Zatím se mu to daří skvěle – Hamilton je především díky báječné lednové jízdě na osmém místě a exolomoucký brankář na tom měl lví podíl, když na svém domácím hřišti zavřel na 579 minut svou branku, a i proto byl zvolen za měsíc leden nejlepším hráčem celé soutěže.
Kromě stránek novin a éterů rádií se dostal i do popěvků hamiltonských fandů. Často se z červeno–bílých tribun nese popěvek: „There is only one – Thomas Kerny.“
V posledních kolech se však jeho tým musí vyrovnávat se spoustou zraněných hráčů, navíc ve víkendovém utkání na hřišti Celtiku si budou muset Accies poradit i bez své největší opory v brance.
Tomáš Černý totiž v posledním utkání se St. Mirren dostal červenou kartu a pro další utkání to znamenalo stop. I proto se po více než půl roce mohl podívat na chvíli domů.
Rozhovor
Jak se celá ta červená záležitost seběhla?
No, ocitl jsem se v situaci, kdy jsem musel hráče faulovat. Chybělo osm minut do konce, stav nula nula a to je lepší udělat faul za šestnáctkou, než nechat hráče dát gól. Čekal jsem na hranici šestnáctky a počítal jsem s tím, že obránce tu situaci vyřeší, jenže to nestihl a tím pádem šel hráč sám na bránu. Rozhodl jsem se jít za šestnáctku s tím, že pokud bych udělal faul, tak je lepší, aby nebyla penalta. Hráč se samozřejmě dostal k míči dřív, udělal mi kličku a musel jsem ho faulovat tak, aby neměl šanci dát gól.
Zní to rozumně, myslel si to při hodnocení po zápase i trenér?
Tím, že to skončilo remízou, tak to bylo v pohodě. Obránce, který udělal chybu, tak se omluvil a přiznal, že to byla jeho chyba a mně nezbývalo nic jiného, než to nějakým způsobem řešit.
Po výprasku sekali latinu
Od doby, kdy jste dostali výprask na Rangers, se Hamilton dostal z posledního místa do klidného středu tabulky. Kde se vzal takový obrat?
Zápas na Rangers, který jsme prohráli sedm jedna, nás trochu nakopl a probudil. Trošku jsme změnili systém, kterým jsme hráli a pomohlo nám to k tomu, že jsme už nedostávali tolik gólů a dokázali jsme zápasy vyhrávat. Především v lednu jsme vyhráli asi pět zápasů a nedostali žádnej gól, většinou jsme vyhráli jedna nebo dva nula. Odpoutali jsme se ode dna tabulky a dostali se do jakžtakž klidného středu. Teď nás bohužel v posledních čtyřech týdnech stíhalo hrozně moc zranění, většina klíčových hráčů nemohla hrát a nastupovali jsme v hodně kombinované sestavě. Náskok se ztenčil a závěr sezony bude hodně zajímavej. Budeme se muset prát o každej bod, abychom se zachránili.
Hamilton je nováčkem ve Scottish Premiere League, odpovídá současné osmé místo kvalitám týmu, nebo si vedete nad očekávání?
Myslím si, že to odpovídá. Tým máme dobrý, ale jak říkám, bohužel posledních pět zápasů jsme měli osm devět zraněných hráčů. Především pohárový zápas na Rangers jsme nastupovali s týmem, který měl pět zraněných hráčů a během prvního poločasu se nám zranili další tři obránci. A od páté minuty druhého poločasu jsme hráli v desíti, protože se nám zranil další hráč a neměli jsme koho vystřídat. Situace teď byla složitá a doufám, že se někteří hráči po zranění vrátí.
Zmiňoval jste výhry s nulou, pro vás to znamenalo dlouhou sérii bez obdrženého gólu. To asi nemůže brankář hodnotit jinak, než jako skvělé období, že?
Určitě. Po každém zápase, který se odehraje s nulou, si člověk řekne, že to byla dobře odvedená práce. Je to dobré odejít z hřiště s nulou, ale vždycky k tomu musí pomoci tým. Odehrál jsem třeba dobré zápasy, ale tým nepomohl a nula se udržet rozhodně nedala. V lednu jsme hráli dobře jako celý tým, byli jsme schopni vstřelit jednu nebo dvě branky a zbytek jsme ubránili. Ve skotské lize jsou rozdíly minimální, třeba zápasy, které jsme teď hráli, tak buď skončily porážkou jedna nula, nebo bezbrankovou remízou. Jedna malá chyba rozhodne celý zápas.
Jak se série neprůstřelnosti odrážela ve vašem sebevědomí?
Pomůže to dost, protože když má člověk takovou sérii, tak si sice říká, že to jednou může skončit, ale jde do zápasu s tím, že má za sebou něco odehraného bez inkasovaného gólu. Víc si věří. Situaci řeší s větším sebevědomím a odrazí se to ve výkonu. Pomohlo to mně i celému týmu.
Se sérií se pojil i zájem médií u nás, která konečně zaznamenala, že ve Skotsku chytá nějaký český brankář a jmenuje se Černý.
S tou sérií i oceněním hráče měsíce se objevil i zájem českých médií. Ve Skotsku je to už od začátku sezony. Rozhovorů i dalších souvisejících věcí bylo hodně, ale doma média víceméně nezajímaly. Ale chápu to. Předtím, než jsem odešel do Skotska, mě tu ani nikdo neznal. Měl jsem něco odehráno v mládežnických kategoriích, ale v profesionálním fotbale jsem nebyl. Tím to asi bylo dané.
Jak z hodnocení skotských medií vycházíte?
Podle známek v novinách jsem hodnocený jako jeden z těch lepších. I ta cena hráče měsíce nebyla letos podle mě žádnému jinému brankáři udělena. Jakoby mě to posunulo někam do té první trojky brankářů v soutěži.
Čtyři televize aživý vstup
Zmínil jste cenu hráče měsíce. Co to obnášelo?
Bylo to umocněné tím, že všechny ceny vyhrál náš klub. Billy Reid byl vyhlášen manažerem měsíce, James McCarthy vyhrál cenu pro nejlepšího mladého hráče a já jsem byl zvolen nejlepším hráčem měsíce. Takže předávání cen se odehrávalo u nás na stadionu, byly tam čtyři televizní stanice, měl jsem živý vstup do rádia, takže docela drsný. (smích) Každopádně to byla zajímavá zkušenost. Celý ten týden byl trochu bláznivý, možná vůbec nejlepší, jaký jsem ve Skotsku zažil, protože to jsem se zrovna stěhoval do nového bytu. V týdnu bylo předávání ceny, spousta rozhovorů, víceméně příjemných, protože to bylo skutečně o fotbale a úspěších, které jsme zaznamenali v posledních týdnech. Bylo to trošku jako pohádka.
Během dvou tří měsíců se musí vyřešit vaše budoucnost s Hamiltonem. V jakém bodě se teď jednání nacházejí?
Já to řeknu takto: S Hamiltonem jsem se domluvil na podmínkách, za kterých bych tam působil. Hamilton mi nabídl dvouletou smlouvu, se kterou bych byl spokojený, ale to bude samozřejmě záležet na jednání Sigmy s Hamiltonem. A to už je věc, kterou já nemůžu ovlivnit. Předpokládám, že je tam nějaká fixní částka mezi Hamiltonem a Sigmou.
Nejste z toho nervózní?
Trochu jsem, protože řekněme, že podmínky, které mi Hamilton nabídl, jsou poměrně dobré, a kdyby to nedopadlo, tak bych se musel vrátit do Sigmy za podmínek, které jsou pro mě dost nejisté. Uvidíme jak to dopadne. Je to i tak, že majitel klubu teď vinou ekonomické krize přišel o nějaké peníze a já doufám, že pořád ještě dost má. (smích) Ale možná že pokud by ten přestup dopadl, tak bych byl jeden z nejdražších hráčů, které kdy koupil. Já si uvědomuju, že pro malý klub jako je Hamilton, je částka pořád dost vysoká, i když je možný, že Sigma by si momentálně přála tu částku ještě navýšit. Ale já uvidím jak to dopadne, už to moc ovlivnit nemůžu. Vím, že zájem Hamiltonu o to, abych tam zůstal, je, nabídli mi podmínky, se kterými jsem souhlasil s tím, že bych tam zůstal další dva roky. Bude záležet, jak se dohodnou kluby.
O modrém snu a Hebridech
Ve skotském tisku se spekuluje, že o vás má zájem i Rangers. Je to pravda?
V novinách to bylo několikrát a jeden ze skautů Rangers jezdívá na každý náš zápas, asi aby měl přehled o všech výkonech, takže na tom asi něco pravdy bude. Ale tím, že já nemám žádného svého manažera, tak nějaké oficiální zprávy nemám. Vím jen to, co bylo v novinách nebo od těch hráčských agentů, se kterými ne že bych přímo spolupracoval, ale ozvou se mi.
Jak by se vám zamlouvala představa být v Rangers, kteří hrávají Ligu mistrů?
Rangers je velkoklub se vším všudy. Jezdíme občas trénovat do jejich tréninkového centra a to je jak pohádka. Je to něco neuvěřitelného a bylo by pěkný tam pracovat a nějakým způsobem se zdokonalovat. Fanouškovské zázemí, tréninkové zázemí, to vše je jeden ze snů, který by si chtěl člověk jednou splnit.
Ve Skotsku už jste druhý rok, posunul se někam váš vztah s drsným krajem i lidmi?
Velká věc byla v tom, že jsem se v lednu přestěhoval do nového bytu přímo v centru Glasgow. To byla příjemná změna. (smích) Samozřejmě se to odvíjelo od výkonů, které jsem měl a klub se snažil mi nějakým způsobem zvýšit úroveň života ve Skotsku. (smích) Jinak se toho pro mě moc nezměnilo – pořád studuju a hraju fotbal a snažím se dělat věci, které mě baví.
Dopřál jste si další ze svých oblíbených výletů?
Konečně jsem si dal Ben Nevis (nejvyšší vrchol britských ostrovů – pozn. red.), zasněžený, což bylo hodně pěkný. Sice byla trochu zima, ale bylo to parádní. Jel jsem ještě s jedním kamarádem, který chytá ve třetí lize, a je to jeden z mála fotbalistů, který je schopný vzít auto a jet někam do hor. (smích) Jeli jsme do Fort William na dva dny a při té příležitosti jsme zdolali Ben Nevis. Jak říkám, byla to paráda.
A co sny mimo fotbal? Ty se vám taky zdají?
Co se týče míst, která jsem navštívil, tak už jsem si víceméně odškrtnul všechna ta hlavní místa, která jsem chtěl vidět. Teď jsem se začal trochu zajímat o skotskou historii, takže bych chtěl některá místa vidět znovu a spojit si to právě s poznatky ze skotské historie. Jinak nevím – Orkneje mám sježděné, na Shetlandy jsem se nedostal, ty jsou už moc daleko a nebyl čas. Na Hebridy bych se určitě chtěl podívat a jinak ta hlavní lákadla už mám sježděná.
Přece jen je Skotsko rozlehlé, na výlety jezdíte vlakem, autobusem, nebo stopem?
Spíš vlakem. Na Sky jsem si první polovinu projel na kole a druhý den už jsem byl trochu unavený, tak jsem druhou část objel stopem. To bylo taky dobré.
