„Takovou pauzu už jsem jednou zažil, takže snad se teď radši budu hlásit i na penalty, když nějaká bude,“ smál se čtyřiadvacetiletý záložník Sigmy. „Nejdůležitější ale je, že teď vyhráváme. A je úplně jedno, kdo ty góly dává,“ dodal vzápětí s vážnou tváří.

Jak se seběhla ta první branka, která padla již v 77. vteřině?
Sám ani pořádně nevím. Plša měl balon ve vápně, pak se to dostalo ke mně. Co nejrychleji jsem se jej snažil ztlumit a zakončit. Zaplaťpánbůh to tam spadlo.

Ta druhá přišla v úplném závěru. Ještě jste našel síly na poslední sprint?
Víte, jak to je. Dopředu se běží vždycky líp. Už to naštěstí nic moc neřešilo a dávat ho mohl už Plša, ale samozřejmě jsem za něj rád.

Plšek vám připravil obě trefy. Spolupráce tedy klapala?
Myslím, že to zvládl super. Nebylo to pro něj jednoduché, ale souboje on umí, dokáže se tam dostat a uhrávat to.

Celý zápas jste až na pár minut po vyrovnání ovládali. Jak vám bylo v ty kritické chvíle?
Byli jsme trošku opaření, ale neměli jsme se z čeho posrat. Chtěli jsme hrát furt naši hru a díky tomu jsme zase vstřelili další góly.