První otázka bude jednoduchá. Jak jste si dnes tuto akci užil?

Užil jsem si ji moc. Hlavním cílem bylo zase o něco větší zpopularizování fotbalu a dostání některých bývalých ligových hráčů na hřiště týmu z okresu. A tady ve Velkém Újezdě je to hřiště navíc moc krásné Mám také velkou radost, že jsme ten tým poskládali nejen z těch bývalých hráčů, ale i z osobností, které v rámci nejen okresního, ale i krajského fotbalu něco znamenají a mají už spoustu odkopáno. Doufám, že si to s námi užili i lidé

Jak vnímáte takovéto akce FAČRu, kterých je mnohem více po celé republice?

Myslím si, že je to velice důležité pro popularizaci sportu i fotbalu. Nejen pro fanoušky, ale i pro děti. Pro ty je totiž velice přínosné, když naživo uvidí, jak vypadají hráči, kteří tu ligu skutečně hráli. A že si s nimi klidně mohou zahrát i kluci z okresu, kteří se jim navíc v určitých fázích zápasu mohou vyrovnat. My, minimálně tady na okrese, chceme v těchto akcích jednoznačně pokračovat.

Ve funkci předsedy Olomouckého okresního fotbalového svazu jste déle než rok. Co se Vám za ten rok podařilo? A je rok pro uskutečnění nějakých změn krátká nebo dlouhá doba?

Na některé výrazné změny je to zatím krátká doba. V mnoha věcech ale navazujeme na dobrou práci, kterou tady odvedlo předchozí vedení. Myslím si, že jedním z hlavních plusů je, že máme velký počet rozhodčích. Daří se nám rekrutovat mladé kluky a lákat je k rozhodcovskému řemeslu. Co je ale určité složité, je současná situace. Dlouho jsme tady měli covid a nyní nás ještě čekají další těžkosti s cenami energií. Jsou to velké výzvy.

A jaký problém Vás trápí nejvíce, když pominete tyto vskutku mimořádné situace?

Hlavním problémem, který trápí nejen Českou republiku, ale i zbytek Evropy, je to, že nám na těch nejnižších úrovních fotbalová populace stárne. Našim obrovským úkolem tak bude co nejvíce kluků z přípravek, kde máme širokou členskou základnu, dokázali dostat do žáků, do dorostů a co nejvíce z nich pak i do mužů. Zkrátka musíme zabránit tomu, aby nám fotbal na těch nejmenších vesničkách přestal umírat.

Máte vy, společně s ostatními funkcionáři, nějaký plán, jak tomuto trendu zabránit?

Univerzální plán na toto asi není. Největší úskalí spočívá v tom, že musíme najít takový formát soutěží, který bude pro mladé zajímavý. Já osobně dlouhodobě zastávám názor, že sobotní a nedělní odpoledne jsou pro mladé složité. V Evropě je třeba poměrně běžné hrávat v pátek, aby víkendy potom zůstaly volné a nekryly se zápasy mládeže s ligovým fotbalem. Řekněme si totiž na rovinu, v osmnácti letech mají ti hráči zájmů spoustu a my jim musíme ukázat, že být součástí fotbalu a každý týden se vracet na hřiště je fajn.

Máte do konce svého funkčního období ještě nějaký speciální cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?

Speciální cíl bych úplně neřekl. Určitě ale nechceme ustávat v popularizaci fotbalu. A konat co nejvíce akcí podobných té dnešní. Chceme také vymýšlet co nejvíce soutěží pro přípravkové kategorie, kde si tvoříme tu nejširší základnu. Díky nim se nám může podařit oslovit hráče, rodiče i trenéry, aby se fotbalu a obecně sportu věnovali co nejvíce. Čím širší bude základna v přípravkách, tím víc hráčů se nám v budoucnu za pět, za deset let může dostat do nejvyšších fotbalových pater.

Zkusím využít vašeho vhledu do situace a zeptám se. Jaký je v poslední době vývoj právě na tomto poli?

Musím říct, že v rámci přípravek, alespoň dle toho, co vidím tady na okrese, se nám díky atraktivním formátům soupeřů daří vytvářet velké počty týmů. Hráči se totiž nejdříve rozdělují regionálně a následně pak i podle výkonnosti a navazujeme na to obdobným způsobem i v žákovských kategoriích. Teď se ale, jak už jsem říkal, musíme zaměřit na to, aby byla úmrtnost fotbalistů co nejmenší a dostávali se až do mužských kategorií.