Bylo před odjezdem ligového klubu s okresním zázemím – Sigmy Olomouc – na slavný, mocný a milionářský HSV. Tehdy, v počátcích raného kapitalismu v Česku, měli fotbalisté první profesionální kontrakty. Třem mladíčkům by v červnu 1992 skončily! V předtuše slavného mače jsme dali hlavy dohromady a připravili „hvězdičkám“ nové tříleté smlouvy a v jejich obsahu zakotvili každému nárok na novou mazdu. Cena každého z trojice Hapal, Látal, Kotůlek byla na fotbalovém trhu okolo 50–100 tisíc marek (tehdy v kurzu podobném dnešnímu euru).

Životní zápas Pavla Hapala. Dal obě branky a Sigma vyhrála ve třetím kole poháru UEFA v Hamburku 2:1. Při druhém gólu Pavel položil k nohám tři soupeře a střelou – břevno, země, síť – co poté obletěla televizní svět, získal nálepku „cenné zboží“. Bayer Leverkusen za něj tehdy zaplatil neuvěřitelných 3,1 milionu marek a Sigma začala postupně stavět stadion…

V neméně skvělé odvetě v Olomouci (4:1 a postup na Real Madrid) upoutal režisér hry Jan Maroši. Za pár týdnů již seděl sportovní ředitel HSV Eberstein v hotelu Flora a přemlouval za částku 1,4 milionu marek olomoucké funkcionáře o prodeji i tohoto hráče. Sigma odmítla s odůvodněním, že nechce pro další sezony oslabovat kvalitu mužstva…

Podobné se opakovalo i v Madridu. Rozjetý „trpaslík“ po remíze 1:1 doma (vedení Sigmy srovnal šťastně slavný Hierro) „kousal“ i na San Bernabeu a v 19. min. zachránila „bílý balet“ jen tyč po Kerbrově hlavičce. V Madridu pak došlo z dnešního pohledu k neuvěřitelné situaci. Prezident Realu Ramón Mendoza po utkání navrhl funkcionářům Sigmy, aby zapůjčili Realu střelce Milana Kerbra, jako konkurenci Sanchezovi! Sigma rovněž odmítla v zájmu síly mužstva pro příští sezonu. Z dnešního pohledu neuvěřitelná rozhodnutí!

V té době se ještě v celé Evropě platilo odstupné za hráče i po ukončení smlouvy. Tuto praxi zrušil až Evropský soud v roce 1995 na základě rozhodnuté kauzy Bosman a sjednocením pravidel pod křídla FIFA se od roku 2001 nehradí za hráče odstupné po ukončení smlouvě. Kluby se tak musely zařídit a v jejich zájmu bylo a je, aby hráč podepsal s klubem co nejdelší kontrakt. Je však řády omezen na maximální dobu 5 let. Do hry vstoupili agenti hráčů…
Cenu hráče tak udává nejen jeho talent, kvalita a cennost showmana, ale i blížící se možnost opustit klub bez náhrady a vlastně celou svou hodnotu přetavit ve svůj prospěch. Například přestup Ujfalušiho do Atletica Madrid.

V těchto nových podmínkách může opět zkušenost Sigmy posloužit k naplnění titulku komentáře o hranici, která láme rozum a je z říše snů.
Vše má svou cenu (cena zdraví a života se do této kategorie samozřejmě nepočítá) a je asi všem jasné, že přemrštěné ceny některých hráčů nejsou měřítkem jejich skutečných kvalit, ale i zdatným obchodním a marketinkovým tahem. Vždyť mnohdy je možné za cenu jednoho hráče nakoupit ihned i pět jiných, podobně kvalitních hráčů. Sigma byla od roku 2006 atakována nabídkami za tehdy vycházející hvězdu Romana Hubníka. Startovací cena se pohybovala okolo 2 milionů eur a jako první ji vyřkl pan Giner, majitel CSKA Moskva. Potíž však nebyla jen v ceně, ale i postavení Sigmy v pásmu sestupu a při ztrátě kvalitního stopera reálně hrozil pád do druhé ligy. Částce 3,5 milionu eur od FK Moskva už však odolat nešlo, vždyť Sigma si díky této sumě zajistila doplnění rozpočtu klubu na tři roky.

Je těžké si představit, co se odehrává v myslích miliardářů, když se rozhodují o koupi hráče v tak obrovských částkách při vědomí, že nešťastné zranění může investici navždy znehodnotit. Kde začíná a končí hranice pro rozhodnutí koupit (prodat) například takového hráče, jako je Torres – bombu zimního přestupního období?

Šlo o výjimečný přestup. Padesát milionů liber, které za něj vysázel Roman Abramovič, (asi 1,4 miliardy korun), je rekordní odstupné mezi anglickými kluby a sedmé nejvyšší v historii fotbalu.

Že tento fotbalový přechod je i patřičný showbusiness dokazují následující události. Fanoušci „reds“ po potvrzení rekordního transferu demonstrativně pálili dresy se jménem Torrese. Po webu pak rozhlásili: „Byl věčně zraněný, ten nám chybět nebude“. A ke všemu se Chelsea a Liverpool postavily hned minulou neděli proti sobě. Velké téma v celé Anglii. Sázkové kanceláře dokonce vypsaly i kurzy na to, kdo první Torrese zfauluje.

Chelsea se navíc rozhodla poslední den přestupního období sáhnout do kapsy opravdu hluboko a dalších 21 milionů liber (asi 595 milionů korun) investovala do brazilského stopera Davida Luize z Benfiky Lisabon. Penězi „okysličený“ Liverpool také nelenil a okamžitě se dohodl s Newcastlem na příchodu Andyho Carrolla, když zaplatil za posilu 35 milionů liber (asi 990 milionů korun), a to i přes kritiku, že utrácí velké peníze v podstatě za útočníka, kterého loni mimo Británii ještě nikdo neznal.

Jen málokterá obchodní komodita má tak závratný nárůst (i pád) ceny jako za fotbalistu. I zde mohou posloužit české příklady.

Teplice koupily Džeka ze Sarajeva za 2,5 milionu korun a daly jej do druholigového Ústí nad Labem na hostování… Do Wolfsburgu jej prodaly za 112 milionů a ten jej prodal po třech sezonách za zhruba 700 milionů do Manchesteru City. Stal se rázem nejdražším fotbalistou, který odešel z německé ligy.
Jedno pozitivum pro „chudé“ v sobě skrývá přestupní řád FIFA. Jmenuje se solidarity payment a znamená, že kluby které se podílely na výchově hráče od 12 do 23 let, dostanou rozděleno 5 % z transferní sumy v poměrech podle délky praxe v každém klubu, ve kterém byl hráč registrován. (Sigma z něj díky výchově hráčů již roky úspěšně žije…) Na teplické konto tak doputuje 5,8 milionu korun, na ústecké 1,9 milionu.

Zimní zlom v přestupním rozhodnutí má za sebou i Sparta Praha, a to i přesto, že pomýšlí na titul. Juraj Kucka za 75 milionů do Janova a Bonny Wilfried za 100 milionů do Arnheimu. Neskutečné ceny za hráče při dnešním klesajícím trendu. Vždyť Sparta obratem zacelila odchody hned dvěma levnými nákupy – Keriče a Pekharta. To zaslouží pochvalu.

O přijetí či odmítnutí nabídky u miliardářských klubů se dá spekulovat z různých úhlů pohledu. Těm totiž rozpočet netvoří, ale ani neboří…
To kluby (většina českých), které naplňují rozpočty především prodejem svých hráčů, nemají při vyřčení „ceny snů“ sebemenší obranu. Jinak by mohly při zamítavém stanovisku také „zplakat nad výdělkem“ a zamítavé rozhodnutí se otočit v krátké době proti nim…

A ještě jedno úskalí přinášejí přemrštěné ceny ve světě fotbalu. Hráči jsou křehké nádoby a nemusejí ten obrovský tlak na svou osobu, postavenou do „role výjimečného“, unést. Zejména diváci jsou v tomto ohledu velmi nesmlouvaví a rezolutní. A pod takovou psychickou tíhou se chybuje a mizí kreativita.

Že výjimečná cena za hráče ještě neznamená v kolektivním sportu okamžitou záruku úspěchu, potvrdil i výsledek z neděle. Liverpool vyhrál v Londýně nad Chelsea 1:0 a v anglických pubech bylo živo…

POSTŘEH TÝDNE

Nebylo možné to přehlédnout a dalo se to i lehce postřehnout. Oslavy, které uspořádali přátelé Josefa Masopusta k jeho dnešnímu jubileu (80), jsou velkolepé. Od výstavy až po sochu. Včerejší vyhlášení Fotbalisty roku bylo vlastně celé protkáno Josefem Masopustem. Těžko se ještě někdy sejde v České republice pohromadě tolik fotbalových osobností. I já jsem měl to štěstí být v jeho blízkosti celé dva roky v sedmdesátých letech v brněnské Zbrojovce. Byl mým trenérem. Ten současný hold je završením jeho velké hráčské a trenérské kariéry. Je však i oceněním jeho životních postojů a lidských vlastností, které jej přivedly na sportovní vrchol i k úctě kolegů a fanoušků.

Jako dnes vidím pana Masopusta, když jsme se vrátili po vítězství z Trnavy a stali se v roce 1978 mistry Československé fotbalové ligy. I v ten den úspěchu byl stejně skromným jako v celém životě a na můj dotaz, zda půjde slavit s mužstvem, mně udělil jednu z prvních fotbalových rad: „Pamatuj si, že trenér nesmí jít nikdy popíjet s hráči…“. Potom sedl se svým přítelem Gustavem Bromem do auta a odjel…

Měl jsem v životě možnost vidět různý přístup k fotbalu. Od hráčů, kteří po prvním úspěchu již celému okolí ukazovali, jací jsou „mistři“, přes rodiče, kteří své děti od mládí podporují v honbě za penězi, po manažery, kteří je díky nezkušenosti talentů zdatně a příliš rychle obchodují za obrovské zisky. Žádná pokora a skromnost. Základní atributy, které dovedly pana Masopusta na fotbalový Olymp a k dnešní úctě.

Díky svému lidskému přístupu a fotbalovým úspěchům se přiblížil této fotbalové legendě snad jen Pavel Nedvěd. Velkou kompletní fotbalovou osobností je v současnosti Petr Čech a mohl by být jednou podobně uctíván. Ale zpět k oslavenci. Je toho na něj v současnosti hodně, a proto mu přeji, aby ten mumraj zdárně absolvoval. A závěrem bych mu chtěl poděkovat. Za to, jak velkým vzorem se pro fotbalové generace stal. A proto na dálku. Hodně zdraví, pane Masopuste. Snad si z Vás mnozí začínající fotbalisté budou i nadále brát příklad…

Jiří Kubíček
Autor je bývalým dlouholetým fotbalovým funkcionářem

Tento článek vyšel 9. února v tisku jako 25. díl komentářů Jiřího Kubíčka
Zajímá vás další? Aktuální najdete vždy ve středečním tištěném vydání Olomouckého deníku, vždy o týden později pak na našem webu.