Novou etapu Uličný začal tam, kde se vloni loučil.

V 15. kole MSFL Hanáci zavítali na stadion v Srbské ulici, aby změřili síly s brněnskou juniorkou.

„Před pár dny mě ani nenapadlo, že by se tohle mohlo stát,“ zářil devětapadesátiletý kouč.

U holického celku nejste ještě ani týden. Jak moc jste tým stihl poznat?
Málo, málo. Tým jsem měl jenom ve dvou trénincích. Dělal jsem si nějaké přípravy, takže někoho znám víc. Pár zápasů Holice jsem taky už viděl. Ale některé musím teprve pořádně poznat, abych mohl poskládat silnou sestavu.

V prvním duelu jste narazil na rezervu Brna a uhrál remízu 1:1…
Brno bylo silný soupeř. Viděl jsem ve středu v televizi, když jste chválili brazilského útočníka. V Ostravě rozhodl a poslali ho i na nás. Dělal nám velké problémy. Začátek jsme byli lepší my. Po gólu na 1:1 jsme ale znervózněli. Byl to první zápas a hráče musím pochválit, že to odpracovali. Tady ten bod je z hlediska stíhací jízdy málo, ale hodnotím ho jako pozitivní výsledek, protože se hrálo venku.

Po odchodu z Brna jste byl bez angažmá. Odmítl jste ale nabídku střížkovských Bohemians. Jiná nabídka nebyla?
Ne. I když jsem něco čekal, protože brněnské angažmá bylo docela úspěšné. Asi na mě zapomněli. (směje se) Mám už šedesát roků, trenérů je hodně a já jsem nemohl dlouho čekat. Pan Dostál mě už před deseti lety chtěl. Nemohl jsem odmítnout, protože tato práce mě baví. Dokážu se rozpumpovat i ve třetí lize. Koučování je pořád stejné.

Nepomýšlíte alespoň v koutku duše na prvoligový návrat?
To nemůžu říct. Nevím. Ani nevím, jestli se berou trenéři ze třetí ligy do první. Ale tady je motivace postoupit, takže budeme chtít udělat co nejlepší výsledky. Čeká nás další zápas v Bystrci, takže daleko do budoucnosti nehledím. V únoru mám šedesát a nemám si co dokazovat. Když mě někdo bude chtít, musí se to zvážit. Když ne, tak se nic neděje. Život jde dál.