A když mu pšenka nekvetla ani loni ve druhé lize, bylo jasné, že jeho angažmá v rodné Olomouci je u konce. Návrh nové smlouvy nepřišel, a tak čtyřiadvacetiletý fotbalista zamířil do druholigového polského klubu Odra Opole, se kterým po podzimu útočí na vysněný postup mezi elitu.

„Můj sen je dostat se do Ekstraklasy, to je úplně jiný svět,“ líčí defenzivní záložník v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Povězte, proč jste zvolil zrovna Polsko?
Měl jsem nějaké nabídky z druhé české ligy, ale lákalo mě zkusit něco jiného. Proto jsem to risknul tak, že jsem odmítl jít s těmi kluby do přípravy a radši jsem absolvoval kemp volných hráčů pod hlavičkou ČAFH, který trénoval Verner Lička. Ten má hodně kontaktů v Polsku, kam mě po pár zápasech doporučil.

Když se řeklo Opole – věděl jste, do čeho jdete?
Nevěděl, vůbec! Po dopoledním tréninku na kempu jsme si plácli a druhý den už jsem tam byl. Nebylo to ale nic jednoduchého, protože mě neznali, měli jen doporučení. Jel jsem s nimi na soustředění a musel jsem se ukázat. Měli tam 22 hráčů, takže nikoho moc nechtěli podepisovat, ale odehrál jsem dva zápasy, celkem si povedly. Takže jsme podepsali smlouvu na rok a brzy bychom měli jednat o nové.

V Česku moc informací o druhé polské lize není. Jaká tedy je?
Nevěděl jsem, co od ní čekat, ale kvalitou bych ji srovnal minimálně s vrchem druhé české ligy. Hlavně v Polsku fotbal fakt žije, lidi ho tam žerou, i druhá liga je sledovaná. Každý víkend jsou v televizi až tři přímé přenosy na Polsatu Sport, rozebírá se i ve studiích. O Ekstraklase ani nemluvím, ta jde přes Eurosport a Canal+ do světa. Nemyslím si, že bych šel o krok zpět.

Od čtvrtého kola jsem odehrál vše

Hned jste začal hrávat?
Právě že ne. Trenér mi říkal, že se mu líbím, ale že ze začátku chce dávat šanci klukům, kteří vykopali postup, protože Opole je nováček. Postoupili dvakrát po sobě a teď jsme zase nahoře. První dvě kola se vyhrála, takže nebylo co měnit, pak se prohrálo a od čtvrtého kola jsem odehrál všechno.

Na své pozici?
Vtipné je, že Verner Lička mě doporučoval jako stopera, protože na kempu ve mně viděl obránce. Ale přišel jsem tam a v rozestavení 4-1-4-1 mě dali na šestku (defenzivního záložníka), kde jsem hrál celý podzim. Takže to svoje. Ale gólů jsem mohl dát víc, padl mi tam jen jeden, byť jsem za něj rád. Na jaře to snad bude lepší.

Pomohli vám zpočátku i nějací čeští spoluhráči?
V létě přišel Vašek Cverna, který v Polsku hraje už za třetí klub, a Slovák Martin Baran. Bylo to pro mě jednodušší, protože jsem si musel v bance založit účet, domluvit se na všem s vedením klubu a podobně, takže s tímhle mi hodně pomohl. Teď už bych si ale vše zařídil sám, půlrok pomohl a polština není těžká.

Jaká je kvalita spoluhráčů? Pro všechny je motivace dostat se výš, nebo jsou tam i spokojení vysloužilci?
Jak kteří, protože my máme starší tým, všichni mají okolo osmadvaceti, devětadvaceti, v jedenáctce jsem nejmladší já. Když teda nepočítám jednoho povinného mládežníka do dvaceti let, u nás konkrétně osmnáctiletého stopera.

Zajímavé pravidlo.
Mají to tak dané a funguje to. Když toho mladého vystřídáte, tak za něj musíte dát opět teenagera. A o soutěž níž musí být v základu takoví hráči hned dva.

Vidíte někoho, v porovnání třeba se Sigmou, kdo by okamžitě mohl naskočit jako kvalitní posila do české ligy?
Těžko říct, protože když porovnám tréninky, tak mi to tempo fakt přijde stejné. Nemůžu říct, že by ta úroveň byla vyloženě o level níž. Máme tréninkové centrum se dvěma hřišti, jednou umělkou, všechno super.

Platově jsem na tom líp

Polepšil jste si finančně?
Oproti Sigmě jsem šel do lepšího, ale nemám nějaký extra velký kontrakt. Neznali mě, musel jsem se ukázat, což se povedlo. Teď kdybych prodloužil, už by to bylo zase o něco lepší. Nicméně platové podmínky v druhé polské lize bych přirovnal k průměru první české ligy. O Ekstraklase škoda mluvit.

Kolik na Opole chodí fanoušků?
Na nás chodilo kolem tří tisíc, pak v zimě už méně. Ale třeba na Ruchu Chorzów, kde byla taky kosa a pršelo, přišlo šest tisíc diváků. Kdyby bylo teplo, tak tam na druhou ligu chodí třeba osm tisíc. Paráda! Katovice? Skvělá atmosféra. Každý klub tam má velkou fanouškovskou základnu, podporují vás, jezdí na výjezdy. To v české druhé lize nevidíte.

V Katovicích působil i Jakub Yunis, další sigmák.
Když jsme u nich hráli, tak jsme po zápase chvíli kecali. Měl to tam těžké, chtěl ho sportovní ředitel, ale toho pak odvolali, pak se zranil… Smůla. O soutěž níž pak působí i Kuba Rolinc.

Viděl jsem na podzim na oficiálních stránkách, že v Opole bylo haló, když přišla japonská posila…
Daisuke Matsui! Šestatřicetiletý japonský záložník, který má asi sto padesát startů ve francouzské lize, pak byl v Ekstraklase a teď je u nás. V Japonsku je to strašná hvězda, celebrita, hrál i na mistrovství světa 2002. Všichni jsme si klepali na čelo, co dělá v Odře Opole. Je to pro nás trošku záhada (smích). V noze to má furt, na tréninku to jde vidět, ale na podzim moc nehrával, protože impulzivní polský trenér chce po všech, ať jezdí po prdeli. A on to má rád spíš už jen tak do nožky, pohrát si s balonem.

Máme super partu

Aspoň máte veselo.
No to každopádně, máme super partu. V průběhu sezony za námi třeba na trénink jezdili japonští fanoušci s dresy. Podle mě už chtěl Daisuke od té mediální pozornosti trochu uniknout do klidu, proto je asi u nás.

Jak se vám v Polsku žije?
Všichni se mě ptali, co je to Opole, kde to vlastně jsem. Ale to město je větší než Olomouc, má sto dvacet tisíc obyvatel. Málokdo to ví, ale je tam fakt pěkně, v tom mám štěstí. Hraje se tam i hokej, házená, volejbal… Navíc je fajn, že to je domů něco přes dvě hodinky autem. Nemám to tak daleko jako třeba Martin Pospíšil, který je v Bialystoku a má to do Olomouce snad osm hodin. Je to obrovská země. Když jsme hráli na severu, jeli jsme na zápas deset hodin. Podobné to bude i na soustředění…

Necestujete za teplem, jak je obvyklé?
Tři čtvrtě týmů z naší ligy letí někam do Turecka, ale my jedeme v únoru na soustředění na sever Polska. Ale taky budeme u moře (smích).

Odra je o bod druhá, takže v klubu panuje spokojenost?
Jsme druzí a kdybychom jen neremizovali v posledním zápase 1:1, tak jsme mohli přezimovat jako první. I tak jsou ale všichni spokojení, možná trošku i namlsaní, mluví se o Ekstraklase, tak uvidíme. Navíc se tam má do dvou nebo tří let stavět nový stadion, takže by postup asi chtěli. Takových klubů je ale víc, postoupit chce třeba osm týmů, liga je strašně vyrovnaná. Bude se bojovat do posledního kola.

Chci jít výš

I vy osobně vypadáte, že si fotbal opět užíváte.
Aby ne, moje očekávání to totiž možná i předčilo. Pro mě bylo důležité, abych někde pravidelně hrával, což se povedlo. Uvidíme, co bude dál, ideálně na jaře zabojovat o postup do Ekstraklasy. A když to nevyjde, tak třeba zaujmout jiný klub z elitní soutěže a dostat se tam. To je takový můj současný cíl a sen.

To by byl velký skok, co?
Bylo by to úplně o něčem jiném, stadiony, fanoušci, všechno. Na Górnik, což je nováček, chodí třicet tisíc lidí. Jsou tam velkokluby jako Legia, Lech a další, je prostě vidět, že fotbal je v té zemi na prvním místě.

Kluby z Ekstraklasy nakupují drahé cizince, není jednoduché se tam dostat. Nicméně ze základní sestavy druholigového překvapení je tam blíž než z lavičky v Sigmě, co?
Přesně tak, proto toho vůbec nelituju. Někdo se třeba bojí udělat takový krok a jít do neznáma, takže volí jinou cestu. Každý má ten osud jiný.

Na druhou stranu Sigma teď po letech hraje ono rozestavení 4-1-4-1, kde by třeba bylo místo i pro vás. Možná vám to trochu vrtá hlavou…
To je prostě fotbal, klukům to přeju, hlavně aby v tom na jaře pokračovali. A kdyby se jim podařily poháry, bylo by to skvělé. Když jsem měl volno, jezdíval jsem se na ně na podzim dívat, jsme pořád v kontaktu. Ale musím je pokárat, protože plánovali, že mě navštíví, ale ještě nepřijeli (smích).

Moc se mi nechce věřit, že vás aspoň trochu nezamrzelo, že nejste součástí té ligové superjízdy olomouckého ročníku 1993, kam patříte…
Když jsem to viděl a četl, tak asi trošku jo, to je jasný. Ale takových je nás víc, v dorostu nás bylo hodně a až teď aspoň někteří kluci vyletěli. Je to jenom dobře.