Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Berle, které ho nedobrovolně ozdobily před bezmála šesti týdny, kdy si v prvním utkání druhé bundesligy vážně poranil kotník, by ale mohl brzy odložit.

Už začátkem příštího týdne zamíří do Německa, kde by mu měli z nohy vytáhnout zpevňující šrouby. Pak by už měl zahájit pomalý návrat do normálního fotbalového života.

Šesti týdenní období, kdy máte zakázáno na zraněnou nohu šlapat, se chýlí ke konci. Jak pokračuje vaše rehabilitace?
Příští týden v pondělí to bude šest týdnů, co mám po operaci, takže by mi to měli vyndat. Záleží ještě, jak dopadne kontrolní rentgen, ale chodím rozcvičovat nohu sem na Sigmu k Pepovi Urbanovi a podle toho co mi říká on, se to hojí velice velice dobře. Takže doufám, že příští týden už mi šrouby vytáhnou.

Pak zůstane v Německu, nebo se ještě budete vracet do Česka.
Rovnou tam zůstanu. Bude mě čekat rehabilitace a návrat k fotbalu. Tedy aspoň doufám. Snad to bude co nejdřív.

Váš odhad, kdy byste se mohl vrátit na trávník?
Uvidíme. Všechno se bude odvíjet od toho rentgenu, který by měl ukázat co a jak. Já samozřejmě doufám, že to bude co nejdřív. Věřím, že během října bych se mohl dát dohromady a začátkem listopadu už bych mohl normálně fungovat. Ale jsou to zatím takové ty předpoklady, co si dávám já. Důležité bude, jak to vyhodnotí doktoři.

Život s berlemi je hodně náročný na psychiku.
Ze začátku jsem z toho byl víc špatný. Teď už na to taky pohlížím jinak, ale ta bezmoc, že člověk může na fotbal jenom koukat… Teď na dálku sleduje, jak se daří Koblenzu, kde ta situace taky není nejlepší… To není nic příjemného. Berle už bych rád odložil, protože to není ideální. Rád bych začal tu nohu zatěžovat jako normální zdravý člověk. Ne tedy že bych se cítil jako nějaký mrzák, ale ty berle už mě obtěžují hodně a nedokážu si moc představit, že bych měl s nimi chodit další dva měsíce.

Zmínil jste situaci v Koblenzi, jak sledujete spoluhráče?
Co jsem měl možnost přečíst si článek, který jsem si přeložil, tak je tam zraněných asi devět hráčů a z toho čtyři pět dlouhodobě, včetně mě. Na posledním zápasu v Rostocku bylo jen šestnáct lidí, takže ta situace není nejlepší.

A herně? Je to jako Sigma? Že hraje solidně, ale nedaří se dělat body?
Jak je to s hrou, to člověk moc z novin nepochytí. S Melim jsme v kontaktu každý týden, voláme si, ale až člověk uvidí zápasy na vlastní oči, tak si udělá lepší úsudek.

Říkal jste , že si přelouskáváte články z němčiny. Teď budete mít kvůli zranění v učení manko. Nebo si doma opakujete?
Němčinu už jsem předtím měl, takže by neměl být problém. A ty základní věci, které se člověk naučil, tak to se nezapomíná. Navíc mi volali spoluhráči, když jsem byl tady. Takže v kontaktu s němčinou jsem. Neříkám, že umím super, pořád je potřeba to ladit, ale nemám strach, že bych se tam vrátil a neuměl si o něco říct.

A kdyby něco, tak Melinho bude doučovat? Měl dost času, aby se bez vás naučil.
No Meli ten vůbec. Ten se neučí. Ten tam pořád valí tu svou angličtinu. Ale tam je to běžné, že skoro každý hráč umí anglicky, takže v tom není problém. Takže není zas až tolik nutné učit se německy. Já anglicky neumím, ale němčinu se rád naučím. Navíc jsem ji měl ve škole, takže to pro mě není takový problém.

Umět se dorozumět je asi jedna z důležitých součástí zahraničního angažmá. Když pak někdo dorazí do cizího města a neumí anglicky ani německy, jako třeba Brazilec Caihame, je to složité, že?
Určitě. To můžu říct podle sebe. Neříkám, že jsem uměl nějak dobře, když jsem odcházel, ale základy jsem měl a ještě jsem si připomněl pár věcí ze školy. Když se člověk ten jazyk neučí, tak je to pak pro něj hrozně složité. Fotbalové věci se naučí na hřišti hnedka, ale to mu v běžném životě rozhodně nestačí, a když pak vytáhne paty ze stadionu, tak si neřekne prakticky o nic.

Když vy vytáhnete paty ze stadionu v Koblenzi, co uvidíte? Jaké je to město v porovnání s Olomoucí?
Pěkné, pěkné. Neměl jsem sice možnost prohlédnout si ho až tolik, protože v přípravě jsme byli pořád někde. Těšil jsem se, že si to tam projdu, až začne sezona, ale bohužel hned v první zápas se mi stal osudným. Teď během rehabilitace toho času bude spousta a až budu moct tu nohu zatěžovat, tak se tam podívám pořádně.