Sigma může být na svého odchovance pyšná, neboť čtyřiadvacetiletý středopolař si svou premiérovou pozvánku do národního týmu naprosto zaslouží. Na rozdíl od jiných.

Houskovi k životní formě, kterou zatím demonstroval čtyřmi góly (z nichž tři byly vítězné), pomohl ofenzivnější post a větší volnost na hřišti.

S průměrnou známkou 6,2 po třinácti kolech je po stoperu Václavu Jemelkovi druhým nejlépe hodnoceným Hanákem a jedním z nejlepších hráčů HET ligy vůbec.

Nejen tyto statistiky svědčí o tom, jaký progres Houska za poslední rok pod trenérem Václavem Jílkem udělal.

Po nepovedené měsíční anabázi v Mladé Boleslavi se do Olomouce vrátil bez motivace, loňský podzim neodehrál dobře.

V zimě však solidně potrénoval a na jaře už Sigmu táhl za postupem.

A když mu realizační tým v létě do zálohy zabudoval Lukáše Kalvacha, defenzivní šestku, Houska ožil ještě víc.

Drobný záložník je krásným příkladem toho, jak velkou roli v životě fotbalisty hraje hlava.

Sebevědomí na hřišti by momentálně mohl rozdávat, většina ofenzivních akcí Sigmy vede právě přes něj.

Není tak divu, že je Houska nejvíce faulovaným hráčem celé soutěže.

Soupeři dobře vědí, že když pokopou hnací motor Hanáků, eliminují hrozící nebezpečí.

Tak jako na Baníku, tak jako na Bohemce… Stačilo pokrýt plejera s osmičkou na zádech a soupeři měli relativní klid.

V národním týmu se Houska potká s borci se zahraničí, třeba s bývalým spoluhráčem Tomášem Kalasem, ale i se jmény, nad kterými fotbalové veřejnosti zůstává rozum stát.

A která reprezentačnímu kouči Karlu Jarolímovi podlamují autoritu a respekt, který nabyl nejdřív coby vynikající hráč a poté jako úspěšný trenér.

Kdo se trošku vyzná, ví, o kom je řeč. Je smutné, že k povolání do výběru, který by měl být českou výkladní skříní, stačí odehrát jediný zápas po delší době. A to ještě velmi podprůměrně…

Snad aspoň David Houska dostane na rozdíl od Šimona Falty nějakou minutku na hřišti.