Ve středu uplynulo pětasedmdesát let od chvíle, kdy se československý fotbal prozatím nejtěsněji přiblížil k titulu mistrů světa. 10. června 1934 prohrálo mužstvo vedené legendárním brankářem Františkem Pláničkou s Itálií v Římě 1:2 po prodloužení.

Od vítězství a titulu mistrů světa dělilo tehdy Čechoslováky pouhých devět minut.

„Jenže to jsme netušili, na stadionu totiž nebyly hodiny,“ vzpomínal po letech Plánička.

Československý tým vedl díky Pučově gólu z úvodu druhé půle až do 81. minuty, kdy vyrovnal Orsi. Po pěti minutách prodloužení rozhodl o vítězství Italů Schiavio. Čechoslováci už na zvrat síly nenašli.

Finálové utkání ovlivnily skandální výroky švédského rozhodčího Eklinda, který těsně před utkáním navštívil v čestné lóži fašistického vůdce tehdejší Itálie Benita Mussoliniho.

A s největší pravděpodobností také obdržel instrukce, jak má finále dopadnout. V utkání pak benevolentně přihlížel brutálním zákrokům Italů, zejména záložníka Montiho.

V deva­desátých letech dokonce vznikla iniciativa, která usilovala o to, aby byl Italům titul mistrů světa odebrán. Nakonec se tak ale nestalo.

„Italové byli velcí hráči a brát jim medaile dnes, kdy už je většina z nich mrtvá, by nebylo etické,“ uvedl tehdy k tématu kapitán stříbrného římského mužstva a jedna z největších hvězd šampionátu Plánička.

Hanácká stopa na poháru vicemistrů

Na jednom z největších úspěchů v historii tuzemské kopané lze najít také hanáckou stopu.

Zanechal ji za sebou kroměřížský rodák Josef Silný, který na sraz reprezentantů dorazil jako jediný krajánek z francouzského SC Nimes. Tehdejší jádro reprezentace jinak tvořili téměř výhradně hráči Sparty a Slavie.

V době šampionátu bylo Silnému 32 let a jeho reprezentační kariéra se pomalu uzavírala. Celkem v dresu národního týmu odehrál 50 utkání a nastřílel 22 gólů.

Kromě Hanácké Slavie Kroměříž, kde působil na začátku i konci kariéry, oblékal také barvy Slavie i Sparty.

Když v roce 1926 měnil červenobílý dres za ten rudý, zaplatila za něj Sparta na tehdejší dobu nevídaných 60 tisíc korun.

Ještě před Itálií po příletu z Francie se Silný předvedl v dobrém světle v historickém přátelském utkání s Anglií, kterou Čechoslováci na stadionu Sparty slavně porazili 2:1.

V prvním kole mistrovství světa pak pomohl k vítězství nad Rumunskem 2:1, ale za svůj výkon sklidil hlavně kritiku.

A protože se uzdravil slávistický šutér Franci Svoboda, do konce šampionátu už se na trávník nedostal.

Vítězství nad Švýcarskem a Německem i finálovou porážku s Italy tak sledoval pouze v roli diváka. Podíl na stříbru mu už ale zůstane navždy.

Když v roce 1981 zemřel bylo mu devětasedmdesát let.

Mistrovství světa 1934:

1. kolo: Československo – Rumunsko 2:1 (branky: Puč, Nejedlý – Dobai)
čtvrtfinále: Československo – Švýcarsko 3:2 (Svoboda, Sobotka, Nejedlý – Kielholz, Jaeggi)
semifinále: Československo – Německo 3:1 (Nejedlý 3 – Noack)
finále: Československo – Itálie 1:2 po prodloužení (Puč – Orsi, Schiavio).

Kádr vicemistrů světa

Brankáři: František Plánička, Ehrenfried Patzel.
Obránci: Ladislav Ženíšek, Josef Čtyřoký, Jaroslav Burgr, Ferdinand Daučík.
Záložníci: Rudolf Krčil, Štefan Čambal, Adolf Šimperský, Josef Košťálek, Erich Srbek, Jaroslav Bouček, František Šterc.
Útočníci: Oldřich Nejedlý, Jiří Sobotka, František Svoboda, Josef Silný, František Junek, Gejza Kalocsay, Antonín Puč, Vlastimil Kopecký.