7. října vyšel již pátý díl jeho komentářů.

Zajímá vás další? Aktuální najdete vždy ve středečním tištěném vydání Olomouckého deníku.

Deník Jiřího Kubíčka - vyšlo 7 října 2010

Práce s mládeží? 11:1 pro Sigmu

Po dva dny zažívalo okolí Androva stadionu doslova manévry. Vždyť naplnit takovou masou lidí dvě arény, to se opravdu nevidí v Olomouci každý den.

A byl to „válec“. Takový aplaus vestoje, jaký získali v neděli Alexandrovci na zimním stadionu, jsem dlouho nezažil. A ač směsice hudebních žánrů v jednom večeru byla řádně komercializována, výkony aktérů byly opravdu skvělé a obdiv si zasloužily.

Ale přece jen tam, kde dílo nekazí protivník, jako ve sportu, to mají i profesionálové trošku lehčí.

Zato pondělní televizní duel dvou fotbalových rivalů Sigmy a Sparty nabízel nejen hodnotnou podívanou, ale i boj muže proti muži (i s „mocnými černými silami“), taktické varianty, ale zejména srovnání dvou odlišných přístupů a filozofií klubů.

Sparta i Sigma se pyšní mládežnickými základnami. Sparta si své centrum postavila za přispění státu na známém spartakiádním stadionu na Strahově a do něj láká hráče z celé republiky.

Sigma svou základnu buduje postupně z vlastních zdrojů, ale kvalitou zázemí a zejména trenérských kádrů určitě nezaostává.

Efektivita těchto center by měla být vidět i na zeleném pažitu. A co bylo vidět v pondělí v Olomouci? V sestavě Sigmy nastoupilo jedenáct vlastních odchovanců: Škerle, Dreksa, Vepřek, Bajer, Hořava, Petr, Šultes, Hubník, Navrátil, Kalas a Janotka.

Funkcionářské srdce „sigmáka“ muselo plesat, zvláště pak, když proti nim odváděl výborný výkon další odchovanec Sigmy – Kamil Vacek.

I ostatní hráči Sparty - Adiaba a Kweuke (Kamerun), Wilfried (Pobřeží slonoviny), Pamič (Chorvatsko), Kucka (Slovensko) a také všichni čeští hráči byli (přes vyhlašovanou mládežnickou prioritu!) vychovaní v jiných klubech. Řepka a Sionko (Baník), Brabec a Kladrubský (České Budějovice) i Kadlec (Bohemians). Jediným sparťanem z „vlastního chovu“ tak byl střídající Podaný!

Když si představíte za každým koupeným fotbalistou agenta a výši smlouvy pro hotového hráče, pak je pochopitelný i rozdíl v rozpočtech obou klubů. Rozpočet Sparty je minimálně třikrát větší než Sigmy! A efektivita? Tu je po předcházejícím výčtu zbytečné připomínat.

Ale pojďme k utkání. Téměř vyprodaný stadion (11 805 platících diváků!) i přes konkurenci televizní obrazovky vystavil jedničku s hvězdičkou olomouckému fandovi. Atmosféra byla vynikající a nic na tom nemění emoce v závěru zápasu.

Z taktiky Sparty bylo od počátku jasné, že poslední zápasy Sigmy v přímých přenosech nenechala v archivu, a jí zvolenou strategii rovněž oceňuji.

Samotný duel byl opravdu zajímavým srovnáním kvalit jednotlivých hráčů na stejných postech a zejména souboj Hořavy (1988) a Vacka (1987), dvou excelentních tvořivých záložníků, kteří mají oba šanci na reprezentační triko, mě moc zajímal a nakonec potěšil. U mě vyhráli oba.

V utkání se opět prokázalo, co znamená pro Spartu Tomáš Řepka. Už nikdy nebude jiný a je to pořád ten „starý řízek“, který „brousil hráče“ v každém utkání Baníku již od dorostu. I když na hraně možného a s jistotou „podržení lajny“ od sudího odehrál velmi kvalitní zápas.

Velmi se mi líbil také Petr Drobisz. Četl hru a svou předvídavostí vyřešil řadu nebezpečných situací. I já bych mu dal tentokrát titul muže zápasu.

Toto utkání bylo jednoznačně remízové, i když Sparta si vypracovala zejména v začátku zápasu více šancí. V tak vyrovnaných utkáních bývá často jazýčkem na vahách rozhodčí a opět se to potvrdilo.

Jeden můj kamarád mně vštěpuje již léta filozofii úhlu pohledu. V pondělí se mohl vyřádit. Ano, ČT opakovaně ukazovala, jak spočinul míč minutu před koncem na ruce Rossiho. Podle pravidel ji rozhodčí opravdu mohl písknout.

Ale proč již neukázala ani jednou penaltový zákrok o dvě minuty později, který měl podobnou hodnotu?

A tak jsem si při razantním gestu rozhodčího Drábka vzpomněl na loňské utkání Slovácko vs. Sigma. Tentýž muž v sezoně 2009/2010 teatrálně ukázal na penaltu za zákrok, který se pro všechny na stadionu odehrál metr před šestnáctkou, jen pan spravedlivý jej viděl uvnitř.

Proto se domnívám, že v hlavě tohoto policisty z Pardubic tentokrát nebyl cit pro spravedlnost, ale jistota zdůvodnění fotbalových pravidel před komisí rozhodčích, které kraluje „rudé srdce“.

Při mém úhlu pohledu jsem si zcela jist (a opakovaně jsem to zažil), že stejná ruka by ve sparťanské aréně byla posouzena jinak.

Co říci k utkání závěrem? Sparta nevyhrála zaslouženě, vyhrála šťastně. Jedno jí však upřít nelze. Výbornou přípravu na utkání.

Obrovským úspěchem Sigmy je kvalita a hra vlastních odchovanců. Tito hráči byli více než důstojným soupeřem týmu složenému z draze nakoupených hráčů.

Hvězda olomouckých hráčů míří vzhůru. Jsem přesvědčen, že je čeká velká sportovní kariéra. A já jim to moc přeji. Sigma je na dobré cestě, stačí si přečíst vizitky hráčů, a to jedna nešťastná prohra nemůže přebít.

A Sparta? Ta dnes slaví, tak to po vítězných bitvách bývá. Ale šťastnými mohou být i další kluby v Česku. S trochou ironie konstatuji, že z obrovských nákupů a cca stovky profesionálních smluv ve Spartě profitují i další prvoligové a druholigové kluby. Nejjasnější příklad máme v Plzni…

Postřeh týdne

Jistě se shoduji se čtenáři – stříbro českých basketbalistek na mistrovství světa bude patřit k největším úspěchům českého sportu v roce 2010.

Vedle dobře vedeného vyzrálého sportovního týmu s mimořádnými osobnostmi (Horáková, Vítečková, Veselá, Večeřová) bylo důležitým faktorem i domácí prostředí v Brně a Karlových Varech.

Proč ve finále těžkého a dlouhého turnaje nastoupily proti basketbalové velmoci USA hráčky České republiky? Vysvětluji si to takto:

1. Národní předností jsou předpoklady pro míčové hry.

2. V minulosti dobře pracovala různá sportovní střediska mládeže.

3. České basketbalistky dosahovaly výrazných úspěchů v mládežnických turnajích mistrovství Evropy.

4. Nezapomenutelný přínos trenéra Jana Bobrovského v brněnských Žabovřeskách (za ekonomického zajištění J. Hanzy) i v české reprezentaci; v Brně byl vytvořen převážně z českých hráček dlouhodobě úspěšný tým pro Euroligu.

5. Trenér Blažek dobře sestavil realizační tým a kádr hráček (byť s několika výhradami).

Ale pozor!!! V létě proběhla řada turnajů v různých věkových kategoriích a Češi měli k medailím hodně daleko! Neveselou paralelou k těmto výsledkům jsou i nedávné propadáky fotbalových reprezentantů do 17 a 19 let.

Jiří Kubíček
autor je bývalý fotbalový funkcionář