Na podzim jste nenastoupil už do posledních dvou duelů. Proč v Uničově nebudete pokračovat?

Nastal moment, kdy jsem si naplno uvědomil, že moje působení v klubu je u konce. I když tomu na začátku sezony nic nenasvědčovalo. Během podzimu ale nastalo pár situací, kdy jsem cítil, že moje role v týmu není tak pevná, jak by měla být. Dostal jsem se navíc do situace, kdy jsem si musel dát na misky vah, co je opravdu důležité. Od osmnácti let doteď jsem absolvoval pět operací kolen. Každodenní trénink už někdy opravdu bolel. Také čekáme s manželkou v březnu rodinu. Převážilo tedy zdraví a rodina.

Vy jste si už v létě 2018 odskočil na půlroční hostování do HFK Olomouc. Je tentokrát váš konec v Uničově definitivní?

Ano. I když jsem dostal nabídku pokračovat v roli asistenta trenéra. S poděkováním jsem ji odmítl.

Váš táta jezdil snad na každý zápas Uničova, co na váš odchod říká?

Táta je ve fotbale moje největší opora. S nikým jiným si o fotbale tak dobře nepopovídám. Vidí fotbal velmi dobře. Dívá se na něho totiž nejen očima, ale i srdcem. A proto mě podpořil i v tomto mém rozhodnutí. Stojí za mnou, což mi moc pomohlo.

Bývalý brankář Sigmy Olomouc, nyní trenér brankářů Trnavy Pavel Kamesch.
Udine jsme měli na lopatkách, chyběly sekundy, vzpomíná Kamesch na finále

Jak teď zpětně hodnotíte vaše působení v Uničově?

Velmi pozitivně. Uničov byl pro mě vstupenkou do toho pravého mužského fotbalu. Když jsem poprvé přišel do kabiny a absolvoval první tréninky, pochopil jsem, že hrát za tento tým je čest. Hráli jsme dobrý, poctivý fotbal. V tabulce se umisťovali v horních patrech a odměnou pro celou tu naši skvělou partu byl zisk mistrovského titulu v sezoně MSFL 2016/2017.

Jak na něj budete vzpomínat?

S vděčností. Nejen kvůli úspěchům ve fotbale, ale především kvůli tomu, že jsem zde našel klid a radost ze hry a také přátele, se kterými se stýkám i mimo hřiště.

Na co nejraději?

Na neopakovatelnou atmosféru v kabině před každým mistrovským utkáním, když jsme si s klukama přáli hodně štěstí a ten pocit potom, když jsme zápas zvládli a společně si zakřičeli "Uničov válí".

Co vám bude nejvíce chybět?

Už několik let mi na hřišti i v kabině chyběl Vladimír Hrubý. To byl můj nejlepší spoluhráč. Potom končili postupně Radek Juřátek a taky Roman Vejvoda. Skvělí fotbalisté a kluci, kteří dělali Uničov Uničovem. Nyní mi bude určitě chybět ten pocit seberealizace, to, že dokážu hrát na úrovni MSFL.

Vít Beneš hraje FIFU
FIFA je pro mě relax, rozbité ovladače k tomu patřily, říká Beneš

Budete se na bývalé spoluhráče jezdit alespoň dívat?

Určitě. Moc rád je přijedu podpořit. Přeji jim mnoho úspěchů.

Už víte, kam dále povedou vaše fotbalové kroky?

Původně jsem myslel, že skončím s fotbalem úplně. Oslovilo mě ale vedení FK Šternberk. Pokud se vše podaří domluvit, budu moc rád, když zde budu moct působit. Ve Šternberku znám všechny kluky. Vím, že tady dostanu příležitost hrát fotbal v dobré atmosféře a v partě skvělých kluků.

Když bychom měli rozhovor i vaše angažmá uzavřít, co se vám po těch letech vybaví, když se řekne Uničov?

Vybaví se mi pocity štěstí a naplnění z činnosti, která měla smysl a přesahovala fotbalové hřiště. Vzpomenu si na všechny lidi, kteří pro fotbal v Uničově dělali maximum. A vždy budu cítit hrdost, že jsem v dresu Uničova mohl nastupovat.