Útočný srdcař a neúnavný bojovník se ale z testů v druholigovém německém FSV Frankfurt vrátil s nepořízenou a zapojil se do přípravy se Sigmou.

A byl to právě šestadvacetiletý útočník, kdo olomoucký tým spasil v islandské odvetě proti Framu Reykjavík. Ve 47. minutě si naběhl na centr Otepky a hlavou vstřelil branku, která Sigmu posunula do třetího předkola Evropské ligy.

„Je to pro mě supr, už jsem se dlouho netrefil a potřeboval jsem to,“ říká autor dvaceti ligových zápisů, který se dvakrát prosadil i minulý týden v přátelském utkání proti Třinci. „Ale to do toho nepočítám, protože to byla příprava,“ říká Hubník.

Na Islandu to ale nebylo nic jednoduchého. Houževnatí domácí se stejně jako v prvním zápase věnovali urputnému bránění. „V životě jsem snad ještě neviděl někoho takhle bránit. Hráli na tři stopery a na dva beky. Bylo to hodně zvláštní,“ kroutí hlavou.

Na rozdíl od zápasu na Andrově stadionu ale vyráželi ostrované k rychlým brejkům a v první půli několikrát olomouckou obranu hodně pozlobili.

„Věděli jsme, že to bude obrovsky těžký zápas, což se nám v prvním poločase potvrdilo. Hráli jsme proti větru, oni si díky tomu vytvořili několik velkých šancí,“ poukazuje Hubník na nevlídné klimatické podmínky, které na islandském národním stadionu Laugardalsvöllur panovaly.

„Když na mě Aleš Škerle nakopával balon, jak máme při některých akcích nacvičeno, tak si balon dělal, co chtěl, třeba se zastavil ve vzduchu,“ nevychází z údivu.

Poločas skončil bez branek a fanoušci olomoucké Sigmy pomalu začínali hodně nervóznět. A nejenom oni. „Odehrávalo se to v každém z nás. Věděli jsme, že když nepostoupíme, tak to bude velká ostuda,“ přiznává Hubník.

Co se tedy dělo v olomoucké kabině o poločase?

„V šatně jsme si říkali, že teď budeme hrát po větru, že nesmíme zmatkovat a stresovat. Pořád jsme před sebou měli pětačtyřicet minut a věděli jsme, že nám stačí dát jeden gól, protože oni bránili na 0:0. To pro nás byla teoretická výhoda,“ prozrazuje Hubník, který v systému Zdeňka Psotky poctivě plní roli křídelního útočníka.

A byl to právě on, kdo dokázal Sigmu brzy uklidnit.

„Zaplaťpánbůh, že se nám podařilo ve 47. minutě dát gól. Bylo perfektní, že to přišlo hned na začátku druhého poločasu. Tam se to zlomilo. Oni věděli, že nám gól už nedají a že si to pohlídáme. Pak jsme přidali druhý a v pohodě jsme to dohráli,“ říká spokojeně rodák z valašského Halenkova.

Sigma si přivezla z Islandu postup, připsala do českého koeficientu 0,3 bodu a může být spokojena. „Náš úkol byl postoupit, to se povedlo. Teď bude záležet na tom, jak vstoupíme do ligy,“ nezapomíná Hubník na zítřejší zápas na Strahově.

Zatím to vypadá, že se před ním potkal s kvalitní formou. Přidá letos ke své příkladné bojovnosti i více branek, než se mu dařilo v minulých letech?

„Každý rok věřím, že jo. A zatím pořád ne,“ rozesměje se. A kdo ví, třeba se k vysněnému zahraničnímu angažmá ještě do konce léta prostřílí. „Pořád je něco ve hře. Tuším, že do 30. srpna mám stále dovoleno odejít. Ale zatím hraju tady, mám tady platnou smlouvu. Já to nějak nehrotím.“