Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Sám jsem si říkal, že už si trochu odpočinu, ale na druhou stranu i ve svých letech cítím, že bych měl ještě něco dělat. A taky si myslím, že díky svým zkušenostem a kontaktům mohu být ještě prospěšný,“ tvrdí muž, díky němuž dnes každý člověk ve fotbale ví, kde leží jeho rodné Drnovice.

Jaké to je sedět v kanceláři, kterou obýval dlouhá léta Jiří Kubíček, se kterým jste od devadesátých let byli synonymem pro moravský fotbal? Je to v něčem zvláštní?
Zvláštní pocit to je. Někdy se možná až moc zamýšlím nad tím, co se vlastně může v životě udát. Dlouhá léta jsem sem chodil na sekretariát a Sigma byla Gajda a Kubíček. Nevěděl jsem, k čemu tady ve vztahu klub a Kubíček došlo, a ani mě to nezajímá. Ale to, že sedím vlastně na jeho místě, trochu zvláštní je.

Jaký pocit je pracovat pro Sigmu, která byla vaším rivalem během drnovické ligové éry?
Já bych Sigmu možná ani neoznačil za rivala. Vazby Drnovic se Sigmou byly vždycky velice korektní. Nikdy nedošlo k ničemu, po čem bychom se na sebe mohli hněvat. Drnovice možná vždycky více čerpaly od Sigmy než ona od nich, ale na druhou stranu jsou tady dva Hořavové, Šustr, který také do Olomouce přišel přes Drnovice. Ty vztahy byly velice korektní.

A jak si zvykáte na trochu jiný pořádek oproti Drnovicím? Tam jste byl s nadsázkou neomezeným vládcem. Zatímco v Olomouci jste „jen“ zaměstnancem klubu.
Role je samozřejmě diametrálně odlišná. V Drnovicích jsem zařizoval prakticky všechno – od dresů až po finance. Neexistovalo, aby se stalo něco, co bych neodsouhlasil. Tady v Olomouci se nemusím starat o to, kde vezmu desátého milion a půl na výplaty. O to víc se mohu věnovat té sportovní stránce, což si myslím, že vždycky byla moje parketa.

Je tedy ta změna pro vás příjemná? To, že děláte nějaké věci sám, přináší i výhody.
To je asi správná otázka. Nebyl jsem zvyklý, že mi někdo poroučí a já musím někoho poslouchat. O to větší ta změna pro mě je. Na druhou stranu mi to ubírá spoustu starostí. Nakonec s tím nemám problém. Jde i o to, že spolupracuji s lidmi, kteří pro fotbal dělají maximum a ta práce se jim daří, což si myslím, že mohu posoudit, protože už jsem něco ve fotbale zažil.

Za mojí éry to bylo kamarádštější

Už jste měl relativně dost času poznat vnitřní chod klubu. Liší se tedy výrazně od Drnovic?
Podle Drnovic je Sigma velkoklub. Je stabilizovaná, dobře vedená. Nikdy tady nebyl žádný finanční problém. Je to prostě úplně někde jinde. O to víc mě může těšit, že jsme s nimi jako Drnovice dokázali hrát vyrovnané partie po dobu, kdy jsme byli v lize. I když ta zápasová bilance asi bude trochu na straně Olomouce.

Jak se podle vás proměnil celý český fotbal za dobu, co jste v něm nepůsobil? Omilostněný Ivan Horník v jednom z rozhovorů řekl, že za dobu, co byl mimo, se kvalita funkcionářů i rozhodčích zlepšila. Souhlasíte s ním?
Chtěl bych říct, že já jsem nebyl zase tak úplně mimo fotbal. Prakticky nebyla neděle, kdy bych nebyl na fotbale v Olomouci, ve Starém Městě nebo v Trnavě. Kontakt s ligovým fotbalem jsem tak úplně neztratil. Ale upřímně řeknu, že vztahy za té mojí první éry byly jiné. Kamarádštější, zkrátka lepší.

Můžete být konkrétnější?
Řekl bych, že jsme se na sebe tak nějak víc těšili. Jasně, když jsme hráli se Sigmou nebo Brnem, tak jsem si přál vidět Gajdu, Kubíčka nebo Kroupu na kolenou. Ale pak jsme byli schopní se zase vrátit do normálního režimu. Dnes je to jiné. Možná je to celkově dobou, možná jsme se změnili my. Dnešek vyžaduje, abychom byli agresivnější. Každý si víc hlídá svůj byznys. Zajistit podmínky pro klub není nic jednoduchého a z toho vyplývá možná to, že ne vždy jsou jednání stoprocentně férová.

Manželka mi dělala trochu problém

Změnil se podle vás zájem veřejnosti o český fotbal? V prvních dnech ve funkci jste si lehce postěžoval, že vám neustále někdo telefonuje. Je to hektičtější?
Neřekl bych. V Drnovicích to v mnoha případech bylo pro spoustu lidí daleko zajímavější než stabilizovaný klub z velkého města jako Brno, Olomouc nebo Ostrava. Dá se říct, že prakticky neustále se někdo zabýval tím, jak je možné, že Drnovice hrají ligu a jsou tam takoví a takoví hráči. Na startu jsem toho měl tady v Olomouci doopravdy hodně. Pro hodně lidí to bylo docela překvapivé, že jsem na to kývl, a nebylo to pro mě jednoduché rozhodnutí. Ale pořád cítím, že bych ještě měl něco dělat, a ne jen sedět v důchodu.

Co na váš návrat do pracovního shonu říkala rodina?
Manželka nebyla úplně ráda a dělala mi trochu problém. I já sám jsem přemýšlel, že už si trochu odpočinu, ale nakonec, jak říkám, cítím, že ještě mohu dobře pracovat. Snad to nepřeženu. Myslím, že mám kontakty a zkušenosti na to, abych mohl být několik let prospěšný. Věřím, že jsme vykročili správnou cestou, ale jestli to tak opravdu je, to potvrdí až výsledky na hřišti.

Z Hořavy jsme byli chcíplí

Těšíte se hodně na ligu?
Těším se moc. Je pravda, že včera (rozhovor vznikl ve čtvrtek 26.1., pozn. red.) jsme z toho, co se stalo Tomáši Hořavovi, byli všichni takoví chcíplí. Asi se budu opakovat, ale Tomáš na mě v přípravě dělal opravdu výborný dojem. Představoval herní jistotu, měl chuť, dokázal herní situace řešit ve velkém klidu. Je to škoda, že se zrovna jemu přihodilo takové nešťastné zranění.

Vypadalo to, že kádr mužstva pro jaro je pomalu hotový. To asi pokazí náladu.
Samozřejmě, že když se něco takového stane, tak vám to náladu pokazí. Přesně jak říkáte, naše představa byla taková, že už jsme s přestavbou mužstva skoro v cíli, a pak takové důležité kolečko vypadne, tak to je hodně nepříjemné.

V Drnovicích, kde jste měl za zády finančně silného partnera, by asi nebyl problém sehnat bleskově náhradu. V Olomouci to bude asi jiné, že?
Chápu, kam míříte. Tenkrát byla opravdu jiná doba. Nejenom v penězích, ale i v tom, že u nás bylo daleko víc kvalitních fotbalistů. Dneska má každý talentovaný hráč od patnácti let dva manažery. V osmnácti v devatenácti se už vidí v CSKA Moskva. Pak to dopadá jako s těmi Kaloudy a mohl bych jmenovat klidně dalších pět hráčů. Tenkrát jsem mohl zajet do druhé nebo třetí ligy a pomalu v každém mančaftu byli dva nebo tři hráči, kteří by mohli hrát o stupínek vyšší soutěž. Dnes to není. Ti hráči nejsou už skoro ani v lize. A když ano, tak potřebujete mít skutečně pětadvacet milionů v kapse, abyste takového hráče dovedl. Budeme si holt muset poradit sami. Ale to nemusí být nutně špatně. I z ostatních našich kluků mám docela dobrý pocit.

Sigma mohla mít nejlepší útočné duo v lize

Výkony v přípravě zatím vypadají optimisticky. Jste spokojený s posílením?
Ordoš je Ordoš. Umí nohama, rozdělí přihrávku, je schopen dát gól, k tomu má i spoustu zkušeností. Tento návrat jednoznačně hodnotím jako povedený. To samé Podaný, tam to vidím jednoznačně podobně. Myslím si, že není co řešit. A co se týká Jirouše, tak toho dlouho limitovalo zranění. Je v situaci, kdy už musí někde naskočit, protože je hodně ambiciózní. Zároveň je to ale slušný kluk. Když si vezmete, že dal osmnáct gólů ve druhé lize a trenér Hašek si ho vzal do Sparty, kde si také nemůže dovolit udělat ostudu, tak věřte tomu, že v něm něco určitě je.

Ne všechno ale vyšlo podle vašich představ. Původně se mluvilo o posile do každé řady.
Dnes už mohu říct třeba to, že jsem měl nachystané celkem čtyři forvardy ještě předtím, než se nám podařilo přivést zpátky Ordoše. Problém byl v tom, že jsme nebyli schopní se v jejich požadavcích dostat pod plat dvanáct tisíc eur měsíčně. Jakubko mi řekl, že ví, kdo jsem, že by sem rád šel, ale chce tenhle plat. A to jsem si nemohl dovolit tady říct, protože by si mysleli, že se s ním budu dělit. Nakonec odešel do Ruska do Permu. Nemohli jsme si to dovolit ani z důvodu, že mužstvo musí být i platově nějak vyváženo. Měli jsme v plánu také Nováka z Košic. Pokud by vyšli oba dva, tak tvrdím, že by to byla nejlepší dvojice v české lize. Podle mě ani Kweuke a Kadlec by se jim nevyrovnali. Bavil jsem se o tom s Vladem Weissem a ten mi to jen potvrdil. Takovou dvojici nemá ani v Šebovi s Halenárem ve Slovanu.

Pokračování s Uličným nevylučuji

O Slovensku hovoříte často. Lovíte tam rád?
Pro sedmdesát procent slovenských hráčů je Česko podle mě pořád lepší než jejich liga. Pořád jsou tam kvalitní hráči, ale momentálně je situace taková, že ze Slovenska těžko odejde někdo jinak než přes Slovan Bratislava, Žilinu, Ružomberok nebo Trnavu. Je pravda, že já lidi z těchto klubů velmi dobře znám. A osobně také nedám na Slovensko dopustit. Ať jsem odtamtud dělal kohokoliv, tak mi to vyšlo. Rusnák z Prešova, Timko, to byl mimořádný hráč, Ujlaky, Gomes, neskuteční fotbalisté. Majoroš, Vlado Weiss, který se pak stal reprezentačním trenérem Slovenska, stejně jako Jano Kocian. Nakonec jsem vlastně v Drnovicích měl i českého reprezentačního trenéra Brücknera.

Do Olomouce plánujete také přivést reprezentačního trenéra?
Víte, když se nám práce bude dařit, tak nevylučuji ani to, že se s panem Uličným domluvíme na pokračování na další rok. Záleží na tom, jestli by pan Uličný tu nabídku nějak reflektoval. Ale to už se bavíme, co by bylo kdyby. O něčem, co vůbec nemusí nastat. Pak samozřejmě mám svou představu. Ať už je to František Komňacký nebo třeba Pavel Hapal. To jsou určitě jména, která by pro olomoucké fanoušky byla stravitelná.