by měla být k dispozici. Ale taky hlavně kvůli mládeži. Fotbal by se měl v Zábřehu podpořit také pro to, že je tam o něj zájem ze strany diváků. Kde chodí pět stovek diváků, jako v Zábřehu?

A co Marek Janků, jaká bude jeho blízká fotbalová budoucnost?
Už nějaká neoficiální jednání proběhla. Další sezonu bych už nezačal jako jednička, spíše bych byl druhý nebo třetí gólman a trenérovi Kubíčkovi bych pomáhal s gólmany.

To jako že už klub nemá zájem, abyste byl gólmanskou jedničkou?
To ne, to já už nemám zájem. Je to moc časově náročné, čtyřikrát týdně tréninky, každý víkend zápas. Mám práci, rodinu, rád bych už šel trenérskou cestou. Mám Zábřeh moc rád, moc se mi tam líbí, asi bych ani nechtěl chytat jinde nižší soutěž. Spíše by mě bavilo to trénování.

Je tedy možné, že poslední kolo v letošní sezoně bude posledním zápasem Marka Janků ve vrcholovém fotbalu?
Tak to bych neřekl. I když začnu trénovat, tak určitě občas do ligového zápasu za Zábřeh naskočím.

Zábřeh má před sebou v letošní sezoně poslední tři zápasy. Sestup nehrozí, tým je poměrně dost stíhaný zraněními, dohrajete už sezonu jen tak, nebo pojedete na plno?
Určitě na plno. Vždyť je o co hrát, ještě se můžeme dostat na desáté místo, a to by byl přeci velký úspěch. Navíc za výhry jsou prémie, tak proč se nesnažit. Motivaci tak určitě máme.