20. října vyšel již sedmý díl jeho komentářů.
Zajímá vás další? Aktuální najdete vždy ve středečním tištěném vydání Olomouckého deníku.
Deník Jiřího Kubíčka - vyšlo 20. října 2010
Dluhy, kam se podíváš. Kdo tě koupí, fotbale?
Jedničkou klubového fotbalu je v současnosti pro většinu fanoušků anglická Premier League. I sto třicet fanoušků Sigmy mělo možnost před rokem při cestě na Evropskou ligu zažít její atmosféru v Liverpoolu, kde fotbal rozdělil město na modré (Everton) a červené (FC Liverpool).
V neděli se oba rivalové utkali v prestižním derby. Přemožitelé Sigmy tentokrát porazili své o chlup slavnější soky 2:0.
FC Liverpool je totiž na sestup a na dně. Jak neuvěřitelná skutečnost pro účastníky zájezdu z Olomouce, kteří viděli před rokem sílu „Reds“, která převálcovala Stoke City 4:0. Neuvěřitelná změna.
I to je fotbal. Je krutý a nesmlouvavý. Tvrdě trestá chyby hráčů, trenérů, funkcionářů i majitelů.
V souvislosti s Liverpoolem se otevřela diskuse okolo zadlužení evropských velkoklubů. Fotbal a peníze, to k sobě už nějaký čas neoddělitelně patří.
Dluhy Reds se vyšplhaly až téměř k 240 milionům liber. Pomoci mohl prodej klubu. Zájem měla americká společnost NESV. Dosavadní majitelé Hicks a Gillett ale váhali. Chtěli po NESV 600 milionů.
Zasáhlo tedy představenstvo klubu a schválilo prodej, byť „jen“ za 300 milionů.
Datum splacení dluhu se neúprosně blížilo a pokud by platba neproběhla, mohla být nad klenotem historie světového fotbalu vyhlášena nucená správa.
Zároveň by týmu hrozil odpočet devíti bodů v tabulce Premier League. Podobným způsobem v minulé sezoně zkrachoval Portsmouth.
Hicks s Gillettem ještě zkusili protiofenzivu, ale poslední slovo v celém obchodu sehrála Royal Bank of Scotland, hlavní věřitel Liverpoolu, a soud. Rychlost práce anglické justice je pro českého občana nepředstavitelná!
A teď k jádru pudla. Podle anglického tisku jsou dluhy Manchesteru United výrazně vyšší než ty liverpoolské. Aby si fotbalový fanoušek mužstev z teplejších krajin nemyslel, že „u nich doma“ je vše o. k., vyšel v pondělí článek s titulkem: „Fotbalová Barcelona má dluhy a bude šetřit.“
Katalánský klub má závazky přesahující 400 milionů eur a z paměti příznivců ještě nevymizelo „specifické“ oddlužení Realu Madrid odprodejem klubových pozemků hlavnímu španělskému městu.
I na tak skvělý produkt, jakým jsou přední evropské týmy, doléhá všeobecná ekonomická krize – a v souvislosti s tím se obnažují i problémy, do kterých tyto kluby zatáhli jejich vlastníci. A k tomu všemu vyjádření předsedy UEFA Platiniho: „Tak zadlužené kluby koupí leda hlupák.“
UEFA se snaží na situaci reagovat a od roku 2012 zavádí pravidlo, že do svých soutěží vpustí jen klub s rozumnou ekonomickou politikou:
„Naše filozofie spočívá v tom, že abyste se mohli účastnit našich soutěží, nesmíte utrácet víc, než vyděláte,“ vysvětluje Platini. Jen pro pořádek. Tato jistě správná myšlenka nepostihuje dlouhodobé vklady nejbohatších vlastníků realizované např. cestou navýšení kapitálu nebo dotacemi. (Chelsea, Manchester City).
Myslet si, že to celé se nás v Čechách netýká, by bylo příliš bláhové. Peníze těch nejmocnějších evropských klubů, investované do přestupů, postupně propadávají těm menším rovněž za přestupy.
Peníze budou chybět! A při poměrech, které jsou mezi šestnácti českými prvoligovými kluby, kde téměř každý dluží každému, musí odpovědné mrazit!
Jen tři kluby ze šestnácti mají totiž coby majoritního vlastníka město nebo sdružení, to je spolkový kapitál. Mnozí vlastníci „provozují“ fotbal pouze za účelem přímého zisku z prodejů hráčů a nebo z důvodu strategické polohy klubů a budoucích záměrů s jejich pozemky.
Tak jak se český fotbal propadá žebříčkem výkonnosti (dnes již ve čtvrté desítce), tak beznadějně začíná vypadat ekonomická situace v klubech. (Olomoucká Sigma budiž díky dlouholeté obezřetné ekonomické strategii a rozumným investicím do vlastního majetku výjimkou potvrzující pravidlo…)
Nový ředitel Slavie (po půlroce ve funkci) naznačuje veřejně, že klub na sebe sám vyhlásí insolvenci (dříve konkurz). A Sparta? Ta žije jen díky tomu, že vlastník (Křetínský) si díky účasti na majetku v kapitálové společnosti pořídil klub jako drahou hračku, kterou je potřeba dotovat. „Milionoví srdcaři“, kteří by do fotbalu chtěli dávat své vlastní peníze, už jaksi došli…
Závěrem snad ještě připojit dva titulky s českých novin poslední doby: „V českém fotbale se nevydělává. Musí se nejprve zbavit cirkusáků“ a „Finanční odborník: Fotbal v Česku? Hodně špatná investice“.
Nechtěl bych být licenčním manažerem českého profesionálního fotbalu, který má garantovat pro UEFA a její soutěže pravdivost údajů, stabilitu a ekonomickou perspektivnost klubů. A dnes ani tím vysněným „profíkem“ či trenérem, který neví, zda dostane příští výplatu na živobytí rodiny, splátky hypoték a leasingů, o investicích do budoucího života nemluvě.
A tak se pomalu vkrádá mezi zasvěcené otázka: Kdo tě koupí, fotbale?
Postřeh týdne
Když jsem sledoval poslední utkání reprezentace a v ní dnes naprosto nepostradatelného Romana Hubníka, přivedlo mě to k poznámce. Měl jsem štěstí být u toho, když do Sigmy v dorosteneckém věku přišly dva klenoty.
Roman Hubník a Tomáš Hořava.
Nadání a předpoklady Romana i Tomáše byly mimořádné. Oba shodně naskočili do ligy v osmnácti a okamžitě zaujali. Kdyby byli v pražských „S“ už dávno by patřili do národního „áčka“. Místo nich tam tři roky defilují „manažerští koně“ určení k prodeji.
Stačí je ukázat, zapsat do životopisu a „zkasírovat“. Další růst je nepodstatný…
Tak jako si kdysi vybrali trenéři sedmnáctiletého Rosického do mužstva a pracovali na jeho pozici, tak stejně měl někdo rozhodnout o přípravě strategického hráče pro střed pole, zejména při Rosického dlouhodobém zranění.
A tak jako dnes Hubník ukazuje, jak je pro obranu nároďáku důležitý, tak i za čas všichni pochopí, jaká škoda se stala přehlížením Hořavy…
Na Slovácku a v Teplicích byl mužem zápasu a výrazně vyčníval. Nebo snad jsou všichni ti kamarádi manažerů slepí, když nevidí jeho lehkost, techniku a cit pro hru.
Tyto kvality určují, že bývá zapisován jako první do bloku pozorovatelů ze zahraničí! Ale neboj se, Tomáši, tvůj čas přijde. Napřed však budeš muset ukázat stavitelům reprezentace, jak se hraje v Bundeslize.
Jiří Kubíček
Autor byl dlouholetým fotbalovým funkcionářem
