„Sportovní stránka je ale teď ten nejmenší problém,“ přiznává předseda Šternberku Radek Pallós. Jeho klub totiž čekají hlavně po ekonomické stránce těžké časy.

Šternberk byl po podzimu jasným lídrem soutěže, na jaře si měl dojít pro postup. Jak tvrdě vás zasáhlo zrušení zbytku sezony?
Sportovní stránka je jedna věc a řekl bych, že je to možná náš nejmenší problém. Nějakou dobu už jsme s tím víceméně počítali. Jakmile se začal řešit nouzový stav a případně jeho prodloužení, tak to bylo v podstatě jasné.

Mužstvo na postup jste stavěli delší dobu. Budete chtít postup urvat třeba za rok?
To uvidíme. Ambice máme dál, to se nemění. Ale jsme ve velké nejistotě. Generální partner, kterým je město Šternberk, hned na začátku celé koronavirové situace pozastavil vyplácení dotací, což je obrovská rána. Zatím nevíme, jak dlouho to bude trvat. Část bychom snad měli dostat, ale jestli dostaneme všechno a případně kdy, to teď neví nikdo. Děláme opatření, jaká můžeme a čekáme.

K čemu jste přistoupili?
Hledáme možnosti snížení nákladů doslova všemi způsoby. Ohromně mě potěšila reakce hráčů a realizačního týmu, kteří k celé věci přistoupili tak, že peníze teď nejsou to nejdůležitější. Zatím máme takové reakce, že je baví ve Šternberku parta a celý kolektiv. Snažíme se zvýšit i příjmy, třeba mimořádnými členskými příspěvky, které jsme přijali pro vedení, protože chceme jít příkladem. S dalšími o jejich navýšení jednáme. Vymýšlíme například transparentní účet, kde by nám mohli pomoct naši fanoušci. Ale je jasné, že jen tohle stačit nebude.

 

Dá se říct, o kolik peněz jste přišli?
Od města jako generálního partnera dostáváme na činnost a provoz necelé dva miliony korun. Další zhruba stejnou částku jsme byli schopní dostat od řady malých sponzorů. Tam ale očekáváme také výpadky. Firmy pravděpodobně budou řešit jiné starosti.

Ve Šternberku se vám za poslední roky podařilo nastavit fungování celého klubu solidně. A teď se to sype…
Je to škoda. Obrovská škoda, ale co můžeme dělat. Jeho prostě zásah shůry, vyšší moc. Nejde ale jen o mužské soutěže, ale hlavně o mládež. Nějakou dobu trvá, než se podaří všechno nastavit, než seženete mládežnické trenéry i než získáte důvěru rodičů, aby právě k vám vodili děti. To je klidně pět nebo deset let. Teď musíme řešit, jestli budeme schopní všechna mužstva přihlásit do soutěží. Jen to stojí asi 180 tisíc a samozřejmě pak s tím pokračují další náklady. Ale jak jsem říkal, hledáme všechny způsoby, jak ušetřit a zvládnout to, i když bez partnerů to půjde těžko.

Je těžké udržet si optimismus?
To bych ani neřekl. Berme pozitivně, že jsme pořád zdraví. Že činnost ani v těch těžkých chvílích neutichá. Víme, co chceme a půjdeme si zase za tím. Na to, abychom házeli flintu do žita je ještě hodně brzo. Na to jsme tady nechali spoustu času a odvedli moc práce.