1. prosince vyšel již čtrnáctý díl jeho komentářů.

Zajímá vás další? Aktuální najdete vždy ve středečním tištěném vydání Olomouckého deníku.

Deník Jiřího Kubíčka - vyšlo 1. prosince 2010

Liga mistrů aneb kdo bude klubovým králem

A je tu advent. Brána k nejhezčímu svátečnímu období, které přináší nejen dárky, ale s blížícím se koncem roku i hodnocení a vzpomínky.

Jakoby zima, která před pár dny uhodila na zdejší kraj a bělobou pokryla trávníky, vyslala lidem signál. Zpomalte, užijte si toho adventního času plného procházek, koncertů a dlouhých večerů.

Hodnotit je třeba. Odhalit příčinu nezdarů i stavět na poznatcích a pozitivech.

V textu písně Karla Kryla jsou tyto odkazy nesmazatelně vytetovány jako barva do kůže: „…děkuji za bolest, jež naučí mě se tázat…, děkuji za nezdar, jež naučí mě píli…, děkuji za slabost, jež pokoře mě učí…“

I já bych chtěl prosinec využít k malým zastavením a ohlednutím za třemi soutěžemi fotbalu. Ty se pomalu ukládají k zimnímu spánku.

Tou první je Liga mistrů. Útok a útočení aneb dát víc gólů než soupeř! To bylo mottem letošního podzimu v prestižní soutěži. Statistiky pěti dosud odehraných soutěžních kol to potvrzují.

Zatím bylo odehráno 80 zápasů, ve kterých padlo celkem 229 gólů, což činí průměr skoro tři branky na zápas.

Nejvíce gólů se zrodilo ve skupině A (Tottenham, Inter, Brémy, Twente), která tak se svými 36 přesnými zásahy kraluje nad ostatními. Těchto 36 gólů navíc doplňuje také slušná statistika v počtu 122 střel na branku, tj. 24,4 střely na zápas.

V závěsu za skupinou A se s 35 góly a 110 střelami drží skupina E (Bayern, Řím, Basilej, Kluž). Naopak nejméně se v tomto směru dařilo střelcům ze skupiny D (Barcelona, Kodaň, Kazaň, Panathinaikos), kde zatím bylo dosaženo, s ohledem na ostatní skupiny, pouhých 19 střeleckých branek.

Nejlepšími týmy v počtu vstřelených branek jsou anglické celky Arsenal a Tottenham s 15 zásahy pronásledováni, díky 14 gólům v síti soupeřů, dalším klubem mimo kontinent Chelsea a podceňovanou Valencií ze Španělska.

Za opačný primát se určitě musejí stydět střelci řeckého Panathinaikosu, tureckého Bursasporu a srbského Partizanu, kteří mají shodně pouze jediného zástupce v tabulce nejlepších.

Nejvíce branek padalo v rozmezí 75. až 90. minuty, a to 46 (20 %). 41 (17,9 %) branek bylo dosaženo mezi 16. a 30. minutou. Za zmínku stojí i celkem 16 (7 %) gólů vstřelených v nastavení!

Střeleckých hodů pro oko hladového diváka bylo letos celkem dost.

Ve čtyřech zápasech se nastřádalo celkem sedm kousků, Žilina – Marseille 0:7, Valencia – Bursaspor 6:1, Inter – Tottenham 4:3, Benfica – Lyon 4:3.

Ve třech zápasech bylo vstřeleno šest gólů a v šesti utkáních se divák dočkal pěti branek.

Celkem bylo vysláno na branky všech brankářů 851 střel, což dělá průměrně skoro 11 střel na branku za zápas. K tomu je ještě třeba připočítat i dalších 933 střel mimo tři tyče.

Nejčastějšími střelci na branku byli „baleťáci“ z Madridu s celkovým počtem 49 střel. Nejvíce střel na branku v jednom zápase divák napočítal v utkání Kluže s Bayernem 0:4, a to 23 střel.

Každé utkání Ligy mistrů se hraje průměrně 71 minut čistého času a v pozičním držení míče dominuje tradičně Barcelona, která dokáže udržet míč pod kontrolou neuvěřitelných 70 % čistého času. S odstupem za Barcou je Bayern, který udává tempo hry 63 % čistého času.

Proč tolik čísel a co z nich vyplývá?

Všechna poukazují na to, co bylo možné vidět ve vyprodaných arénách. Vyspělé kluby díky svým zkušeným trenérům navázaly na aktuální moderní trendy ve fotbale a úspěšné prezentace fotbalu na nedávném mistrovství světa v JAR.

Mám tím na mysli, jakým herním pojetím vyhrávali své bitvy borci ze Španělska, Holandska a Německa. Úspěšné celky se prezentovaly takticky vyspělými výkony založenými na útoku s míčem i bez míče.

Týmy předvedly nacvičené varianty vyčkávání, záměrně provokovaly presink, tím přesouvaly soupeřovy hráče do určených prostor.

Výborně připravení hráči atakovali soupeře s míčem i bez míče, tak pokračovali opět s přesunem do předem připraveného prostoru. Potom konstruktivně odebírali míč a okamžitě následovala přechodová fáze ve velkém počtu útočících hráčů.

Šlo o zažité automatismy nasměrované na odhalená slabá místa soupeře. Trošku to připomíná útok vlčí smečky z dokumentárních filmů o přírodě.

Ze standardních situací nejvíce vyniklo mnohem častější využívání autových vhazování. Týmy ukazovaly secvičené signály vedoucí k udržení míče nebo překvapivým kontrům.

Obecně lze tedy říci, že vítězí útok, skupinový či detailní presink, konstruktivnost, méně faulů, rychlá přechodová fáze, křídelní variace, posledních 15 minut a štěstí.

Na ústupu je snaha o zdržování, o obrannou činnost za každou cenu, o ofsajdové pasti, o taktické fauly, o čekání na vlastní standardky s hraním na výsledek 0:0!

Kdo se bude na konci radovat?

Bez prohry zatím plují Manchester United, FC Barcelona, Chelsea a Real Madrid. Až další souboje však určí toho nejpřipravenějšího k chorálu We Are the Champions.

Pondělní španělské galapředstavení (Barcelona – Madrid) ukázalo, že vzájemný souboj může znamenat i pětigólový rozdíl! Filozofie dát více gólů než soupeř je však stále ten správný šálek fotbalové kávy!

Čeští trenéři tak mohli bezplatně on–line absolvovat nadstavbu svých trenérských kurzů.

I ti nejlepší však těžko dostanou příležitost, díky dlouhodobě klesající pozici českého fotbalu, ukázat své dovednosti v této nejprestižnější soutěži s českým týmem.

Nechci být špatným prorokem, ale český fotbal bude dostávat své mužstvo do jedné z osmi vyvolených skupin v nejbližší budoucnosti jen velmi zřídka.

To, jak tento trend zastavit, by mělo být hlavním tématem příštích valných hromad ČMFS. Jinak se na našem malém „hnojišti“ požereme ve snahách o uchopení relativní moci nad produktem, jež začíná být úsměvný už i pro stabilní účastníky milionářské soutěže z Ukrajiny, Izraele, Rumunska, Dánska, Srbska a letos i Slovenska!

POSTŘEH TÝDNE

Měla to být akční pohádka, která přitáhne v pondělí večer k obrazovkám celý svět.

V hlavní roli hrály celebrity světového fotbalu FC Barcelona a Real Madrid. Realita předčila očekávání.

Famózní divadlo moderního fotbalu s prvky geniality i akčního thrilleru. A ten výsledek…!!!

Chudák Mourinho. Musela to být rána pro jeho ego po těch 19 utkáních bez prohry…

Úžasná pohádka to byla! Mě však nejvíc upoutal Villa (David).

Asi i proto, že tento klenot (3. prosince 1981 – vše nejlepší, Pane hráči…) z města Langreo utkvěl v mém zápisníku již v roce 2004, kdy jsem jako pozorovatel zamířil do Zaragozy, tehdejšího soupeře Sigmy v poháru UEFA.

Seděl jsem tenkrát na utkání Zaragoza – Getafe a jeden z funkcionářů mně řekl. Zapište si tu devítku (tehdy ji nosil – dnes má sedmičku), jmenuje se David Villa.

Podal jsem „raport“ trenéru Uličnému, ale nebyla nám ta zkušenost nic platná.

Sigma vedla sice v odvetě doma 2:0, ale pak začal David úřadovat a druhým gólem poslal Sigmu do zapomnění…

Jeho záře nezůstala opomenuta a za 12 milionů eur putoval do Valencie. V první sezoně vstřelil 25 gólů, po MS 2010 mu hodili laso z „Barcy“…

Byl to v pondělí večer jeho koncert. Nejprve si pohrál s obránci a nahrál na druhý gól. Pak se opakovaně a neskutečně zjevil za zády obránců a dvěma góly zasadil Realu úder jak toreador býkovi v koridě…

Najít a vybrousit takový klenot je snem každého manažera i klubu. Villův případ je o to obdivuhodnější, že při svých 175 cm se dokázal jako útočník takto prosadit. Klobouk dolů.

Jiří Kubíček
Autor je bývalým dlouholetým fotbalovým funkcionářem