Odveta baráže se Saúdy nebyla pro slabší povahy. Po bezgólové remíze v prvním duelu v Bahrajnu, svítily na ukazateli skóre ještě v devadesáté minutě dvě jedničky.

Pak se ale za domácí trefil Al Montashari a 68 tisíc diváků na Mezinárodním stadionu krále Fahda už slavilo postup. Ve třetí minutě nastaveného času ale všechno uťal vyrovnávací brankou Ismaeel Latif.

„Měli jsme štěstí, že jsme dali gól v poslední minutě, ale remíza byla zasloužená,“ uvedl po utkání Máčala. „Věděli jsme, že musíme dát gól, ale zároveň jsme věřili, že to dokážememe,“ dodal český kouč.

Doma je často neprávem opomíjený. „My jsme ale hrdí, že z Olomouce vzešli dva takoví trenéři jako Karel Brückner a Milan Máčala,“ připomíná olomoucký sportovní ředitel Jiří Kubíček, který je s Máčalou v pravidelném kontaktu. „I když on už je víc Arab než Čech,“ říká Kubíček.

Máčala skutečně platí v arabském světě za uznávaného trenérského guru. Od začátku devadesátých let už vedl Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Omán i Saúdskou Arábii, kterou teď poslal ze hry.

Místním fanouškům zůstalo v paměti hlavně jeho nevydařené působení u československé reprezentace v letech 1990–1993, během nějž se národní tým nekvalifikoval ani na mistrovství Evropy ve Švédsku, ani na světový šampionát do Ameriky. Předtím vedl v lize pražskou Slavii a ostravský Baník.

Teď je vysněnému šampionátu v Africe blíž než Češi. „Jenom v tom, že to máme ve svých rukou,“ krotí Máčala euforii. Ta je momentálně v Bahrajnu obrovská. „Je to něco podobného, jako když jsme dřív v hokeji porazili Sověty,“ hledá vhodné přirovnání.

„Lidé tady jezdili v autech a troubili, cítili obrovskou hrdost. Saúdská Arábie byla od roku 1994 tady v regionu jasné číslo jedna a vždycky na mistrovství světa postoupila. Teď jsme ji my vyřadili, ale ještě pořád nám zbývá udělat ten poslední krok, který bude moc těžký,“ zůstává při zemi Máčala.

„Nový Zéland je nevyzpytatelný soupeř, viděl jsem ho na Poháru FIFA, ale to jsme si jen tak říkali, že s nimi budeme možná někdy hrát,“ prozradil.

„Znovu hrajeme odvetu venku, což je pro nás malá nevýhoda, navíc nás čeká náročné cestování. Vždyť do Sydney se letí 14 hodin a pak ještě tři hodiny na Nový Zéland,“ podotýká Máčala.

„Navíc máme osm hráčů v profesionálních klubech v Kataru a v Emirátech a ty nám je musejí podle reglementu FIFA uvolnit až tři dny před zápasem. To tam nestačíme ani doletět,“ stýská si český kouč.

„Přál bych si být tak týden před zápasem s celým mužstvem v Austrálii, aklimatizovat se, zahrát si nějaký přátelák s Víťou Lavičkou (trenér FC Sydney – pozn. red.) a pak letět na Nový Zéland. Jenže to se mi těžko splní,“ říká Máčala.

„S kvalifikací by se mělo něco udělat. Když si vezmu, že my musíme odehrát 18 zápasů a Nový Zéland jich zatím hrál šest, tak mi to přijde hodně nespravedlivé.“ řekl Máčala.

„Zvlášť když hrozí, že na mistrovství světa nebudou taková mužstva jako Česko, nebo dokonce Argentina,“ dodal. S tím, že českému týmu stále věří.

A propos. Co takhle zahrát si v Jižní Africe proti národnímu týmu své vlasti? „To je sen snů,“ uvedl na závěr.