POSLEDNÍ KOMENTÁŘ PANA KUBÍČKA z 2. BŘEZNA 2011

Podmanivá melodie a nostalgický text. To je píseň Time To Say Goodbye nacházející posluchače mezi všemi věkovými generacemi. Emoce v ní ukryté se ještě umocňují v jejím interpretovi. Zpívá ji nevidomý Andrea Bocelli. Mottem textu je loučení a to je vždy smutné - čas říci sbohem. Poslouchám tuto píseň při psaní komentáře.

S tématem odchodů se v poslední době roztrhl pytel. Od Havlova filmu Odcházení až po výzvu lékařů Děkujeme, odcházíme. Když se dotazovali legendárního herce Josefa Kemra, kam z divadla odchází, odpovídal: „Jdu domů, aby mně bylo samému se sebou dobře. Totiž ten, komu není hezky se sebou, tomu není hezky ani s lidmi…“

V létě 2010 mně byla nabídnuta Olomouckým deníkem spolupráce a možnost komentovat sportovní dění. Byla to pro mě výzva i závazek. Snažil jsem se nezůstat za zkušenými kolegy a postupně jsem se učil hledat nejen témata a obsah, ale i přitažlivost a poučení pro čtenáře. Současná složitá a hektická doba není nakloněna odbornosti, ale pouze výkřikům a prodávajícím nadpisům. Byl jsem potěšen, když například článek o Sazce zaujal i odbornou veřejnost s reakcí místopředsedy ČSTV. Opakovaně jsem se v tématech blízkých olomouckému fotbalu vyjádřil pochvalně o práci prvoligové Sigmy.

Kvalitní mládež, vlastní krásný stadion, klub bez dluhů, rozumná přestupová politika, krásná hra.

Když se Sigma rozhodla pořádáním tiskové konference otevřít svou luxusní prostoru v nové Jižní tribuně, měl jsem jako komentátor Deníku jednoduchou situaci. Nemusel jsem za prací cestovat. A protože 28. 2. skončil pro profesionály v České republice přestupní termín, téma na dnešek se přímo nabízelo – problematika s uplatněním hráčů za peníze. Sigma je přece známá svou nadprodukcí talentů.

Ovšem po nešťastné tiskové konferenci, kde jsem se nevyhnul nepříjemnému sporu, bylo mé rozhodnutí jednoduché. Požádal jsem vedení Olomouckého deníku o ukončení spolupráce.

Bylo by pro mě velmi nemilé, kdyby vztahem k mé osobě trpěli lidé, kteří se mnou spolupracovali. Ještě týž den jsem odevzdal novinářský průkaz se žádostí o jediné. V posledním komentáři se rozloučit s lidmi, pro které jsem trávil dlouhé večery nad tématy.

Zveřejněním svého webu a mailové adresy jsem měl možnost se spoustou čtenářů navázat i osobní kontakt a jejich názory znám.

Na mém webu pak budu v občasných komentářích pokračovat.

Vedení Olomouckého deníku, bezvadným kolegům Martinovi Dostálovi a Jirkovi Fišarovi a všem čtenářům mých komentářů – DĚKUJI. Odcházím…

Přeji Vám pevné zdraví fyzické i duševní a krásné jaro…

POSTŘEH TÝDNE

Postřeh týdne… a na závěr i postřeh životní.

V sobotu odešel navždy člověk, který mě v situacích, ve kterých jsem se cítil na dně a v bezvýchodné situaci – a že jich bylo – obrovsky inspiroval a motivoval. Arnošt Lustig, spisovatel, ale zejména charismatický člověk s nezdolným optimismem, který přežil útrapy, holocaust a koncentrák. Vydržel bych jej poslouchat hodiny a každou chvíli z něj „vypadlo“ moudro, které se může tesat do kamene. Svůj poznatek z prožitého shrnul do obyčejné a krásné jedné lidské věty. Natolik mě fascinovala, že jsem si ji, jako své motto přisvojil a umístil na hlavní stranu svého webu www.jirikubicek.cz. Řekl ji jen tak v pořadu Krásné ztráty reprízované v sobotu večer na ČT. Zní: „Povinností člověka, který je při smyslech, je umět rozeznat dobré od špatného, správné od nesprávného a spravedlivé od nespravedlivého“.

Podobně se vyjádřil i o stručném shrnutí židovského Talmudu, který je soupisem rabínských diskusí týkajících se židovského zákona, etiky, které židovská tradice považuje za směrodatné: „Spravedlnost a mravnost jsou jako motýl, který letí nad mořem. Musí pořád mávat křídly, aby se neutopil“…

Světoznámý spisovatel Arnošt Lustig byl i skvělým novinářem i vypravěčem. Dovedl vyprodat sály a s humorem předávat obrovské zkušenosti i moudra. Kdyby se lidé jeho názory řídili, bylo by na světě líp. Kéž by svět „povil“ více takových Arnoštů Lustigů.

Zapálím za Vás svíci, pane Lustigu. A když dovolíte, tu vaši větu si na webu ponechám. Bude Vás připomínat. Time To Say Goodbye - tak tedy sbohem…

Jiří Kubíček
Autor je bývalým dlouholetým fotbalovým funkcionářem