10. listopadu vyšel již desátý díl jeho komentářů.

Zajímá vás další? Aktuální najdete vždy ve středečním tištěném vydání Olomouckého deníku, jedenácté pokračování vychází mimořádně 18. listopadu.

Deník Jiřího Kubíčka - vyšlo 10. listopadu 2010

Prezidenti aneb sonda do hlubin Gambrinus ligy

Prezident. Výjimečné slovo, výjimečný post. A co na tom, že si tak dnes nechá říkat i mnoho předsedů klubů okresního přeboru.Čím větší lán, tím větší pán a chyby mocných jsou vidět o to víc.

Když jsem přemýšlel, jak po polovině vrcholné soutěže našeho nejpopulárnějšího sportu napsat k odehranému komentář a viděl jsem téměř v každém deníku hodnotící názory, čísla a srovnání, řekl jsem si: „Tohle již četli, budeš nudit.“

Ono se toho v podstatě moc nezměnilo a to, že Plzeň tak ční, není jen důsledkem její hry, ale i (ne)schopnosti protivníků a jakési zázračné vlny, která Plzeň nese. Příčiny tohoto stavu však mnohdy leží hluboko. Pokusím se situaci analyzovat.

Koncepce. Jak odborně to slovo zní, tak mnohdy amatérsky se s ním zachází. Trošku jsem si zavzpomínal na svých 25 let strávených v blízkosti prezidentů a rád bych poskytl několik postřehů.

V den, kdy v roce 2005 mladý prezident Křetínský propustil ze Sparty hráče Karla Poborského zaslanou SMS při cestě z tréninku a Sparta byla rázem „trhacím kalendářem“ pro média, mě večer dnešní majitel klubu zavolal.

„Pane Kubíčku, co byste v této situaci dělal vy?,“ zněla otázka.

Odpověď byla jednoduchá.

„Nic. Tu sezónu bych odepsal. Když se vzepře s otevřenou kritikou hráčská osobnost v kabině proti svému vedení, je zle. Zapomeňte, přežijte ji ve zdraví a připravte novou, lepší…“

Sparta dopadla v té sezoně špatně, ligu vyhrál Liberec. Tu následující 2006/2007 však už zase Sparta…

Po čtvrtém kole loňského jara jsem seděl s dnes nezvěstným bývalým majitelem Plzně Ing. Křížem na schůzce v Praze a on mi sdělil, že hodlá vyhodit trenéra Vrbu.

Ten nastoupil k mužstvu v 10. kole po trenérovi Šilhavém, ale po prohrách v úvodu fotbalového jara 2010 se Slavií, Libercem, Teplicemi a remízou doma s Příbramí začal ztrácet důvěru majitele.

Řekl jsem mu tehdy, že je blázen a lepšího trenéra už v Čechách nenajde. Odpověděl: „Myslíš?“ Vrba zůstal a kde je dnes!

Sigma ví, jak je bez velkých sponzorů hluboko do kapsy. Proto přijala koncepci – s vlastními hráči i s vlastními trenéry. Je to nejlevnější řešení a opakovaně i nejeefektivnější.

Proto mě překvapilo, když jsem byl v napjaté klubové atmosféře přizván po prohře v 11. kole s Jabloncem v loňské sezoně do kolektivu „mocných“ (klub díky rozložení akcií rozhoduje kolektivně), abych i já zvedl ruku k odvolání trenéra Psotky.

V tu dobu měl ještě dva roky do konce smlouvy. Byl jsem proti a Psotka zůstal. A kde je dnes!

Majitel Baníku Tomáš Petera se při letošní mizérii opakovaně veřejně zastal trenéra Miroslava Koubka. Když jsem s Tomášem Peterou hovořil, pochválil jsem jeho přístup.

Vždyť přece nemohl zapomenout, že to mužstvo, které po jarním kolapsu 2009, kdy získalo jen 5 bodů na jaře, přivedl trenér Koubek ve stejném složení do pohárové Evropy.

Tomáš přece věděl, jak moc mu odchodem hráčů za téměř 60 milionů oslabil pro novou sezonu mužstvo. Ale s tím, že si veřejně o trenérovi (velmi si Miroslava Koubka vážím) píšou na Facebooku „duté hráčské hlavy“, s tím se opravdu nedá pohnout…

V koncepci je síla a nemělo by se po ní šlapat. Ten příklad Plzně a Olomouce, dvou letos nejlépe střílejících mužstev, budiž příkladem.
Trenér je pro klub nejen stavitelem a architektem, ale měl by být i učitelem a psychologem.

Proto je trenérovo selhání odborné a mnohdy i morální tak tragickým zásahem do chodu klubu. Ve Slavii by o tom mohli letos napsat skriptum.

Současné tabulkové postavení slavného klubu je především důsledkem špatné přestupní politiky posledních dvou let při nevyjasněných kompetencích a osobní zpupnosti a nekontrolovanosti.

Ano, trenéři mají výjimečné podmínky a možnost ovlivnit dění, a i proto musí nést zodpovědnost za svá selhání.

Mužstvo se buduje dlouho a každý zásah do týmu je jako operace v živém organismu. A týká-li se tento zásah silné hráčské osobnosti, důsledky mohou být zásadní.

Hráčskou osobností podzimu byl jednoznačně Pavel Horváth. To, že je vynikající fotbalista, všichni vědí, ale když po neslavném odchodu ze Sparty našel novou roli a zejména motivaci, stal se opravdovým strůjcem plzeňského úspěchu s klíčovou pozicí. Výmluvně o tom hovoří statistika předfinálních, finálních a gólových akcí.

Opětovná paralela se nabízí se Sigmou. Mužstva nebyla oslabena před sezonou, již delší dobu je jim vtisknut trenéry jasný herní systém a byla i vhodně doplněna.

Zejména Vrbův výběr Bakoše, Rajtorala a Bystroně byl pro klub výhrou. A kdyby se Rossi nepotýkal se zraněním a navrátilec do Sigmy Kučera – osobnost v kabině i na hřišti – nezranil, je otázkou, kolik bodů by Sigma navíc získala.

Na druhé straně se jeví sportovním pochybením odchod opor z Baníku. Tápání Slavie například na postu brankáře, hovoří výmluvně o špatných rozhodnutích v klubu a doslovných veletočích, ze kterých se musí např. Martinu Vaniakovi ještě dnes točit hlava.

Hráč potřebuje svůj čas, klid a pohodu. Když mu tyto atributy dány nejsou, jeho výkonnost kolísá a při známé netrpělivosti prezidentů dochází i k předčasným odchodům.

Jak těžko se muselo funkcionářům Sparty dívat do zápisu při utkání s Plzní, když v soupisce soupeře jsou napsána jména Petržela, Kolář, Limberský, Horváth či Rezek…

V koncepční práci a v zařazování mladíků a tím i v získávání možného budoucího ekonomického kapitálu, jednoznačně vyhrála na podzim Sigma.

Jména a ročníky narození hovoří jasně: Navrátil a Petr (1990), Vašíček, Machalický a Murín (1991), Přikryl (1992) či Kalas (1993).

V lize se na podzim potvrdil trend posledních let. Tabulka se rozlomila na mužstva s šancí na pohárové umístění a ostatní. Letos se z té první kategorie díky vnitřním problémům vyřadily Slavia a Ostrava, ale jinak je až po sedmé místo pořadí adekvátní ambicím a kvalitě mužstev.

Druhá polovina ročníku by nemusela být nudná, snad až na boj o titul, kde Plzeň má rekordní a luxusní náskok. Vyrovnaný boj o záchranu však minimálně osmi prezidentům nedopřeje přes zimu klidný spánek. A těmto funkcionářům ani klidný spánek nedoporučuji.

Postřeh týdne

Kdybych byl Žilinčan, co odjel v září na pustý ostrov a neměl spojení se světem, musel bych si po návratu a přečtení novin myslet, že svět je vzhůru nohama.

Tolik gejzírů štěstí, nadšení a euforie, které provázely postup „Hapalových hochů“ do bájné Champions League, a tolik skepse, marnosti a kritiky po ostudné prohře s Olympique Marseille 0:7. To není normální.

Vždyť musí přece existovat reálný pohled na věc, vědomí možností i vlastního postavení a zejména správného vyhodnocení pro další postup.

Nebo už všichni zapomněli na propadák Slavie na Arsenalu 0:7?

Mám vlastní opačnou zkušenost, která mně zas a zas otvírá dveře při setkání s tureckými fandy. Výhra Sigmy 7:1 s Fenerbahce Istanbul a následné odvolání prezidenta klubu s 25 miliony fanoušků, to byl v roce 1993 také zážitek.

Ale jen zážitek, který nemění podstatu. Na tom výsledku se nestavěl svět ani postavení „Fener“.

Stejně tak by ani po tom žilinském neměly prohry a vyřazení přinést zásadní změny koncepce v klubu. Vždyť i Sigma dostala v Marseille výprask 4:0.

Tak jak říká pan farář v kostele. Pozdravte se pozdravením pokoje. Poděkujte za zkušenost a zážitky, které v této úrovni přichází jednou za život a při uvědomění si vlastních možností pracujte v klidu a s důvěrou dál.

Západní kluby při jejich možnostech nikdy nedohoníme a nahodilým úspěchem si nestavme vysoko laťku. Už jen proto, že bychom ji dost možná nikdy nepřeskočili…

Jiří Kubíček
Autor je bývalým dlouholetým fotbalovým funkcionářem