Pětatřicetiletý kouč Sigmu znovu učí hrát ofenzivní fotbal, dostal tým do horní půlky tabulky. Aby třeba on nebo jeho svěřenci nezpychli, dostali na závěr podzimu výstražnou čtyřgólovou porážku v Plzni.
„Všichni mají v hlavě tento výkon. Ale až se to srovná, převládne pocit z dobře odvedené práce,“ říká Psotka. A tvrdá práce, ta je pro něj posunem k dalším úspěchům. „Historie nám dobré výsledky v dalších zápasech nezajistí,“ zopakoval olomoucký kouč několikrát během podzimní části ligy.
Rozhovor
Hodnocení podzimu v podání Sigmy je stále hodně ovlivněné tím čtyřgólovým výbuchem v Plzni?
Zatím ano. Pořád je po tom utkání brzo. Takže je to určitě ovlivněné. A když se bude dělat hodnocení, tak prostě všichni mají v hlavě poslední výkon a v hodnocení to převažuje. Myslím, že postupem času, jak půjdeme do zimní přípravy, tak se to srovná a že ten pocit bude spíš pozitivní. Z dobře odvedené práce v celém podzimu.
Jaký to pro vás byl podzim? První v Gambrinus lize. Užíval jste si to?
Já ani nevím. Pořád žiju stejně, řešíme věci trénink od tréninku, zápas od zápasu. Samozřejmě každé utkání, před i po, jsem prožíval trošku jinak. Snažil jsem se spíše soustředit na tu práci než na pocity. Nebo na to užívání. Samozřejmě je pak potěšující, když potom v závěru sezony někteří přišli a říkali jo, líbí se nám to, hrajete dobrý fotbal. To je pro mě taková největší odměna. Takže z toho pohledu jsem si to užíval. Co se týče toho pracovního, tak jsem zatím nezpozoroval žádný jiný rozdíl ve srovnání s trénováním předtím.
Ani v tom, že třeba máte lepší podmínky k práci? Protože první mužstvo má v každém klubu nejlepší podmínky.
To samozřejmě je výhoda. První tým má servis dokonalý, má stravu, má regeneraci, má pomůcky, má zajištěné testování, soustředění. Takže v tom ano. Ale myslím, že v dorostu jsme se o to snažili také. Možná jakoby rozdíl je v regeneraci, pro tu nemají naši mládežníci tolik prostoru, kde regenerovat, jak regenerovat.
Berete to, že váš tým už i odborníci chválí za slušný fotbal, jako jistou satisfakci? Když jste tým v létě převzal, tak si hromada lidí klepala na čelo a říkala si ježišmarja, Psotka bude trénovat Sigmu.
Ne, v žádném případě necítím nějakou satisfakci. Každý má právo říct si, co chce. Nepociťoval jsem v létě to, že by byl někdo negativní. Nesetkal jsem se s tím, že by mi někdo řekl, nemáš tam co dělat. Samozřejmě byli někteří, i bývalí trenéři z Olomouce, kteří jakoby měli v médiích negativní ohlasy. To jsem si uvědomoval. Ale nezbývalo mi nic jiného než pracovat a svoji práci si obájit.
A nemrzelo vás, že i fanoušci Sigmy se v létě ptali v diskuzích na internetu, kdo je to ten Psotka? Když jste třeba mnoho let trénoval béčko ve druhé lize, což je profisoutěž?
Odkud by mě měli znát? Ti, co se pohybují ve fotbale, mě znají. A ti, co chodí jen na první tým, tak mě neznali. Ale takové ty ohlasy na internetu pro mě nejsou moc směrodatné. U nás je to tak, že když je něco pozitivního, tak ohlasů je možná dvacet, a když je něco negativního, tak je jich možná stočtyřicet.
Bylo něco, co by vás překvapilo, co jste nečekal, že by mohlo v první lize tak být?
Nevím. Asi ne… Nepřekvapilo mě nic. Ani z pozice vlastního mužstva. Chtěl jsem, aby všichni hráči pracovali, uvěřili tomu a makali. To se splnilo, ale neřekl bych, že mě to překvapilo. A co se týče ostatních soupeřů a trenérů, tak jsem poznal, že ostatní kolegové nejsou nepřátelští, je tam taková pozitivní atmosféra. To mě spíš potěšilo.
Byl pro vás rozdíl se po pár letech u dorostu přepnout z mládeže na dospělé?
Určitě je pozice trenéra prvního mužstva proti vedoucímu sportovního centra mládeže jednodušší v tom, že se může koncentrovat jen na ten fotbal. Jen na trénink, jen na jedno mužstvo, jednu přípravu. Je to čistě fotbalová věc. Kdežto u sportovního centra jsem měl na starosti trenéry, smluvní vztahy, zajišťování turnajů, autobusů, hlídání hráčů ve škole, ubytování, lékařské prohlídky. Byl to kompletní servis od rána do večera pro sto dvacet mládežníků a dvaatřicet trenérů. Tam byl ten servis mnohem složitější a vlastní trénování byla jen jedna malá část. Takže v tomto je trénování prvního mužstva v uvozovkách jakoby jednodušší.
Vy jste před sezonou řekl, že budete na podzim sledovat, jak se bude kádr jevit. Co vám z toho vyšlo?
No, pořád jsme to řešili. V průběhu podzimu nám vznikly nové posty. Třeba posty krajních obránců, kde to v létě nevypadalo nejlépe, se nám podařilo obsadit dobře. Uprostřed pole je pořád obrovská konkurence. Pokud bude mít Michal Ordoš takovou formu, jakou měl v závěru sezony, a zůstane Michal Hubník, tak v útoku by to mělo být logicky doplňováno mladými hráči. Ale pokud by měl třeba Hubník odejít, tak jsme přesvědčený o tom, že musíme koupit zkušeného hráče, abychom mladé nedostávali pod tlak hned od prvního jarního kola.
A v případě možného odchodu Hubníka už se to nějak vyvinulo?
Je to ve stejné fázi, jako všichni ostatní. Prostě má ve smlouvě klauzuli, že za určitých podmínek může odejít, a s tím musíme počítat. Že se to může stát.
Tu klauzuli mají i další hráči. Jste připravený i na to, že by třeba odešli všichni tři?
Pevně věřím, že hráči momentálně jsou spokojeni a není taková situace jako byla v létě, kdy chtěli mermomocí odejít a Olomouc pro ně byla až druhá možnost. Teď cítím, že jsou tady hráči spokojeni, a pokud se jim podaří nějaké angažmá, tak budou rádi. A co se týče toho řešení? Máme připravené nějaké varianty, pokud ta situace nastane, teprve potom ji budeme řešit.
Vy často říkáte, že pokud se něco nevyzkouší, tak se těžko může říct, jestli to bude fungovat, nebo ne. Levý a pravý bek obsadili Onofrej a Rossi. Zkusil jste to a fungovalo to. Je to štěstí, že to vyšlo?
No, štěstí… Já takový termín v tomto případě moc rád nemám. Tam je buď umíš, nebo málo umíš, nebo neumíš, nebo hodně neumíš. A Onofrej s Rossim jsou hráči, kteří hodně umí dopředu, oba dva jsou hodně konstruktivní. Jsou to zkušení hráči a zkušeností si v defenzivě zatím poradili. Budeme pracovat na tom, aby komunikace a součinnost celé obranné čtverky byla lepší. Ale je tam i to, že hráč tu roli musí přijmout, že to vezme za své a tím jeho výkon poroste. Myslím, že se to podařilo u obou dvou. Bylo to i díky tomu, že konkurence v týmu postupně roste. A hráč to musí cítit tak, že by měl být rád za to, že nastupuje, a je to jedno, jaký to je post.
A oba jsou naplněním vašich představ, jak mají hrát krajní obránci?
Hodně to naplňují. K dobré kombinaci středem hřiště jsme přidali i kombinaci po křídlech.
Bylo největším problémem na podzim, že tým po řadě dobrých zápasů postihl herní výbuch?
To prostě není problém, to je fakt. My máme mužstvo mladé a mladí takovou výkonnost mají. Kdyby ji měli stabilní, tak jsme někde jinde a možná i ti hráči jsou někde jinde. Až budou mít stabilní výkonnost, tak po nich budou hledět agenti a budou si je chtít koupit. To je fakt. Není to problém, to je situace, o které víme. A funguje tak. Počítáme s tím, že to tak bude i nadále, protože mužstvo je ještě pořád relativně mladé.
A pak je důležité, aby se po tom kiksu zvedli, poučili a pak už nula čtyři nedostali.
Přesně tak. Aby se pak zase dostali psychicky nahoru, věřili si a znovu hráli dál.
Zkuste vybrat zápas, který se vám nejvíce líbil, a naopak, který byl ze strany vašeho týmu nejhorší.
Nechci říct zápas. Určitě nejvydařenější výkony jsme měli doma druhý poločas s Jabloncem a první doma s Libercem. To byly nejvydařenější výkony. A nejhorší? To byla jednoznačně Plzeň. Ten výkon byl takový, jaký jsme za celý podzim nepředvedli.
Už určitě musíte myslet na jarní část ligy. Vrátí se třeba některý z hráčů, co byli na hostováních?
Chceme kádr zachovat stejný. Na podzim jsme s kolegy odsledovali 24 zápasů ve druhé lize, byli jsme se dívat i na naše hráče. Byl jsem nadšený výkony Honzy Vojáčka v Jihlavě, tam byla výkonnost stabilní a výborná. Svým způsobem se prosazoval Pavel Šultes v Opavě. Ostatní hráči měli, řekl bych, takovou průměrnou, někdy lehce nadprůměrnou výkonnost. Nechtěl bych se pouštět do konkrétnějšího hodnocení, protože jsme neviděli všechna utkání. Teď v zimě určitě neuvažujeme, že bychom některého hráče z hostování stáhli. Co se týče posílení, bavili jsme se o tom, že jedním z těch primárních úkolů je také stabilizace kádru. Za posledních čtyři pět let tady byla obrovská fluktuace hráčů. Takže bychom chtěli mužstvo stabilizovat a spíše jen doplnit, kdyby někdo odešel, nebo doplnit hráči z vlastní líhně.
Navíc fit jsou Petr a Štěpán, když potrénují, tak se znovu zvedne konkurence a tým bude silnější, i kdyby nikdo nový nepřišel.
Doufám, že tomu tak bude. Ale, zase jako když v létě přišel Michal Ordoš, tak nevidím, že bude Kuba Petr spasitel. Budu rád, když se mu bude dařit, když se prosadí do základní sestavy a bude dávat góly. Myslím, že bude mít úkol hodně těžký, protože rok nehrál a v zimě bude mít po delší době kondiční přípravu. Nechtěl bych ho označovat jako spasitele, ale samozřejmě by to mělo mít, pokud práci budeme dělat dobře, vzrůstající tendenci, ať už u Petra, Pospíšila nebo Doležala.
Co záložník Vít Štětina, který na podzim nastoupil ve Zlíně? Vezmete ho do přípravy?
No, má jednu podmínku. Víťa měl trošku problémy, na podzim flákal školu. Takže má se mnou dohodu, že pokud se mu podaří školu do konce prosince spravit, tak s námi půjde do přípravy.
Takže se musí učit, aby mu to klaplo?
Jasně.
A záložník Filip Rýdel? Ten jde hostovat do Zlína a je to s opcí. To znamená, že s ním v Olomouci nepočítáte?
Filip měl na podzim dobrou výkonnost v Karviné, patřil k jejím oporám, prokázal svoje kvality. Ale myslím, že by byla v dané situaci hloupost vzít ho do Olomouce, když tady máme konkurenci a hráči, co nastupují, tam hrají dobře. Aby tady seděl na lavce, není dobré pro něj ani pro nás jako klub. A pokud dostal nabídku z první ligy, tak to je dobře pro jeho další výkonnostní růst a možná do budoucna i pro náš klub.
